Přejít k článku

Přejít na obsah

Deset milionů knih ve skleněném zámku

Deset milionů knih ve skleněném zámku

 Deset milionů knih ve skleněném zámku

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FRANCII

KDYŽ člověk vystoupí po dřevěných schodech na velké otevřené prostranství a vidí, jak se nad ním tyčí čtyři skleněné věže, zapůsobí to na něho opravdu mocně a možná cítí až bázeň. Není to jen tak nějaký komplex budov. Na břehu Seiny se zde rozkládá ultramoderní Francouzská národní knihovna. V určitém smyslu se vyvíjela po staletí.

Rané počátky

Karel V. shromáždil v roce 1368 v jedné z věží pařížské pevnosti Louvre skoro 1 000 rukopisů. Avšak trvalou sbírku začali francouzští králové vytvářet až po stoleté válce. Knihovna se rozrůstala díky darům a odkazům těch, kdo toužili získat přízeň krále, a rovněž díky knihám, které z evropských zemí a z Orientu přiváželi cestovatelé a vyslanci, případně vojáci jako válečnou kořist. V šestnáctém století vydal František I. zákon, který stanovoval, že vydavatel musí královské knihovně poskytnout jeden výtisk z každého titulu, jenž vydá. Tím zavedl systém povinných výtisků.

Královská knihovna byla postupně umístěna v různých provinčních královských sídlech a pak ji přestěhovali zpátky do Paříže, kde byla během hugenotských válek (1562–1598) zpustošena. Trvalejší místo získala až v roce 1721. V důsledku konfiskací církevních a šlechtických sbírek během francouzské revoluce knihovna obdržela statisíce knih, rukopisů a tisků. Měly pro knihovnu nevyčíslitelnou hodnotu, ale tento přírůstek zároveň jasně odhalil chronický nedostatek místa v tehdejších budovách.

Explozivní růst

V roce 1868 byla slavnostně otevřena čítárna zastřešená devíti skleněnými kopulemi. Navrhl ji architekt Henri Labrouste. Bylo v ní místo pro 360 čtenářů a 50 000 knih. V přilehlých místnostech byly regály pro další milion svazků. Během šedesáti let však počet knih v této knihovně překročil tři miliony.

I přes četné renovace a přístavby knihovna nedokázala pojmout další tři kilometry polic ročně, které byly zapotřebí pro knihy a časopisy, jež tam neustále proudily. Nakonec prezident François Mitterrand v roce 1988 oznámil projekt výstavby možná „největší a nejmodernější knihovny na světě“. Tento projekt měl za cíl, aby knihovna „pokryla všechny oblasti poznání, byla dostupná pro každého, používala nejmodernější technologie přenosu dat, mohla poskytovat konzultace na dálku a být spojena s dalšími evropskými knihovnami.“

Byl vypsán mezinárodní konkurz na návrh nové knihovny. Návrhů se sešlo téměř 250. Nakonec byl vybrán ten, jenž vypracoval nepříliš známý francouzský architekt Dominique Perrault. Pojal knihovnu jako velký kvádr, který má na každém rohu věž ve tvaru stojící otevřené knihy. Kritikové se posmívali myšlence, že knihy mají být skladovány ve skleněných věžích — říkali jim sluneční pece —, kde knihy budou vystaveny horku a slunečnímu světlu. Nakonec se dospělo ke kompromisnímu  řešení — za okny budou instalovány dřevěné zástěny, aby chránily knihy, a nejcennější dokumenty budou uloženy v dolní části budovy.

Náročné stěhování

Dalším náročným úkolem bylo přemístit více než deset milionů knih, z nichž mnohé byly vzácné a velmi křehké, jako například dvě Gutenbergovy Bible. Předchozí přesuny se neobešly bez nehody. Podle jednoho očitého svědka při stěhování v roce 1821 mnoho knih za jízdy vypadlo z vozíků do bláta. Tentokrát byly použity modernější technické prostředky.

Kolosálního úkolu přestěhovat miliony knih se v roce 1998 ujal tým odborníků. Aby se zabránilo jakémukoli poškození, krádeži nebo ztrátě, byly knihy přepravovány v zapečetěných kontejnerech, které byly vodotěsné, ohnivzdorné a odolné vůči nárazům. Deset kamionů, které z bezpečnostních důvodů mimo jiné nebyly nijak označeny, se denně po dobu téměř jednoho roku proplétalo notoricky známými dopravními zácpami v Paříži. Každý den převezly do nového domova 25 000 až 30 000 svazků.

Pokladnice poznání

Nová knihovna je rozdělena do dvou úrovní. Haut-de-jardin (horní zahrada) má 1 600 míst pro širokou veřejnost a je navržena tak, aby umožnila snadný přístup asi ke 350 000 knih. V rez-de-jardin (dolní zahradě) je 2 000 míst a je vyhrazena pro vědecké pracovníky.

Knihovna je vystavěna kolem miniaturního lesa. Jsou zde červené koberce a obložení i nábytek ze dřeva, což také přispívá k útulné, uvolněné atmosféře napomáhající soustředění a studiu. Je zde místnost s audiovizuálním vybavením, kde návštěvníci mohou využít CD-ROM, filmy, zvukové nahrávky a tisíce obrazů a knih v elektronické podobě.

Francouzská knihovna má dost prostoru pro ukládání knih na dalších téměř 50 let. Uvědomujeme si, že k vybudování a udržování takové pokladnice poznání bylo zapotřebí kyklopského úsilí.

[Obrázek na straně 24]

Čítárna z roku 1868

[Podpisek]

© Cliché Bibliothèque nationale de France, Paris

[Podpisek obrázku na straně 25]

©Alain Goustard/BNF. Architekt: Dominique Perrault. © 2002 Artists Rights Society (ARS), New York/ADAGP, Paris