Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozoruhodná rezervace ve Středomoří

Pozoruhodná rezervace ve Středomoří

 Pozoruhodná rezervace ve Středomoří

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

OBYVATELÉ zemí ležících u Středozemního moře po tisíciletí káceli lesy, ničili své pastviny nadměrným vypásáním a lovili některá divoká zvířata v takové míře, že téměř vyhynula. Nyní zůstalo v té krajině jen málo nepoškozených oblastí. Shodou okolností se však malá oblast v jedné části Španělska zachovala téměř neporušená. Té oblasti se říká Monfragüe, což znamená „neprostupná hora“.

Tato část Španělska je sice velmi odlehlá, ale to by samo o sobě nestačilo ochránit její přirozený ráz. Zemědělci žijící v krajině kolem Monfragüe však naštěstí používali určitou metodu chovu dobytka, která měla nesmírný význam pro zachování vzácného zbytku původního velice rozlehlého lesa, jímž byly kdysi pokryty vysočiny ve Středomoří. Této chráněné lesnaté krajině se říkalo dehesa neboli „lesnatá pastvina“.

Ekologická metoda obdělávání půdy

Zemědělci z Extremadury (na tomto území ve Španělsku leží Monfragüe) před mnoha staletími zjistili, že by vždyzelené dubové lesy té oblasti mohly poskytovat nezbytný stín a potravu jejich stádům. * Neobětovali tedy kvůli svým pastvinám všechny stromy, ale zachovali dostatek dubů, aby vytvořili řídký les. Stromy také prořezávali, aby se jejich větve rozrůstaly. Stín těchto věkovitých stromů chránil travnaté pastviny rozkládající se pod nimi a bohatá úroda žaludů poskytovala výživnou potravu hovězímu dobytku a prasatům. V této dehese se zachovala podstatná část původního lesního porostu, a proto tam mohlo přežít mnoho původních druhů ptáků a zvířat.

Řeky Tajo a Tiétar, které touto dehesou protékají, si klestí cestu kaňony a nakonec se slévají pod vrcholkem hory Monfragüe. Z hornaté oblasti, kterou lemují tyto dvě řeky a která si lépe než kterákoli jiná krajina uchovala původní les, se konečně v roce 1979 stala přírodní rezervace. Ta zde byla vytvořena proto, že oblast Monfragüe je v současné době považována za jednu z nejlépe udržovaných chráněných oblastí se středomořským ekosystémem.

Ptáci, o kterých se zmiňuje Bible

Ačkoli tato rezervace není příliš rozlehlá, přesto poskytuje útočiště ženetkám tečkovaným, jelenům, divokým prasatům a mrštné kočkovité šelmě druhu Felis pardina, jež v Evropě patří k nejvíce ohroženým savcům. Tato zvířata však většinou vedou noční život, a tak je  mnohem pravděpodobnější, že za dne návštěvníci uvidí nádherné dravé ptáky, protože ti se v této oblasti vyskytují opravdu hojně. Většina dravců žijících ve Středomoří je také známá z biblických zemí.

V polovině 19. století přírodovědec H. B. Tristram při svých cestách po Palestině téměř všude pozoroval, že mu nad hlavou krouží supové bělohlaví. O stejné situaci by se dalo mluvit i v oblasti Monfragüe, kde 400 párů těchto supů hnízdí ve skalních útesech, odkud mají vyhlídku na řeky Tajo a Tiétar. Desítky supů v podvečer krouží nad společnými hnízdy, takže večerní obloha bývá poseta jejich obrovskými siluetami. *

Čápi bílí, kteří si v mnoha částech Evropy staví hnízda na starých budovách, v oblasti Monfragüe, kde mají dobré podmínky k životu, stále hnízdí na dubech. (Žalm 104:17) Čápi využívají vzestupné proudy teplého vzduchu, z nichž mají užitek i orlové královští a skalní, kteří se trpělivě vznášejí ve výšce, plachtí a ‚hledí do dálky‘ v neustálém pátrání po kořisti. (Job 39:27–29)

Čilejší a početnější než orlové jsou luňáci červení, jichž v letních měsících ještě přibývá. U řek protékajících parkem také neustále hlídkují bystrozrací luňáci hnědí, kteří jsou vždy plně zaujati lovem ryb. (Job 28:7)

Jiní draví ptáci, například výr velký a sova pálená, vzlétají teprve navečer, když se snáší soumrak. Výr velký hnízdí v Monfragüe na odlehlých skalních útesech, v prostředí podobajícím se opuštěným rozvalinám starověkého Babylónu, kde si podle předpovědi proroka Izajáše měl také vybudovat svůj domov. (Izajáš 13:21)

Udržování a obnova chráněné oblasti

Park získává ještě pestřejší vzhled na jaře, a to díky polním květinám. Téměř všechny svahy, na nichž nerostou stromy, bývají pokryty křehkými bílými květy cistu ladanového a rovněž trsy levandule hlávkovité. A když přichází léto, zelené pastviny se šarlatově zbarví ostrůvky všudypřítomných máků.

Pracovníci správy parku se nyní především zaměřují na zachování tohoto vzácného přírodního prostředí. Pilně tedy vysazují původní druhy stromů, aby vytlačili borovice a eukalypty, které se tam dostaly odjinud a přirozenému prostředí tohoto parku neprospívají. Správa parku se také snaží ochránit okolní dehesy, a proto spolupracuje s místními zemědělci a vybízí je, aby kdykoli bude nutné vysadit další stromy, znovu vysazovali duby. Doufejme, že tato opatření zajistí další život a rozvoj této pozoruhodné přírodní rezervace ve Středomoří.

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. Hlavní druhy vždyzeleného dubu, které rostou ve Španělsku, jsou dub korkový a dub červina. Podobný druh dubu hojně rostl v biblických dobách v Palestině.

^ 10. odst. Sup bělohlavý je největší pták v Eurasii — jeho křídla dosahují rozpětí až 2,8 metru.

[Obrázky na straně 16 a 17]

 Zleva doprava: Dobytek pasoucí se v řídkém lese, ženetka a jelen

[Obrázek na straně 18]

Sup hnědý

[Obrázek na straně 18]

Výr velký

[Obrázek na straně 18]

Orel skalní

[Podpisek]

Fotografie: Cortesía de GREFA