Šikanování — Jaké má příčiny a následky

CO VEDE některé děti k tomu, že začnou šikanovat druhé? Pokud jste to někdy sami zažili, možná byste nejraději nad tím mávli rukou se slovy: „To mě nezajímá. Takové jednání nelze ospravedlnit.“ A máte asi pravdu. Avšak mezi poznáváním příčin vedoucích k určitému jednání a jeho ospravedlňováním je velký rozdíl. Důvody, proč nějaké dítě začne šikanovat druhé, neospravedlňují jeho špatné jednání, ale možná nám pomohou jeho jednání pochopit. A to může být cenné. Proč?

Jedno starověké přísloví říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ (Přísloví 19:11) Hněv, který šikanování působí, nás může zaslepovat a vyvolávat v nás nejen frustraci, ale dokonce i nenávist. Jestliže však pochopíme, proč tak agresor jedná, náš hněv se tím může zmírnit. A pak jasněji uvidíme řešení. Prozkoumejme tedy několik faktorů, jež k takovému nepřijatelnému chování vedou.

Proč někdo začne šikanovat druhé?

V mnoha případech se agresoři během let dospívání setkávají se špatným příkladem rodičů nebo jsou zcela zanedbáváni. Řada z nich měla rodiče, kteří byli chladní nebo lhostejní nebo kteří své děti naučili řešit problémy vztekem a násilím. Děti, jež vyrůstaly v takovém prostředí, nepokládají slovní útok a fyzickou agresi za šikanování. Myslí si, že takové jednání je normální a přijatelné.

Jedna šestnáctiletá dívka, kterou doma šikanoval její nevlastní otec a ve škole spolužáci, začala v sedmé třídě sama šikanovat druhé. Připouští: „V zásadě to bylo proto, že se ve mně nahromadila spousta hněvu a tak jsem si ho zkrátka na někom vylila. Bolest vás silně ovlivňuje. Když cítíte bolest vy, chcete, aby ji cítili také ostatní.“ Taková fyzická agresivita sice není pro dívky typická, ale hněv, který k ní vede, typický je. *

Na mnoha školách je velký počet studentů rozdílného  původu, kteří byli vychováváni velmi odlišným způsobem. Žel, některé děti jsou agresivní, protože je jim doma vštěpováno, že nejlepší způsob, jak si prosadit svou, je zastrašovat druhé a slovně je napadat.

Je smutné, že tyto metody se často zdají být účinné. Shelley Hymelová, studijní poradkyně na kanadské Univerzitě Britské Kolumbie, zkoumá chování dětí již dvacet let. Tato žena říká: „Některé děti pochopily, jak dosáhnout toho, co chtějí, a šikana je naneštěstí v tomto směru účinná. Získají to, o co jim jde — moc, určité postavení a pozornost okolí.“

Dalším faktorem, který podporuje šikanu, je nedostatečný dohled. Mnohé oběti šikany mají pocit, že se nemají na koho obrátit, a hrozné je, že většinou je to pravda. Debra Peplerová, ředitelka Centra LaMarshové pro výzkum násilí a řešení konfliktů při Yorkské univerzitě v Torontu, se zabývala chováním žáků o přestávkách a zjistila, že učitelé zachytí a potlačí pouze čtyři procenta případů šikany.

Doktorka Peplerová je nicméně přesvědčena, že je nutné něco s tím dělat. Říká: „Děti tento problém řešit nemohou, protože jde o otázku moci, a kdykoli se agresor na někoho zaměří, jeho moc se tím posílí.“

Proč ale není hlášeno více případů šikany? Protože oběti jsou přesvědčeny, že když problém nahlásí, jejich situace se tím ještě zhorší. Mnozí mladí lidé proto školní léta prožívají v trvalém stavu úzkosti a nejistoty. Jaké následky to na nich zanechá?

Tělesné a emocionální následky

Zpráva Americké národní asociace školních psychologů uvádí, že kvůli strachu ze šikany denně chybí ve škole více než 160 000 dětí. Oběti šikany možná přestanou o škole či konkrétních hodinách nebo činnosti mluvit. Mohou mít tendenci chodit do školy každý den pozdě nebo chybět na určitých vyučovacích hodinách, či dokonce vymýšlet výmluvy, aby do školy nemusely vůbec.

Můžeme nějak rozpoznat děti, které jsou šikanovány? Bývají náladové, podrážděné, frustrované nebo působí jako unavené a duchem nepřítomné. Mohou být ke členům rodiny, vrstevníkům a k přátelům agresivní. Šikana může působit škodlivě i na ty, kdo jen přihlížejí. Vyvolává v nich značný strach, a ten narušuje schopnost učit se.

