Přejít k článku

Přejít na obsah

Úžasný Yurumí

Úžasný Yurumí

 Úžasný Yurumí

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ARGENTINĚ

VE TMĚ podzemního bunkru se obránci zoufale snaží zastavit nepřítele. Vojáci s připravenými zbraněmi spěchají k místu, kde došlo k útoku, ale jsou naprosto bezmocní. Velká část ochranné zdi se náhle hroutí a v jejích troskách nachází mnoho obránců svou smrt. Do úkrytu proniká oslepující světlo a v něm se objevuje útočník.

Je to zpráva o dobývání města v časech římského impéria? Nebo je to scéna z akčního filmu? Ne. Takhle to vypadá v termitišti, když na ně zaútočí yurumí neboli mravenečník velký. Pro něj je to jen další termitiště, do kterého se dobývá při cestě za potravou.

Setkání s yurumím

Existuje několik druhů mravenečníků, ale my se zaměříme především na mravenečníka velkého. Má kolébavou chůzi, v obraně se často staví na zadní, a proto si v některých jazycích vysloužil jméno „mravenčí medvěd“. Podobně jako to dělá medvěd, umí i mravenečník sevřít útočníka silnýma předníma nohama.

V severovýchodní Argentině a v sousedních zemích se mravenečníkovi říká yurumí. V indiánském jazyce guaraní to znamená „s malou tlamou“. Je to příhodné jméno. Navzdory dlouhým čelistem je totiž ústní otvor mravenečníka velmi malý. Dlouhá trubkovitá tlama je vlastně to první, co na mravenečníkovi upoutá vaši pozornost. Yurumí se ale také může pochlubit dlouhým huňatým ocasem, který někdy nosí vztyčený téměř kolmo nahoru. Yurumí má hustou srst, která je zvláště na ocase dlouhá a žíňovitá. I když velikostí těla odpovídá německému ovčákovi, díky své dlouhé srsti mravenečník vypadá mnohem větší. Dospělý yurumí váží asi 25 kilogramů a od čumáku po konec ocasu může měřit 1,8 metru.

Yurumí vede život osamělého tuláka v savanách Jižní Ameriky. Když se mluví o Jižní Americe, člověk si obvykle představí husté deštné pralesy s bujnou vegetací. Na tomto kontinentu jsou však i ohromné rovinaté a suché stepi s palmovými hájky a skupinami trnité vegetace. Půda v těchto územích je bohatá na rozložený rostlinný materiál a poskytuje tak ideální prostředí pro termity. Ti si zde stavějí své „mrakodrapy“ z hlíny a slin. Tyto monolitické stavby mohou být vysoké téměř dva metry a mají velmi tvrdé stěny.

Právě na obyvatelích termitišť si yurumí rád pochutnává. Jeho vědecké jméno Myrmecophaga tridactyla nejprve poukazuje na jeho potravní specializaci (pojídač mravenců) a pak na skutečnost, že tři z jeho čtyř prstů na předních nohou jsou opatřeny mohutnými hákovitými drápy. Jedna encyklopedie uvádí: „Drápy slouží k získávání potravy a také k obraně. Když se mravenečník brání, postaví se na zadní nohy a používá drápy, jako by to byly naostřené dýky. Umí se bránit tak účinně, že dokáže způsobit vážné zranění, a dokonce zahnat na útěk i jaguára.“ (Enciclopedia Salvat de la fauna)

Stravovací návyky

Yurumí nemá žádné zuby, ale přesto je skvěle vybaven k tomu, aby se dokázal uživit. Za prvé má vynikající čich — čtyřicetkrát citlivější, než je čich člověka — a díky tomu svou potravu dokáže najít. Potom předníma nohama, na kterých má deseticentimetrové drápy, prorazí stěnu termitiště, aby se k termitům, jejich larvám i vajíčkům dostal. Do odkrytých  podzemních chodeb termitů pak vsune svůj téměř půlmetrový jazyk.

Yurumí má mohutné slinné žlázy, které produkují silně lepkavé sliny, díky nimž je jeho jazyk stále vlhký a lepkavý. Mravenci nebo termiti se na něj přilepí, yurumí vtáhne jazyk do tlamy a svou kořist spolkne. Potravu je však potřeba také strávit. Mravenečník má silné svalnaté žaludeční stěny, kterými rozdrtí termity na jemnou kaši.

Jakou má yurumí budoucnost?

Yurumí je sice rozšířen ve velké části Střední a Jižní Ameriky, ale nikdy nebyl příliš hojný. Mravenečníci se totiž rozmnožují pomalu. Samice je březí asi 190 dní a rodí jen jedno mládě. Během prvního roku života se mládě vozí na hřbetě své matky. Jeden argentinský přírodovědec o tom říká: „Potkal jsem matku s mládětem, které bylo jen několik dní staré. Překvapilo mě, že na hřbetě samice se mládě dalo snadno přehlédnout. Mělo totiž vynikající maskování. Drželo se matky v místě, kde černý pruh na jeho hřbetě přecházel v černý pruh na hřbetě samice. Mládě díky tomu mohlo snáze uniknout zraku dravých ptáků.“

Yurumí má významný vliv na prostředí, v němž žije. Každý den totiž sní desetitisíce mravenců a termitů. Mohlo by se stát, že bez mravenečníků by se mravenci a termiti rozmnožili natolik, že by se stali pohromou? S jistotou to nevíme, ale skutečností zůstává, že přírodní rovnováha je na savanách již narušena. Jak to?

Yurumí totiž pomalu vymírá. Mohou za to lidé. Někteří jej ze sportu loví, jiní jej zabíjejí proto, že ho považují za špatné znamení. Mnoho mravenečníků je také odchyceno a prodáno sběratelům vzácných a zajímavých zvířat. V takových případech yurumí končí buď v kleci, nebo vycpaný ve vitríně muzea. Zařadí se mravenečníci k dalším vyhynulým druhům zvířat? To ukáže čas. V současné době jsou však vyvíjeny snahy o záchranu tohoto nádherného a zajímavého tvora.

[Obrázek na straně 15]

„Yurumí“ hledá svou oblíbenou potravu — termity

[Obrázek na straně 15]

Mládě na hřbetě samice

[Obrázek na straně 14 a 15]

„Yurumí“ má pozoruhodný jazyk dlouhý téměř půl metru

[Podpisek]

Kenneth W. Fink/Bruce Coleman Inc.