Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

 Pozorujeme svět

Otálení a zdraví

„Z otálení můžete onemocnět,“ říká studie, o níž byla zmínka v listu Vancouver Sun. V kanadském Torontu se nedávno konala konference Americké psychologické společnosti, a jak tam bylo uvedeno, zkoumáním 200 studentů na kanadských univerzitách „se zjistilo, že loudalové se odkládáním nějaké činnosti dostali pod obrovský tlak, takže častěji než jiní studenti trpěli nemocemi souvisejícími se stresem. ... Když se blížilo datum zkoušky, míra stresu se u loudalů stupňovala. Jejich bezstarostný postoj vystřídaly častější bolesti hlavy a zad, rýma, alergické reakce a poruchy spánku. Více je sužovaly infekce, migrény a dýchací potíže.“

 Ryba lezoucí po skalách?

Skupina brazilských ichtyologů, tedy vědců zabývajících se studiem ryb, pozorovala jeden druh jihoamerické polozubky, která běžně dosahuje zdánlivě nemožného výkonu, když se šplhá po mokrém a kluzkém útesu pod vodopádem až do výše pětipodlažního domu, píše časopis Natural History. „Tyto rybky dlouhé čtyři centimetry, které mají schopnost šplhat ve vodopádech, pozorovali výzkumníci v prudkých sladkovodních tocích pohoří Espirito Santo ve východní Brazílii.“ Dvěma páry velkých ploutví se polozubky přichytí spodní části stěny vodopádu, „energickými pohyby do stran“ se zvolna posouvají po skalní stěně vysoké patnáct metrů a v pravidelných intervalech odpočívají. Zpráva říká: „Vědci se domnívají, že toto chování pomáhá zachovat populaci polozubek v odlehlých vysočinách.“ Polozubky však nejsou jediné ryby, které mají schopnost šplhat po skalách. Tuto schopnost mají i jiné druhy, například tropická čeleď hlaváčovitých a asijští sekavci patřící do řádu máloostných.

Rajčata odolná proti soli

„Výzkumníkům se pomocí genového inženýrství podařilo vyšlechtit první rajče na světě, které může růst ve slané vodě — je to krok vpřed, který by mohl přispět k vyřešení jednoho z největších problémů v zemědělství,“ uvádí washingtonpost.com. Toto rajče bylo upraveno genem z rostliny příbuzné zelí. Vložený gen umožňuje rostlinám rajčete „odsunout sůl do úložných dutin, takže tyto rostliny dobře rostou v zemědělské půdě, která by jinak byla nekvalitní“. Podle této zprávy „mohou geneticky upravená rajčata růst v půdě zalévané vodou, která je asi 50krát slanější než normální voda“. Předpokládá se, že takové rostliny odolné proti soli budou schopné růst v půdách, které nejsou pravidelně zavlažovány deštěm. Zpráva dodává, že „upravená rajčata (nebo jiné plodiny obdobně odolné proti soli) se kromě toho možná dají použít k zúrodnění poškozené půdy, protože vstřebávají soli“.

Děti pomýšlející na sebevraždu

Londýnský list The Guardian píše, že počet dětí, které chtěly spáchat sebevraždu a telefonovaly na ChildLine — linku tísňového volání , již zřídila jedna britská dobročinná instituce —, dvojnásobně vzrostl ze 346 v období 1990/1991 na 701 v období 1998/1999. „Do nejvyššího stupně zoufalství“ byly „dohnány šikanováním, sexuálním zneužíváním a tělesným týráním, nějakou bolestnou ztrátou a stresem ze zkoušek.“ Jak říkají zástupci této dobročinné instituce, „obecně zastávaný názor, že pokusy o sebevraždu jsou pouze snahy vzbudit pozornost, je nebezpečný. Domněnka, že ti, kdo mluví o sebevraždě, ji nespáchají, je naprosto nepravdivá. Mnoho dětí, které chtěly spáchat sebevraždu a volaly na linku ChildLine, říkalo, že pociťují stále větší tíseň, protože o ně jejich rodiče nebo pečovatelé očividně neprojevují zájem.“ Po prvním sebevražedném pokusu „se rodinám velmi uleví, že jejich dítě zůstalo naživu, ... takže usoudí, že problém už pominul. Potom se to, žel, stane znovu“, obvykle za několik měsíců po prvním pokusu. Ačkoli počet dívek pokoušejících se o sebevraždu převyšoval počet chlapců poměrem 4 ku 1, u chlapců byla daleko větší pravděpodobnost, že se opravdu zabijí. Většina dětí, které pomýšlely na sebevraždu a volaly na linku důvěry, byla ve věku 13 až 18 let, ale nejmladšímu bylo teprve šest.

