Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč zrovna já musím být adoptivní dítě?

Proč zrovna já musím být adoptivní dítě?

 Mladí lidé se ptají . . .

Proč zrovna já musím být adoptivní dítě?

„Je to, jako byste měli trvalé postižení. Je to nemoc srdce, kterou nelze vyléčit.“ Robert

TAK popisuje svůj život muž, který byl ihned po narození adoptován. Pokračuje: „Prakticky každý den svého života toužíte znát odpověď na otázky: Kdo jsou moji skuteční rodiče? Kde žijí? Proč mě opustili?“

Chantial, jejíž otec měl adoptivní rodiče, si stěžuje, že nezná své biologické prarodiče, a říká: „Cítím se ošizená, protože nemám žádné strýčky, tety, bratrance ani sestřenice.“ Ne všechny adoptivní děti to tak cítí, ale některé ano. Proč?

Příčina hněvu

Když se člověk dozví, že byl odloučen od své biologické rodiny, může to v něm vyvolat velký citový zmatek. Catrina, která byla adoptována v útlém dětství, říká: „Mým problémem byl vztek. Nechápala jsem totiž, proč se mě moje vlastní matka vzdala. Měla jsem pocit, že mě opustila proto, že jsem ošklivá a že mě nelze milovat. Věděla jsem, že kdyby mi jen dala šanci, dokázala bych, aby na mě byla hrdá. Kdykoli jsem si na svou vlastní matku vzpomněla, vyvolávalo to ve mně ještě větší hněv.“

Velké napětí se objevilo i ve vztahu Catriny k adoptivním rodičům. Říká o tom: „Měla jsem pocit, jako by mě adoptivní rodiče mé vlastní matce vzali. Tak jsem si na nich vylévala vztek.“ Ano, reakcí na to, že člověk byl dán k adopci, je někdy hněv.

Takový hněv může být nebezpečný. Stejně jako Catrina můžeš i ty mít někdy sklon  vylévat si hněv nesprávným způsobem nebo na lidech, kteří si to vůbec nezaslouží. Bible nám radí: „Zanech hněvu a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Jak to ale můžeš dokázat? Boží slovo rovněž říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ (Přísloví 19:11) Jestliže svou situaci pochopíš, může to tvůj hněv zmírnit. Jak to?

Zbav se nesprávných domněnek

K tomu, abys prozkoumal své domněnky, ti může pomoci pochopení celé situace. Předpokládáš například, že tě tví biologičtí rodiče dali pryč proto, že s tebou něco nebylo v pořádku? Tyto pocity měla Catrina. Je to tak vždycky? Co k tomu tvé rodiče vedlo, se možná nepodaří zjistit, jsou však dobré důvody, proč se takovým negativním domněnkám vyhnout. Proč vlastně rodiče obvykle dávají děti k adopci? Často si myslí, že jim nic jiného nezbývá.

Uvažuj o Mojžíšově případu. Biblická zpráva ve 2. Mojžíšově 2. kapitole říká, že egyptský faraón nařídil, aby hebrejští chlapci byli po narození zabiti. Jochebed svého malého syna Mojžíše tři měsíce ukrývala. Nakonec to již dál nešlo. Nedokázala však snést představu, že by její dítě bylo zabito. A tak, „když už ho nebyla schopna dál skrývat, vzala pro něj papyrovou schránku a potřela ji živicí a smolou a vložila do ní dítě a dala ji do rákosí u břehu řeky Nilu“. (2. Mojžíšova 2:3)

Opustit dítě tímto způsobem bylo pro ni nepochybně velmi těžké. Měla ale jinou možnost? Láska k synovi ji vedla k tomu, že udělala to, co si myslela, že je pro něj nejlepší. Je zajímavé, že dokud Mojžíš nebyl bezpečně vytažen z vody, dávala na něj pozor její dcera. Pravděpodobně to udělala na pokyn své starostlivé matky.

Samozřejmě, že ne všechny případy adopce jsou podmíněny tak vyhraněnou situací, ale motivy jsou často podobné. Robert říká: „Byl jsem nemanželské dítě. Péče o mě by znamenala pro domácnost mé matky velké břemeno, protože tam byly ještě jiné děti. Matka možná usoudila, že je v mém nejlepším zájmu, abych byl předán k adopci.“

Je pravda, že důvodů, proč jsou děti dávány na výchovu do jiných rodin, existuje mnoho. Jak ale uvedené příklady ukazují, nemusí to  nutně být kvůli tomu, že matka své dítě nenávidí nebo na něm vidí nějakou vadu. V mnoha případech je matka upřímně přesvědčena, že pro dítě bude lepší, aby vyrůstalo v jiné rodině.

