Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč je tak těžké vycházet se spolubydlícím?

Proč je tak těžké vycházet se spolubydlícím?

 Mladí lidé se ptají...

Proč je tak těžké vycházet se spolubydlícím?

„Jsem pořádný, vyloženě pořádný. Když ale přijdu domů, můj spolubydlící sedí na podlaze, kouká na televizi a všude kolem něj spousta papírů a popcornu. Pokaždé, když přicházím domů a představím si, co tam zase uvidím, říkám si v duchu: ‚Teda vůbec se mi tam nechce.‘“ (David)

„Moje spolubydlící byla pěkně rozmazlená. Asi se domnívala, že máme nějakou hospodyni nebo sluhu. A vždycky chtěla, aby se věci dělaly tak, jak si představovala ona.“ (Renee) *

„TÍM, ŽE se člověk naučí snášet osobní zvláštnosti cizích lidí, může si osvojit ... přizpůsobivost a umění ustoupit,“ uvedl článek v časopise U.S.News & World Report. „Tento proces učení je však často bolestný.“ Ti, kdo někdy žili s nějakým spolubydlícím, s tím asi budou souhlasit.

Mnozí vysokoškoláci žijí se spolubydlícím proto, aby snížili vysoké náklady na studium. Jindy mladí lidé začnou s někým bydlet, protože chtějí být nezávislí na svých rodičích. Mnozí mladí křesťané se rozhodli žít se spolubydlícím proto, aby se mohli společně věnovat duchovním zájmům. (Matouš 6:33) Díky tomu, že se s někým dělí o výdaje na živobytí, mohou sloužit jako celodobí evangelisté. Spolubydlícího někdy mívají i křesťané, kteří buď slouží jako misionáři nebo pracují v některé z odboček svědků Jehovových. *

 Redaktor časopisu Probuďte se! mluvil s řadou mladých mužů a žen, kteří s někým bydlí. Všichni se shodli na tom, že spolubydlící může být daleko víc než jen někdo, kdo člověku pomáhá s placením nájemného — může to být přítel, tedy někdo, s kým si lze popovídat a s kým lze dělat řadu věcí. „Bývaly jsme dlouho vzhůru a povídaly si o tom, co nás zajímalo, nebo jsme se jen tak dívaly na filmy,“ vzpomíná Lynn. „Spolubydlící tě může také povzbudit,“ říká Renee. „Když pracuješ, snažíš se zaplatit všechny účty a chodit do kazatelské služby, je někdy příjemné mít spolubydlící, která tě povzbudí.“

Nicméně bydlet s někým — zvláště když jste si zpočátku úplně cizí — může být velmi náročné. O prostředí na kolejích časopis U.S.News & World Report uvedl: „Přestože mnohé školy se velmi snaží vybírat spolubydlící tak, aby se k sobě hodili, výsledky obvykle nejsou příliš uspokojivé.“ Konflikty mezi spolubydlícími na koleji se někdy vyhrotí natolik, že přerostou až v násilnosti. Na internetu se objevily stránky, na kterých mohou studenti otevřeně ventilovat zdánlivě nekonečnou řadu frustrací týkajících se spolubydlícího. Proč je často tak obtížné s někým bydlet?

Když je to někdo cizí

„Začít bydlet s někým, koho neznáte, je fakt zajímavá zkušenost,“ říká Mark. „Vůbec netušíte, co je to za člověka.“ Představa, že budete bydlet s někým, s kým zřejmě máte společného jen málo nebo vůbec nic, může být značně zneklidňující. Je pravda, že křesťané mají mnoho společného a mohou si povídat o mnoha věcech. Přesto ale David připouští: „Měl jsem velké obavy z toho, s kým budu bydlet.“

David nakonec bydlel s chlapcem, který pocházel z podobného prostředí. Ne všichni spolubydlící se však k sobě hodí tak dobře. Mark říká: „Můj první spolubydlící zkrátka málo mluvil. Když ale s někým bydlíte v jedné místnosti, tak prostě potřebujete mluvit. Ale on ne. Strašně mě to štvalo.“

Další příčinou stresu a napětí mohou být rozdíly ve výchově. Lynn říká: „Když začnete bydlet sami, chcete si dělat věci po svém. Brzy však zjistíte, že jsou tam ještě jiní lidé, na které musíte brát ohled.“ Opravdu, po odchodu z bezpečí rodného hnízda můžete zažít poměrně velký šok, když zjistíte, že jiní lidé se mohou na věci dívat úplně jinak než vy.

Odlišná výchova, odlišné zvyklosti

Hodně záleží na tom, jakou výchovu od svých rodičů člověk dostal — nebo nedostal. (Přísloví 22:6) Mladý Fernando říká: „Jsem pořádkumilovný člověk a můj spolubydlící byl nepořádný. Měl například ve zvyku pohazovat věci všude kolem. Já je věšel do skříně.“ Skutečně, měřítka jsou někdy naprosto rozdílná.

