Přejít k článku

Přejít na obsah

Deštné pralesy — Kdo je zachrání?

Deštné pralesy — Kdo je zachrání?

 Deštné pralesy — Kdo je zachrání?

KDO chce vyřešit problémy, jimiž jsou sužovány tropické pralesy, musí se nejprve zaměřit na skutečné příčiny. Které to jsou? Příčinou není přelidnění. Úrodné oblasti naší planety mohou snadno uživit všechny obyvatele země, a ještě zůstane velká rezerva.

Vlády některých zemí si dokonce dělají starosti s nadměrnou zemědělskou produkcí, která snižuje ceny potravin. Proto povzbuzují zemědělce, aby svá pole začali používat k rekreačním účelům a zřídili na nich například kempy, golfová hřiště nebo přírodní parky.

Proč tedy pralesů ubývá? Musíme hledat hlubší příčiny než ty, o nichž jsme doposud mluvili.

Základní příčiny odlesňování

Dávno před tím, než došlo k současné populační explozi, mnoho vlád v honbě za mocí a bohatstvím lesy drancovalo. Například Britské impérium potřebovalo dřevo ke stavbě lodí. Kvůli tomu byly zničeny dubové lesy v Británii a potom týkové lesy v Barmě a Thajsku. Tato velmoc vykácela lesy i v Indii, protože potřebovala palivo pro slévárny. Další lesy zmizely kvůli tomu, aby Británie měla prostor pro kaučukové, kávové a kakaové plantáže.

Po druhé světové válce však řetězové pily a buldozery umožnily kácet lesy v novém měřítku. A tak bylo ničeno stále více lesů.

Velké společnosti skoupily ohromné plochy úrodné půdy a ke sklizni výnosných plodin používaly mechanizaci. Tisíce lidí tak přišlo o práci a stěhovalo se z venkova do měst. Jiní však byli povzbuzeni k tomu, aby se odstěhovali do deštných pralesů. Taková území byla někdy lákavě označována jako „země bez lidí pro lidi bez země“. Když ale noví osadníci přišli na to, jak obtížné je něco na takových místech vypěstovat, často již bylo pozdě — ohromný kus pralesa byl zničen.

Za zničením pralesů také mnohdy stála korupce. Koncese k těžbě dřeva otevírá příležitost k obrovským ziskům. Je známo, že někteří nepoctiví úředníci poskytovali za úplatek krátkodobé koncese společnostem, které prales doslova vydrancovaly a nebraly žádný ohled na přírodu.

 Největší hrozbou pro zvířata však není těžba dřeva, ale přeměna pralesa v zemědělskou půdu. V některých případech, když prales stojí na úrodné půdě, je snad takový zásah ospravedlnitelný. Často se však stává, že zkorumpovaní nebo neschopní úředníci zbytečně odepíšou kus pralesa, který pak již není možné obnovit.

Pralesy také ničí nepoctiví lidé. Dřevorubci, kteří k tomu nemají povolení, tajně kácejí cenné stromy, a to i v národních parcích. Někdy strom rozřežou na desky ještě v pralese, což je nehospodárné a nezákonné. Místní lidé dostávají zaplaceno, aby desky odvezli z pralesa na jízdních kolech, nebo je dokonce odnesli na zádech. Po setmění se dřevo naloží na nákladní auta, která je odvezou po tichých horských cestách, kde nebývají policejní hlídky.

Odlesňování a mizení mnoha druhů zvířat a rostlin tedy nejsou nevyhnutelným důsledkem růstu populace. Často jsou důsledkem nesprávného hospodaření, chamtivého obchodu, zločinnosti a zkorumpovanosti úředníků. Existuje tedy vůbec nějaká naděje, že se podaří zachovat to ohromné množství různých zvířat a rostlin tropických deštných pralesů?

Mají deštné pralesy nějakou naději?

„Jen zlomek světových tropických pralesů je obhospodařován správným způsobem,“ prohlašuje kniha The Cutting Edge: Conserving Wildlife in Logged Tropical Forest (Nejpokrokovější přístup: Ochrana přírody při těžbě dřeva v tropickém pralese) a dodává: „V současné době jen málo pralesů (pokud vůbec nějaké) je úspěšně spravováno udržitelným způsobem.“ Udržitelné hospodaření je jistě možné, ale přesto je rychlé odlesňování celosvětovou realitou.

Pozoruhodnou výjimkou je v tomto ohledu Bolívie. Dvacet pět procent tropických deštných pralesů v Bolívii má certifikát, že splňuje kritéria trvale udržitelného hospodaření. Celosvětově však těmto kritériím odpovídá možná méně než jedno procento pralesů, což je zoufale malý zlomek. Většina tropických pralesů je bezohledně drancována. Skutečnými hybnými silami takového ničení jsou sobectví a chamtivost. Je vůbec rozumné očekávat, že světoví obchodníci a politikové zastaví tento trend a začnou nenahraditelné dědictví lidstva ochraňovat?

Kniha Forests of Hope (Lesy naděje) v závěru předkládá lidstvu tento vznešený cíl: „Objevme a prosazujme životní styl, který je vhodný pro lidi na celém světě a který neničí zemi a její zdroje.“ To je přitažlivý cíl, ale je realistický?

Jaký záměr měl se zemí a s lidstvem náš Stvořitel? První lidské dvojici přikázal: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Bůh tedy lidem dovolil, aby využívali to, co stvořil. Pověření ‚mít v podřízenosti‘ však není oprávněním k ničení.

Otázkou tedy zůstává, zda je lidstvo opravdu schopné se změnit a v celosvětovém měřítku přijmout nový životní styl, který „neničí zemi a její zdroje“. K tomu by však bylo potřeba mít lásku k bližnímu a úctu ke všemu, co Bůh vytvořil a co je v dnešním světě vzácné. Ale doufat, že vůdci lidstva přijmou a budou prosazovat takový životní styl, znamená věřit v iluzi.

Boží slovo nicméně předpovídá, že přijde doba, kdy země bude naplněna lidmi, kteří milují své bližní a svého Stvořitele. Bible říká: „Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:9; Žalm 37:29; Matouš 5:5) Všimněte si, že lidé nebudou „nijak škodit ani působit zkázu“ díky tomu, že budou znát a milovat Jehovu, Vznešeného Stvořitele. Není vůbec pochyb o tom, že takoví lidé zemi ničit nebudou.

To není sen. Jehova již nyní shromažďuje upřímné lidi, aby je vyučoval. Na základě studia Bible se jich miliony učí životnímu stylu založenému na obětavé lásce. (Jan 13:34; 1. Jana 4:21) Tento časopis a také přidružený časopis Strážná věž jsou vydávány proto, aby pomáhaly lidem více se o tomto životním stylu dozvědět a přijmout ho. Povzbuzujeme k tomu i vás. Nic jiného vám nemůže přinést větší užitek.

[Obrázky na straně 10]

Člověk bude o krásnou zemi pečovat, a ne ji ničit