Je důležité být milován

Když uvažuješ o tom, proč jsi byl adoptován, pochopení situace ti může pomoci ještě jinak. Podívejme se opět na Mojžíšův případ. Zakrátko ‚si ho vzala faraónova dcera a vychovala ho jako svého vlastního syna‘. (Skutky 7:21) Proč poskytla ochranu dítěti, o kterém věděla, že patří k odsouzeným Hebrejcům? „Chlapec plakal,“ říká Bible. „Na to k němu pocítila soucit.“ (2. Mojžíšova 2:6) Ano, k Mojžíšově adopci nedošlo proto, že byl nenáviděn nebo zavržen, ale proto, že byl milován.

Mnoho adoptivních dětí si uvědomilo, že jejich biologičtí rodiče je jednoduše neopustili — ačkoli se to dnes velmi často stává —, ale obrátili se na nějakou organizaci, která zařídila, aby o jejich dítě bylo dobře postaráno. A k adopci tedy došlo proto, že toto dítě někdo velmi miloval a byl ochoten se o něj starat. Dá se něco podobného říct i o tobě? Pokud se zaměříš na lásku, kterou dostáváš, a budeš-li si jí vážit, pomůže ti to zmírnit bolest, kterou možná cítíš.

Kromě toho zřejmě dostáváš lásku nejen od své adoptivní rodiny, ale také od jiných lidí. Pokud jsi součástí křesťanského sboru, máš mnoho duchovních matek, otců, sester a bratrů, kteří tě milují. (Marek 10:29, 30) Křesťanští starší se mohou ‚prokázat jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi‘. (Izajáš 32:2) Neboj se vyhledat zralé spolukřesťany a svěřit se jim. Řekni jim, co máš na srdci.

Robert si myslí, že je důležité vytvořit si k členům křesťanského sboru silné pouto. „Určitou prázdnotu sice ještě cítím,“ připouští. „Ale láska mé duchovní rodiny ji téměř vytlačuje.“

Můžeš vést plnohodnotný život

Braň se nesprávným závěrům a negativnímu uvažování. To se týká i představy, že úspěch v životě se ti vyhýbá, protože jsi adoptovaný. Takové negativní myšlenky mohou být velmi skličující. (Přísloví 24:10) A navíc to tak vůbec být nemusí.

Uvědom si, že Mojžíš využil možnosti, které se mu naskytly. Bible říká: „Mojžíš byl tedy poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů. Byl skutečně mocný ve svých slovech a skutcích.“ (Skutky 7:22) Důležitější však je to, že Mojžíš přijímal duchovní poučování — a to do té míry, že náš nebeský Otec, Jehova, byl pro něj zcela skutečný. (Hebrejcům 11:27) Vedl Mojžíš plnohodnotný život?

Později se stal vůdcem ohromného národa, který čítal asi tři miliony lidí nebo i více. Byl prorokem, soudcem, velitelem, historikem, prostředníkem smlouvy Zákona a pisatelem prvních pěti knih Bible. Obecně se mu přisuzuje také napsání knihy Job a 90. žalmu. Ano, Mojžíš žil velmi produktivní život, stejně jako i mnoho dalších adoptivních dětí. Může se to podařit i tobě.

Robert úspěšně vychoval dvě děti a v současné době slouží jako starší v křesťanském sboru. O letech, která prožil jako adoptivní dítě, říká: „Naučil jsem se nelpět na tom, co nemohu změnit, ale být vděčný za ta požehnání, která mám.“

Žiješ-li momentálně u svých pěstounů nebo jsi byl do rodiny adoptován, negativní myšlenky tě občas asi přepadnou. Snaž se je ale vytěsnit pozitivními myšlenkami. Ve Filipanům 4:8, 9 je slib, že ‚Bůh pokoje bude s tebou‘, pokud budeš ‚dále uvažovat‘ o tom, co se Bohu líbí. Jaké další praktické kroky však můžeš podniknout, abys byl v adoptivní rodině šťastný? Na tuto otázku bude odpovídat příští článek v této rubrice.

[Obrázky na straně 26]

Adopce je dokladem toho, že někdo tě miloval natolik, aby si tě vzal a staral se o tebe