Přejít k článku

Přejít na obsah

Vzácné setkání s nenápadným lovcem

Vzácné setkání s nenápadným lovcem

 Vzácné setkání s nenápadným lovcem

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KANADĚ

PODÍVEJ! Je tamhle na louce,“ zašeptal jsem vzrušeně. Sjížděli jsme s manželkou majestátní řeku Nečako ve střední části Britské Kolumbie a kochali se panenskou divočinou. Znenadání se odněkud vynořilo jakési zvíře a chystalo se skočit na nic netušícího zajíce. Zajíc okamžitě vystřelil jako šíp a prchal do bezpečí. Dravec vycítil naši přítomnost a na okamžik znehybněl. Změřil si nás chladným pohledem a zamručel, jako by chtěl říci: „Díky, překazili jste mi snídani.“ Pak neslyšně zmizel v temném houští. „Co to bylo?“ zeptala se mě manželka. „Rys,“ odpověděl jsem. Hned nato se mrazivým ránem rozlehlo další hrozivé zamručení, tentokrát silnější a delší.

Ojedinělá podívaná

Bylo to skutečně ojedinělé setkání. Rys se dříve potuloval v lesích a pohořích celé severní polokoule, ale v současnosti je jeho výskyt ostrůvkovitý. Byl pozorován v odlehlých horských oblastech Eurasie a směrem na jih až ve španělských horách. Nejvíce jich však žije na Sibiři a v rozlehlých hustých lesích severní Kanady a Aljašky. Jedna příručka o kočkovitých šelmách uvádí: „Aby se rysovi dobře dařilo, potřebuje dva druhy lesa: divoce rostoucí starý les s houštinami, kde se může ukrýt a vychovávat mláďata, a také mladý les s palouky porostlými bujnou, šťavnatou travou, kde může lovit zajíce.

Někteří dospělí rysové jsou až šestkrát větší než velká kočka domácí a dospělému člověku sahají asi do výšky stehen. Samec rysa  kanadského váží zhruba 10 až 15 kilogramů a samice 5 až 10 kilogramů. Ve srovnání se svým evropským bratrancem je přibližně poloviční. Některé z těchto šelem mohou dorůst až do délky jednoho metru.

K jeho charakteristickým znakům patří nápadná srst na tvářích, která ho markantně odlišuje od ostatních kočkovitých šelem. Má také širší a kratší tvář než většina kočkovitých šelem, což budí falešný dojem, že je bázlivý a krotký. Kožich kanadského rysa je v zimě hustý a jemný, s chlupy dlouhými asi deset centimetrů, které jsou obvykle světlešedé. Na tváři má rys tmavěšedé skvrny. Rys ostrovid mívá srst světlehnědou s tmavěhnědými skvrnami. Dalším charakteristickým znakem rysa je asi deset centimetrů dlouhý pahýlovitý ocas s černým koncem. Určitě si všimnete i velkých trojúhelníkovitých uší, které jsou zakončeny štětičkami černých chlupů. Ty slouží jako antény, které pomáhají lokalizovat zvuky vydávané drobnými živočichy.

Tento samotář využívá při lovu svou nenápadnost a preciznost. Jeho měkké, široké tlapy se zatažitelnými drápy připomínají  sněžnice. Díky nim se může snadno pohybovat ve sněhových závějích. Jeho mimořádně dlouhé, silné zadní nohy mu umožňují bleskově zrychlit a každým skokem překonat vzdálenost dva až tři metry. Rys se také dokáže ve vzduchu otočit jako akrobat, a tak změnit směr. Honba za kořistí však většinou trvá krátce. Jestliže rys ani po pěti mohutných skocích kořist nedostihne, obvykle se vzdá. Často musí honit tři až deset zajíců, než se mu jednoho podaří chytit. Promarněná šance tedy znamená prázdný žaludek. V případě úspěchu použije své silné, krátké čelisti vybavené 28 zuby, z nichž 4 jsou tesáky ostré jako dýky, a prokousne hrdlo oběti.

Rys loví převážně před úsvitem a krátce po soumraku. Jako většina ostatních koček vidí i za šera. K tomu, aby v noci viděl, mu stačí šestkrát méně světla, než kolik potřebují lidé. Oči kočkovitých šelem mají za sítnicí reflektivní vrstvu, která slouží jako zrcadlo a skrz sítnici odráží světlo zpátky. Když se tedy kočka v noci podívá přímo na vás, její oči světélkují jako skleněné kuličky. Kniha o divokých kočkách světa říká: „Rys díky svému vynikajícímu zraku zpozoruje kořist na velkou vzdálenost. Odhaduje se, že jsou schopni zahlédnout myš na 75 metrů a zajíce až na 300 metrů, což je asi trojnásobek délky fotbalového hřiště.

Oblíbenou kořistí kanadského rysa je zajíc měnivý. Během tří dnů chytí obvykle asi tak dva. Pokud má rys dostatek potravy, může se dožít až 15 let. Protože je přizpůsobivý lovec, spokojí se také s myšmi, hraboši, tetřevy, kachnami, bobry a veverkami. Zprávy uvádějí, že někteří rysové dokázali skolit dokonce srnce, čímž si získali pověst zuřivých a agresivních lovců.

Poznat rysa a chránit ho

Když je rysí samice připravena se pářit, začne vydávat signály pachovými značkami a vřeštěním. Jakmile skončí období březosti, vrhne asi čtyři mláďata, a je-li hojnost potravy, může jich mít až sedm. Je zajímavé, že při nedostatku potravy bývají vrhy menší.

Setkat se s rysem je obtížné, protože je plachý a vyhýbá se lidem. Úsilí ochránců přírody v Britské Kolumbii napomohlo k tomu, že se zde nyní hojně vyskytuje na mnoha místech. Mohou k tomu také přispět moderní způsoby těžby dřeva, protože v lese zůstávají mýtinky porostlé travou, kterou se živí zajíci. Jestliže tedy přibývá zajíců, přibývá i rysů.

Tento úchvatný tvor je důležitou částí složitého ekosystému. Stejně jako ostatní predátoři je i on závislý na tom, co uloví. Podle jedné knihy o přírodě ‚pro život rysa jsou důležité také tráva a větvičky, kterými se jeho kořist živí. To platí i o organismech v lesní půdě, které vyživují rostliny, jež slouží této kořisti jako potrava.‘ Složitost přírody nás učí, že je důležité žít v souladu s životním prostředím a zachovat ho pro tvory, jako je rys.