Renee vzpomíná: „Měla jsem spolubydlící, jejíž ložnice vypadala doslova jako chlívek. Jiná spolubydlící pro změnu nesklízela po jídle ze stolu nebo nechala špinavé nádobí ve dřezu dva nebo tři dny.“ Ano, zdá se, že pokud jde o domácí práce, někteří spolubydlící jsou ztělesněním slov v Příslovích 26:14: „Dveře se stále otáčejí na čepu, a lenoch na lehátku.“

Na druhé straně ale bydlet s někým, kdo je extrémně pořádný, také nemusí být žádná legrace. Mladá žena, která se jmenuje Lee, o jedné své spolubydlící říká: „Myslela si, že se musí uklízet pořád. Já rozhodně nejsem nepořádná, ale někdy například nechám na posteli knihy. A ona měla pocit, že musí dohlížet na to, aby bylo uklizeno.“

Spolubydlící mohou mít také vlastní představy o osobní hygieně. Mark vysvětluje: „Kluk, se kterým bydlím, vstává na poslední chvíli. Skočí k umyvadlu, aby si trochu namočil vlasy, a míří ke dveřím.“

 Rozdílná výchova a osobnost mohou mít vliv na volbu zábavy i odpočinku. „Každý máme rád jiný druh hudby,“ říká Mark o svém spolubydlícím. Jestliže si však spolubydlící projevují navzájem úctu, mohou být tyto rozdíly prospěšné a snad jim pomohou, aby svůj vkus obohatili. Velmi často však tyto rozdílnosti vedou ke konfliktu. „Já mám rád španělskou hudbu,“ říká Fernando, „ale můj spolubydlící ji stále kritizuje.“

Problémem může být telefon

Jednou z největších příčin sporů může být používání telefonu. Mark říká: „Třeba chci jít spát, ale můj spolubydlící dlouho do noci telefonuje. Po nějaké době to člověku může vadit.“ Podobně vzpomíná i Lynn: „Kamarádi mé spolubydlící jí někdy volali ve tři nebo ve čtyři ráno. Pokud nebyla doma, musela jsem vstát a vzít telefon.“ Jak to vyřešily? „Zařídily jsme to tak, aby každá měla svůj vlastní telefon.“

Ne všichni mladí lidé si však mohou dovolit vlastní telefon a mnozí jej musí používat společně. To někdy může působit velké napětí. Renee vzpomíná: „Jedna holka, se kterou jsem bydlela, měla známost a velmi často protelefonovala celé hodiny. Jeden měsíc přišel účet na víc než devadesát dolarů. Očekávala, že každá zaplatíme část, protože jsme se dohodly, že účet budeme platit napůl.“

Dalším sporným bodem může být samotná možnost telefonovat. „Bydlela jsem s holkou, která byla starší než já,“ vzpomíná Lee. „A měly jsme jen jeden telefon. Měla jsem spoustu přátel, a proto jsem neustále telefonovala. Nikdy neřekla ani slovo. Myslela jsem si, že kdyby si chtěla zatelefonovat, tak to řekne. Teď vidím, že jsem byla bezohledná.“

Nedostatek soukromí

„Každý chce být někdy sám,“ říká David. „Čas od času potřebuji jen vypnout a nedělat vůbec nic.“ Najít si takovou chvilku, když s někým bydlíš, však může být velmi náročné. „Rád bývám chvíli sám,“ souhlasí Mark. „Takže to nejtěžší je pro mě nedostatek soukromí. Mám stejný rozvrh jako můj spolubydlící. Tím pádem těžko můžu být někdy sám.“

Dokonce i Ježíš Kristus občas potřeboval být nějakou dobu sám. (Matouš 14:13) Může tedy být velmi frustrující, když kvůli spolubydlícímu je obtížné, a snad i nemožné, aby sis četl, studoval nebo rozjímal. Mark říká: „Nedá se studovat, protože se pořád něco děje. Buď má v pokoji přátele nebo telefonuje či se dívá na televizi anebo poslouchá rádio.“

Vycházet se spolubydlícím může být sice velmi náročné, ale tisíce mladých lidí to úspěšně zvládly. Další články této série budou rozebírat některé praktické způsoby, jak můžeš z takového společného bydlení vytěžit co nejvíc.

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. Některá jména byla změněna.

^ 6. odst. Tyto rady jsou sice určeny mladým, ale mohou být prospěšné i starším lidem, jejichž životní okolnosti se změnily — například ovdověli —, a proto byli nuceni vzít si někoho na byt.

[Obrázek na straně 16 a 17]

Velkým problémem může být odlišný hudební vkus

[Obrázek na straně 18]

Nedostatek ohleduplnosti může vést k napětí