V časopise Pediatrics in Review je však uvedeno: „Nejzávažnějším výsledkem šikany se pro oběti i pro společnost stává násilí včetně sebevražd a vražd. Pocit bezmocnosti, který šikanované děti prožívají, může být tak hluboký, že někdy reagují sebezničujícím jednáním nebo se mstí způsobem, při kterém někdo přijde o život.“

Doktor Ed Adlaf, výzkumný pracovník a profesor na Torontské univerzitě, vyjádřil obavy, že „ti, jichž se šikana nějakým způsobem týká, budou velmi pravděpodobně mít nyní i v budoucnosti nějaké emocionální problémy“. V průběhu školního roku 2001 bylo v provincii Ontario dotázáno více než 225 000 studentů a přibližně čtvrtina až třetina z nich uvedla, že se již se šikanou setkali — buď jako oběť nebo jako agresor. V téže skupině každý desátý student vážně uvažoval o sebevraždě.

Trvalé šikanování může nahlodat sebeúctu oběti, vést k závažným zdravotním problémům, a dokonce znemožnit profesionální dráhu. Oběti mohou také trpět bolestmi hlavy, nespavostí, úzkostí a depresemi. U některých se rozvine posttraumatická stresová porucha. Fyzické útoky mohou vést k soucitné podpoře ze strany okolí, kdežto emocionální týrání tuto odezvu vyvolat nemusí. Újma totiž není zdaleka tak zjevná. Místo aby přátelé a členové rodiny projevili soucit, mohou je stížnosti šikanovaného unavovat.

Šikanování působí škodlivě také na agresory samotné. Pokud s tím nepřestanou v dětství, pravděpodobně budou později šikanovat spolupracovníky v zaměstnání. Některé studie totiž ukazují, že ti, kdo v dětství šikanovali jiné, si tím zafixovali způsob jednání, který přetrvává do dospělosti. A v porovnání s těmi, kdo nikoho nešikanovali, je u agresorů daleko pravděpodobnější,  že se dopustí nějakého trestného činu.

Dopad na rodinu

Šikanování na pracovišti negativně ovlivňuje stabilitu a pokoj v rodině. U šikanovaného člověka to může vyvolávat nepochopitelné nutkání ubližovat těm, kdo ho mají rádi. Navíc to může mít za následek, že manželský partner nebo některý člen rodiny začne s agresorem bojovat, a projevuje tak šikanovanému nevhodnou podporu. Nebo naopak může šikanovaného obviňovat z toho, že působí problémy. Když taková situace trvá dlouho a neřeší se, potom i partnerovi, který měl dříve pochopení, dojde trpělivost. A s postupujícími roky bude stále pravděpodobnější, že se rodina rozpadne.

V některých případech vede šikana k tomu, že člověk přijde o zaměstnání a obživu, že dojde k rozluce a rozvodu, nebo dokonce k sebevraždě. Polovina až dvě třetiny z těch Australanů, kteří byli obětí šikany na pracovišti, uvedlo, že se to nepříznivě odrazilo na jejich důvěrných vztazích například k partnerovi nebo v rodině.

Šikanování je drahé

Šikanování na pracovišti si vybírá vysokou daň také na zaměstnavateli. Agresorem může být sarkastický vedoucí nebo intrikující spolupracovník, což může být jak žena, tak muž. Tito lidé přehnaně kontrolují druhé nebo organizují i nejmenší detaily jejich práce či ponižují oběť negativními poznámkami, stálou kritikou a často to dělají před jinými lidmi. Agresoři si jen zřídka uvědomují, že jsou nezdvořilí, a málokdy se za své jednání omluví. Často se zaměřují na schopné spolupracovníky, kteří se pro firmu nasazují a jsou u ostatních oblíbení.

Pracovníci, kteří zažívají šikanu, jsou v práci méně výkonní. Ovlivněna je i produktivita práce těch, kdo šikaně jen přihlížejí. Šikana může mít na následek, že pracovníci necítí vůči svému zaměstnavateli tak silný závazek a méně se v práci snaží. Z jedné zprávy vyplývá, že Velkou Británii stojí šikana asi tři miliardy eur ročně. A říká se, že takové jednání je příčinou více než 30 procent nemocí vyvolaných stresem.

Je tedy jasné, že šikana má celosvětový dopad na společnost. Otázkou je, zda lze něco udělat pro omezení či odstranění tohoto problému.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Šikanování na pracovišti bývá běžné

[Obrázek na straně 7]

Lidé, kteří jsou stále šikanováni, mohou být deprimovaní a osamělí