Přejít k článku

Přejít na obsah

Co se to děje s počasím?

Co se to děje s počasím?

 Co se to děje s počasím?

„Katastrofální záplavy a prudké bouře, které nyní zažíváme, budou stále častější.“ THOMAS LOSTER, ODBORNÍK NA RIZIKA SPOJENÁ S KLIMATICKÝMI JEVY

OPRAVDU se s počasím něco děje? Mnozí lidé se obávají, že ano. Meteorolog dr. Peter Werner z Postupimského institutu pro výzkum vlivu podnebí říká: „Když se podíváme na globální klima — extrémní srážky, záplavy, sucha, lijáky — a sledujeme jeho vývoj, můžeme oprávněně říci, že tyto extrémy se za posledních 50 let zčtyřnásobily.“

Mnozí lidé mají pocit, že neobvyklé klimatické jevy jsou dokladem globálního oteplování, tedy škodlivým důsledkem takzvaného skleníkového efektu. Americký Úřad pro ochranu životního prostředí k tomu říká: „Skleníkový efekt je vzestup teploty na zemi, k němuž dochází proto, že některé plyny v atmosféře (například vodní páry, oxid uhličitý, oxid dusný a metan) zachycují sluneční energii. Bez těchto plynů by teplo uniklo zpět do vesmíru a průměrná teplota na Zemi by byla asi o 33 °C nižší.“

Avšak mnoho lidí tvrdí, že do těchto přírodních procesů nevědomky zasahuje i člověk. V elektronické publikaci Earth Observatory, kterou vydává Americký národní úřad pro astronautiku a výzkum vesmíru, vyšel článek, v němž se píše: „Továrny i auta po desetiletí vypouštějí do atmosféry miliardy tun skleníkových plynů. . . . Mnozí vědci se obávají, že zvýšená koncentrace těchto plynů brání nadbytečnému tepelnému záření, aby Zemi opustilo. Tyto plyny totiž zadržují v zemské atmosféře nadbytečné teplo úplně stejným způsobem, jako čelní sklo zadržuje sluneční energii, která se dostala do auta.“

Skeptici poukazují na to, že jen malé procento emisí skleníkových plynů je výsledkem lidské činnosti. Nicméně Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC), což je výzkumná skupina sponzorovaná jednak Světovou meteorologickou organizací a jednak Programem OSN pro životní prostředí, podává tuto zprávu: „Máme nové a pádnější důkazy o tom, že velkou část oteplení, k němuž došlo za posledních 50 let, lze přičíst lidské činnosti.“

Klimatolog Pieter Tans z Národního úřadu pro výzkum atmosféry a oceánů říká: „Kdybych  to měl vyjádřit číselně, řekl bych, že z 60 procent je to naše vina. . . . Zbylých 40 procent jsou přírodní příčiny.“

Případné důsledky globálního oteplování

Co je vlastně zjevným důsledkem hromadění skleníkových plynů, které vyprodukoval člověk? Většina vědců se nyní shoduje na tom, že země se otepluje. Jak výrazné je ale toto oteplení? Zpráva IPCC za rok 2001 uvádí: „Od konce 19. století se globální povrchová teplota země zvýšila o 0,4 až 0,8 °C.“ Mnozí vědci jsou přesvědčeni, že i tento malý vzestup by mohl být příčinou výrazných klimatických změn.

Je pravda, že klimatický systém země je neuvěřitelně komplexní. Navíc vědci nedokážou s určitostí říct, zda globální oteplování má vůbec nějaký vliv, a pokud ano, tak jaký. Mnozí z nich jsou však přesvědčeni, že v důsledku globálního oteplování je na severní polokouli více srážek, v Asii a Africe jsou sucha a klimatický jev El Niño se v Tichém oceánu objevuje častěji a je intenzivnější.

Je nutné globální řešení

Mnozí lidé se domnívají, že tento problém způsobil člověk. Neměl by jej tedy člověk i řešit? Mnoho zemí již přijalo zákony omezující emise znečišťujících zplodin z aut a továren. Takové úsilí je sice chvályhodné, ale má jen velmi malý nebo žádný dopad. Znečištění je globální problém, a tak i řešení musí být globální. V roce 1992 byl do Ria de Janeiro svolán Summit Země. O deset let později proběhl v Johannesburgu v Jižní Africe Světový summit o udržitelném rozvoji. Setkání v roce 2002 se zúčastnilo asi 40 000 delegátů a přibližně sto státních představitelů.

Tyto konference značně napomohly k všeobecné shodě mezi vědci. Německé noviny Der Tagesspiegel uvádějí: „Zatímco [v roce 1992] nebyla většina vědců o skleníkovém efektu přesvědčena, dnes o tom nikdo nepochybuje.“ Německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin však připomíná, že skutečné řešení tohoto problému zatím nalezeno nebylo. Ministr zdůrazňuje: „Summit v Johannesburgu tedy musí být nejen summitem slov, ale také summitem činů.“

Lze zastavit poškozování životního prostředí?

