Přejít k článku

Přejít na obsah

Na scénu vstupují tučňáci

Na scénu vstupují tučňáci

 Na scénu vstupují tučňáci

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

DIVÁCI ztichli a jsou v napjatém očekávání. Pozorně vyhlížejí první účinkující. Plně osvětlená scéna ožívá — u břehu se náhle objevuje malá postavička. A když se k ní připojí další a další, davem to vzrušeně zašumí. Noční představení právě začíná. Na scénu vstupují malí tučňáci z Filipova ostrova.

Tučňáci se poprvé objevili na světové scéně, když se v 16. století Vasco da Gama a Ferdinand Magellan plavili nedozírnými jižními oceány. Lidé nejprve nevěděli, kam tučňáky zařadit. Tito tvorové měli peří jako pták, plavali jako ryba a po zemi se pohybovali jako suchozemské zvíře. Celou otázku nakonec vyřešilo peří. Peří mají pouze ptáci, a tak tučňák přece musí být ptákem. K této skupině patří osmnáct druhů nelétavých ptáků. Vyskytují se od Antarktidy, kde žije tučňák císařský a kroužkový, až po rovník, kde žije tučňák galapážský.

Chtěli byste vidět kolonii miniaturních tučňáků v jejich přirozeném prostředí? Tak pojďte na Filipův ostrov, který leží pouhých 140 kilometrů na jihovýchod od Melbourne v Austrálii. Každoročně sem proudí přibližně půl milionu návštěvníků, kteří jsou těmito podivuhodnými tvorečky okouzleni. Čím je tento druh tučňáků tak přitažlivý?

„Roztomilí, ale divocí“

Tučňák nejmenší má na sobě frak z černého a bílého peří a okamžitě okouzlí každého, kdo jej vidí. Tento druh tučňáka je vysoký 33 centimetrů a váží pouhý kilogram. Je to nejmenší druh tučňáků na světě. Nenechte se tím však oklamat. To, čeho se jim nedostává co do velikosti, vyvažují svou houževnatostí a vytrvalostí.

„Tučňáci nejmenší jsou roztomilí, ale divocí,“ říká profesor Mike Cullen, který kolonii tučňáků na Filipově ostrově studoval více než dvacet let. Tito nejmenší z tučňáků jsou také nejhlučnější. V noci se celou kolonií rozléhá chrčení, kvákání, troubení a pištění, protože tučňáci brání svá hnízda před vetřelci, lákají partnera k námluvám nebo se společně věnují „zpěvu“.

Vědecky byl tučňák nejmenší popsán v roce 1780 a dostal příhodné jméno Eudyptula minor, což v řečtině znamená „dobrý malý potápěč“. Má aerodynamický, torpédovitý tvar těla, hladké a nepropustné peří, ploutvovitá křídla a pod vodou působí dojmem, jako by létal.

Dokonalá „plovací vesta“

Při hledání potravy tučňáci někdy uplavou až 100 kilometrů denně a pokud je to nutné, zůstávají na moři celé dny nebo týdny. Jak ale na vodě spí? Odpověď spočívá v jejich pozoruhodném peří. Tučňáci mají silný perní kryt, který je třikrát hustší než u ostatních ptáků, a jednotlivá péra se navzájem překrývají jako tašky na střeše. Pod perním krytem je vrstva vzduchu,  který funguje jako izolace a současně tučňáka ve vodě nadnáší, jako by měl na sobě plovací vestu. Díky tomu se tedy tučňák bez problémů vyspí. Pohupuje se na hladině jako korek, rovnováhu udržuje roztaženými křídly a zobák má bezpečně nad vodou.

Ani silný perní kryt by však nebyl ochranou, kdyby nasákl ledovou vodu, v níž tito ptáci loví. S tím si ale tučňák nemusí lámat hlavu — má totiž nad ocasem mazovou žlázu, která vylučuje olejovitý výměšek. Tímto mazem tučňák pomocí zobáku promašťuje peří, které je díky tomu nepropustné, čisté a zdravé. Tučňák má tedy dokonalý „neoprenový oblek“. Žádný potápěč nemá lepší.

Co ale tučňák pije, když voda v moři je slaná? Tučňáci mají nad každým okem zvláštní žlázu, pomocí které vodu odsolují. Sůl se ve formě koncentrovaného roztoku dostává ze žlázy do nosní dutiny. Tučňák se potom soli zbavuje tím, že zatřepe hlavou.

Navíc tučňáci mají oči uzpůsobené tak, aby mohli vidět stejně dobře pod vodou jako na vzduchu. Je tedy zřejmé, že tento pták je dokonale vybaven pro život v moři. Naštěstí pro nás, diváky, však netráví všechen čas ve vodě.

Spojení se suchou zemí

Filipův ostrov a blízká pevnina mají členité písčité pobřeží pokryté hustou trávou a jiným porostem. To vytváří ideální prostředí pro kolonii čítající 26 000 tučňáků. Život tučňáka začíná v hnízdě, které jeho rodiče pracně vyhloubili v písečné pobřežní duně. Samice snese jedno vejce, ale rodiče je nezačnou zahřívat ihned. Může to trvat několik dní, než se začnou svědomitě střídat v sezení. Vejce sice vychladne, ale zárodek v něm přežije. Tučňáci mají v dolní části břicha zvláštní kožní záhyb, ve kterém je mnoho krevních cév. V době, kdy tučňák zahřívá vejce, se cévy naplní krví a záhyb zduří. Tím se na vejce přenáší teplo potřebné pro vývoj zárodku. Rodiče se při zahřívání střídají, a tomu, který zrovna na vejci nesedí, záhyb splaskne a peří se vrátí do původní polohy, čímž se obnoví jeho izolační vlastnosti. Tučňák se může vrátit do moře, aby si nalovil potravu.