Past na komáry

Jedna singapurská firma vyrábí přístroj, který hubí komáry bez použití insekticidů. Je to černá skříňka z umělé hmoty vysoká 38 centimetrů, z níž „vyzařuje teplo a oxid uhličitý jakoby z lidského těla,“ uvádí londýnský časopis The Economist. Komáry k potravě dovede tělesná teplota jejich oběti a vydechovaný oxid uhličitý, a proto tento přístroj „komáry klamně vede k domněnce, že se co nevidět dostanou k jídlu“. Skříňka má elektrické vyhřívání a malý zásobník, z něhož se uvolňuje oxid uhličitý. Štěrbinou probleskují třpytivá světélka a lákají hmyz dovnitř. Tam ho pak ventilátor sfoukne dolů do nádržky s vodou, kde se utopí. Tímto přístrojem lze polapit 1 200 komárů za noc, a je možné ho upravit, aby lákal výlučně nočního komára z rodu Anopheles, který přenáší malárii, nebo denního komára z rodu Aedes přenášejícího žlutou zimnici a horečku dengue. Přístroj je dále výhodný tím, že nehubí neškodný hmyz, například motýly.

Muži by měli jíst ryby

U mužů, kteří jedí velké množství tučných ryb, například lososy, sledě a makrely, je dvakrát až třikrát méně pravděpodobné, že onemocní rakovinou prostaty, než u mužů, kteří jedí ryby zřídka, říkají výzkumníci z Karolinska Institute ve Stockholmu. Při třicetiletém výzkumu prováděném u 6 272 mužů se braly v úvahu také rizikové faktory, jako je například kouření. Výzkumníci dospěli k závěru, že „takzvané omega-3 mastné kyseliny [vyskytující se zejména v tučných rybách] zřejmě brzdí bujení rakoviny prostaty“. Zpráva uvádí, že tytéž mastné kyseliny „také snižují nebezpečí vzniku infarktu“. Proto odborníci radí lidem, aby jedli ryby „jednou nebo dvakrát týdně“.

Rýžové otruby šetří stromy

Rýžové otruby, které v cihelnách v severním Peru nahrazují jiné palivo, pomáhají uchránit mnoho rohovníků před pokácením na palivové dříví, píše peruánský list El Comercio. Spalování rýžových otrub, což je zemědělský odpad, také pomohlo 21 výrobcům cihel snížit emise oxidu uhličitého. Jestliže se stěny pece omítnou pastou připravovanou z písku, hlíny a melasy — čímž se zlepší izolace a omezí tepelné ztráty —, účinnost pecí se zvýší o 15 procent. Kromě toho se popel z rýžových otrub experimentálně přidává do směsi k výrobě cihel a očekává se, že se tím zpevní konečný produkt. „Tímto použitím rýžových otrub se také omezuje znečištění a ubývá problémů s uskladňováním nepoužitelného odpadu,“ píše El Comercio.

Duševní zdraví a děti

„Statistiky ukazují, že u každého pátého dítěte se do jedenácti let jeho života vyvine nějaký duševní problém,“ píše list The Gazette, který vychází v Montrealu v Kanadě. „Má-li mít člověk dobré duševní zdraví, musí udržovat v rovnováze společenskou, tělesnou, duchovní a citovou stránku svého života.“ Podle Sandy Brayové, koordinátorky vzdělávání veřejnosti při Kanadské asociaci duševního zdraví, bychom měli svému duševnímu zdraví věnovat stejnou péči, jakou věnujeme zdraví tělesnému. Sandy Brayová říká: „Ponecháváme-li duševní zdraví stále na posledním místě v pořadí svých hodnot, potom se snadno dostáváme do deprese, býváme úzkostní a vystresovaní.“ Rodičům je doporučováno, aby byli předvídavější, když se snaží udržet své děti duševně zdravé, a aby si ve svém každodenním životě vyhrazovali dost času na děti a jedli společně s nimi. K dalším podnětům, které mohou každému pomoci udržet si dobré duševní zdraví, patří: dopřejte si dostatek spánku, dobře jezte, udržujte se v dobré kondici, udělejte si čas na věci, které vám působí radost, udělejte si čas na přátele, smějte se, dělejte dobrovolnou činnost, chvalte druhé a přijímejte chválu, pozorně naslouchejte jiným lidem. Když uděláte chybu, nebuďte na sebe příliš tvrdí.

Děsivé ztráty způsobené nadměrným rybolovem

„Lidstvo způsobilo mořím apokalyptickou, dříve naprosto nepředstavitelnou pohromu, v níž podle zjištění jedné studie zanikly tisíce druhů nadměrným rybolovem,“ píše londýnský list The Times. Jak vyplývá z výzkumného projektu, „lidstvo loví velká mořská zvířata a měkkýše tak vydatně, až narušilo potravní řetězce a zničilo ekosystémy do té míry, že se moře navždy změnila“. Tato zpráva uvádí, že v roce 1607, kdy kapitán John Smith doplul do vod Chesapeakeské zátoky na východním pobřeží Spojených států, bylo „v hloubce přes devět metrů jasně viditelné“ dělo, které spadlo přes palubu. Tuto kdysi čistou vodu výzkumníci přičetli tomu, že „ústřice tvořící obrovské útesy každé tři dny přefiltrovaly všechnu vodu v zálivu, čímž se regulovalo množství mikrobů a řas“. Tehdy bylo v té oblasti „velmi mnoho plejtvákovců šedých, delfínů, kapustňáků, vyder severoamerických, mořských želv, aligátorů a jeseterů obrovských“. Nyní je tato zátoka domovem jen „nepatrného množství druhů“, kterým dříve poskytovala obživu.