Globální oteplování není jediný problém, se kterým se lidstvo potýká. O účinných krocích je však snazší mluvit, než je realizovat. Britská etoložka Jane Goodallová píše: „Nyní, když si konečně uvědomujeme, jak hrozné škody jsme na životním prostředí napáchali, musíme využít všechny prostředky k tomu, abychom našli nějaké technologické řešení.“ Tato vědecká pracovnice však upozorňuje: „Technologie sama o sobě nestačí. Musíme do toho zapojit i své srdce.“

Vraťme se k problému globálního oteplování. Opatření proti znečišťování jsou nákladná a chudé národy si je často nemohou dovolit. Někteří odborníci se tudíž obávají, že energetické  restrikce povedou k tomu, že průmysl se přesune do chudších zemí, kde bude výroba daleko výnosnější. Avšak i vedoucí představitelé, kteří mají velmi dobré úmysly, musí řešit určité dilema. Budou-li chránit hospodářské zájmy své země, bude trpět životní prostředí. Budou-li prosazovat ochranu životního prostředí, ohrozí hospodářství své země.

Severn Cullis-Suzukiová z poradního výboru Světového summitu proto tvrdí, že má-li se něco změnit, musí se na tom podílet každý z nás. Říká: „Skutečná změna životního prostředí závisí na nás jako na jednotlivcích. Nemůžeme čekat na naše čelní představitele. Musíme se soustředit na svou zodpovědnost a na to, jaké změny můžeme udělat my sami.“

Je jistě rozumné očekávat, že na životní prostředí budou lidé brát ohled. Avšak přimět je, aby udělali potřebné změny ve způsobu života, není tak snadné. Například většina lidí bude souhlasit s tím, že k problému globálního oteplování přispívají auta. Každý člověk by proto měl mít osobní zájem na tom, aby používání auta omezil, nebo nejezdil vůbec. To ale není tak snadné. Wolfgang Sachs z Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energii nedávno poukázal na to, že „místa, jež v našem každodenním životě hrají nějakou roli (zaměstnání, školka, škola a nákupní střediska), jsou od sebe tak daleko, že se tam bez auta nedostaneme. . . . To, zda si my osobně přejeme mít auto, či ne, s tím nemá nic společného. Většina lidí zkrátka jinou možnost nemá.“

Někteří vědci, jako například profesor Robert Dickinson z Technologického institutu zemských a atmosférických věd v Georgii, se obávají, že následkům globálního oteplování již zabránit nelze. Dickinson je přesvědčen, že i kdyby dnes znečišťování přestalo, vliv poškozování atmosféry, k němuž došlo v minulosti, bude přetrvávat přinejmenším dalších sto let.

Jestliže problémy se životním prostředím nejsou schopny vyřešit vlády ani jednotlivci, dokáže to vůbec někdo? Lidé už od starověku vzhlíželi k nebesům a žádali o pomoc v souvislosti s počasím. I když takové snahy byly naivní, přece jen odhalují základní pravdu — k řešení těchto problémů lidstvo potřebuje božskou pomoc.

[Praporek na straně 7]

„Máme nové a pádnější důkazy o tom, že velkou část oteplení, k němuž došlo za posledních 50 let, lze přičíst lidské činnosti“

[Rámeček na straně 6]

„Je globální oteplování škodlivé pro zdraví?“

Touto zajímavou otázkou se zabýval článek v časopise Scientific American. Uvedl předpoklad, že v důsledku globálního oteplování „se zvýší výskyt a rozšíření mnoha závažných zdravotních problémů“. Například „se očekává, že do roku 2020 se [na některých místech] počet úmrtí v důsledku vln horka zdvojnásobí“.

Méně nápadná je role, kterou by globální oteplování mohlo hrát při výskytu infekčních nemocí. „Předpokládá se, že choroby přenášené hmyzem se budou dále šířit,“ protože například komáři „se v teplejším podnebí množí rychleji a více štípou. . . . Vzhledem k tomu, že dochází k oteplování celých oblastí, mohli by se komáři objevit i v teritoriích, kde se dříve nevyskytovali, a přinést s sebou nemoci.“

V neposlední řadě je zde dopad záplav a sucha — obojí totiž může vést ke znečištění vodních zdrojů. Je tedy jasné, že hrozbu globálního oteplování nemůžeme brát na lehkou váhu.

[Obrázek na straně 7]

Skleníkový efekt má za následek, že teplo neuniká do vesmíru, ale zůstává v atmosféře

[Podpisek]

NASA foto

[Obrázky na straně 7]

Člověk vypouští do vzduchu miliardy tun znečišťujících látek, čímž se skleníkový efekt zhoršuje