Přejít k článku

Přejít na obsah

Mikroskopické „kamiony“ v našem těle

Mikroskopické „kamiony“ v našem těle

 Mikroskopické „kamiony“ v našem těle

PŘED pěti dny to byla buňka s jádrem. Po období intenzivního zrání a množení však buňka toto jádro pomocí silných stahů vypudí. Tato buňka se označuje jako retikulocyt. Co to je? Je to nezralá červená krvinka připravená vstoupit do krevního oběhu. Za dva až čtyři dny se promění ve zcela zralou červenou krvinku.

 Tato malá buňka se podobá kamionu. „Nákladem“, který veze, je hemoglobin, tedy bílkovina přenášející kyslík. Odhaduje se, že během čtyř měsíců své existence tento „kamion“ urazí v našem těle vzdálenost přibližně 250 kilometrů. V těle máme asi deset miliard kapilár (nepatrných krevních cévek), jejichž celková délka odpovídá dvojnásobku obvodu zeměkoule. K tomu, aby se kyslík dostal do všech částí našeho těla, jsou zapotřebí biliony erytrocytů (červených krvinek).

Tento drobounký „kamion“ je v našem krevním oběhu téměř stále v pohybu. Jeho rychlost se mění podle okolností. Největší rychlosti, totiž 120 centimetrů za sekundu, dosahuje krvinka na krevní „dálnici“ vedoucí ze srdce — v aortě. Když se buňka dostane na „vedlejší silnice“ těla, její rychlost se postupně snižuje, a v koncových kapilárách je pouze 0,3 milimetru za sekundu.

Kde krvinky vznikají

U zdravého dospělého člověka vzniká většina krvinek v kostní dřeni. V ní se na každý kilogram tělesné hmotnosti denně vytvoří jedna miliarda červených krvinek, 400 milionů granulocytů (bílých krvinek) a jedna miliarda destiček. Tím jsou vyrovnány denní ztráty těchto buněk. U zdravého dospělého člověka jsou každou sekundu zničeny a zároveň nahrazeny miliony červených krvinek.

Nezralá červená krvinka se nyní potřebuje dostat z kostní dřeně do krevního oběhu, a proto se přiblíží k vnější stěně malé cévky (sinusoidy) v kostní dřeni, protáhne se malým otvorem, kterému se říká migrační štěrbina, a objeví se v krvi. Ještě další tři dny nebo i déle se v ní vytváří hemoglobin. Ve zralé červené krvince zvané erytrocyt již tento proces dále neprobíhá.

Velký a malý krevní oběh

Lékaři v 17. století zjistili, že existují dva typy krevních oběhů. Ve velkém neboli tělním oběhu se naše mikroskopické „kamiony“, tedy červené krvinky, vypraví ze srdce ke tkáním. Přivážejí jim kyslík a sbírají odpad ve formě oxidu uhličitého. Tomuto procesu se říká vnitřní dýchání. Červené krvinky se potom vracejí do srdce. Malým neboli plicním oběhem se tyto „kamiony“ dostávají do plic. Zde vyloží odpad a naloží kyslík. Plicní oběh tedy našemu tělu umožňuje dýchat.

Při nedostatku červených krvinek

Někdy je v krvi méně červených krvinek než normálně. Tento stav lékaři označují jako anémii. Má různé příčiny, například (1) poruchu tvorby či zrání červených krvinek, (2) zvýšení jejich rozpadu a (3) silné krvácení. Anémii může také způsobovat chronický zánět nebo nádory.

K problémům může dojít, jestliže je v krvi buď příliš mnoho, nebo příliš málo železa. Když je železa málo, červené krvinky nemohou normálně dozrát. Jsou tudíž menší a světlejší než obvykle. Tuto poruchu v mnoha případech upraví léčba železem. Někdy je hladina železa v krvi příliš vysoká. Může k tomu dojít tehdy, když se poškozené červené krvinky rozpadnou a železo se uvolní do oběhu. Postupně dochází k otravě všech orgánů v těle. Zvláště nebezpečná je otrava srdce. Pacienti, u nichž se vyvinul tento stav, skoro vždy podlehnou chronické srdeční nedostatečnosti.

K tomu, abychom vysvětlili vše o funkci červených krvinek v našem těle, by bylo zapotřebí velkého množství knih. Je ale zřejmé, že jejich úžasná složitost, která je zde popsána jen zčásti, vyvyšuje moudrost Toho, kdo navrhl a stvořil život. Je to velký a inteligentní Stvořitel, o kterém jeden jeho starověký ctitel řekl: „Od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Skutky 17:28)