Vylíhlá mláďata rostou neuvěřitelně rychle. Za pouhých 8 až 10 týdnů jsou stejně velká jako dospělý tučňák a mohou se vypravit na moře. „Mladí tučňáci se na dlouhé výlety na moři vydávají se skvělou fyziologickou výbavou ... a souborem instinktů, které jim pomáhají přežít,“ uvádí kniha Little Penguin—Fairy Penguins in Australia (Tučňák nejmenší — Pohádkoví tučňáci Austrálie).

Během následujících tří let mladí tučňáci tráví většinu času na moři a urazí při  tom několik tisíc kilometrů. Potom se vracejí do své domovské kolonie, aby zde — v okruhu 500 metrů od svého místa narození — nakladli vejce. Jak ale najdou cestu domů? Někteří odborníci tvrdí, že tučňáci se řídí podle slunce, a to pomocí vnitřních biologických hodin. Jiní jsou přesvědčeni o tom, že tučňáci jsou schopni rozpoznat známé orientační body. Každopádně, tito malí námořníci dokážou najít cestu domů, ať už se vracejí z dlouhé výpravy nebo z celodenního rybolovu. Jejich návrat je právě tím, co k návštěvě Filipova ostrova láká zástupy lidí.

Představení může začít!

Když se setmí, stovky návštěvníků zaujmou svá místa a vzrušeně očekávají noční představení tučňáků. Velké skupiny tučňáků čítající několik set jedinců se ten večer již dlouho shromažďují v moři nedaleko od břehu. Pláž je osvětlena několika reflektory. Fouká lehký vánek a drobné vlnky omývají břeh. Diváci začínají být neklidní. Kde jsou tučňáci? Vylezou dneska na břeh? V tu chvíli se objevují první tučňáčci a nervózně se šourají z vody ven. Najednou se něčeho leknou a opět zmizí ve vlnách. Jsou totiž stále ve střehu, protože si uvědomují, že na břehu jim hrozí útok predátorů, jako jsou například draví ptáci. Brzy se však objeví znovu a postupně se osmělují. Nakonec jeden statečný tučňák vyleze z vody a rychle cupitá přes pláž, aby se ukryl v dunách. Další tučňáci z jeho skupiny jej pohotově následují. Nevšímají si světel ani diváků, pochodují přes pláž a vypadají jako průvod malých klaunů.

Když se dostanou do bezpečí mezi dunami, viditelně se zklidní, začnou se shromažďovat do větších skupin a upravovat si peří. Přes pláž přechází jedna skupina za druhou. Tučňáci se chvílemi zastavují, aby si před tím, než dojdou domů, „popovídali“ se sousedy. Než se dostanou ke svým norám, budou muset toporně kráčet, poskakovat a někteří z nich se budou muset vyškrábat na 50 metrů vysoký útes.

Malí tučňáci, ale velké otázky

Podobně jako mnozí jiní tvorové, i tučňáci nejmenší se potýkají s různými problémy. Za mnohé z nich nesou odpovědnost lidé — například za únik ropy z tankerů, za zmenšování přirozeného prostředí nebo za rozšíření nepůvodních predátorů, jako jsou lišky či některá domácí zvířata.

Díky chvályhodné snaze mnoha lidí se některé z těchto problémů daří řešit. V posledních letech se počet tučňáků nejmenších v rezervaci na Filipově ostrově stabilizoval. Profesor Cullen o tom říká: „Bitvu vyhráváme, ... ale pomalu.“ Dodává k tomu: „Největším problémem v současné době je zajistit tučňákům nejmenším dostatek potravy, ... a to souvisí s osudem oceánů i lidstva jako celku.“ To, jaký vliv na potravní řetězce v oceánech má globální oteplování a klimatické jevy, například El Niño, je velkou neznámou a vědci se touto otázkou nyní intenzivně zabývají.

Výsledky tohoto bádání nepochybně přispějí k tomu, že se zvětší naše poznání o rozmanitém, ale křehkém životě na planetě, která je společným domovem lidí i zvířat. Díky pozorné péči, jež je věnována živočichům a rostlinám na Filipově ostrově, možná i vy jednou budete mezi diváky, kteří vzrušeně zašeptají: „Na scénu vstupují malí tučňáci.“

[Mapa na straně 15]

(Plně formátovaný text — viz publikaci)

FILIPŮV OSTROV

[Obrázky na straně 16 a 17]

Diváci, hlediště a reflektory — scéna je připravena pro vystoupení tučňáků

[Obrázky na straně 17]

Z ochmýřeného mláděte se během pouhých deseti týdnů stane dorostlý pták

[Podpisek obrázku na straně 15]

Fotografie: Photography Scancolor Australia

[Podpisek obrázku na straně 16]

Fotografie na stranách 16 a 17: Photography Scancolor Australia