Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak mám jednat se zlostnými lidmi?

Jak mám jednat se zlostnými lidmi?

 Mladí lidé se ptají ...

Jak mám jednat se zlostnými lidmi?

„Úplně se rozzuřil. Viděl, že jsem malý, a tak mě chtěl zbít. Ustupoval jsem dozadu a přitom jsem mu říkal: ‚Moment! Počkej! Počkej! Proč mě chceš zbít? Nic jsem ti neudělal. Ani nevím, co tě tak naštvalo. Můžeme si o tom promluvit?‘“ (Šestnáctiletý David)

STAL ses už někdy terčem útoku nějakého vzteklého rváče? Bible předpovídá, že lidé dnes budou „suroví, bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:3) A přestože jsi snad udělal maximum pro to, aby ses ‚nedružil s nikým, kdo je hněvivý, kdo mívá záchvaty vzteku‘, občas se možná stane, že se vzteklým lidem zkrátka nevyhneš. (Přísloví 22:24) Jak bys měl reagovat, když se ocitneš v takové situaci?

Jak reagovat na vztek

Dnes mnoho mladých lidí může na vztek reagovat stejně — také se rozvzteklí. Takové jednání však způsobí jen více bolesti. Navíc tím, že ztratíš sebeovládání, klesneš na úroveň toho, kdo se vzteká. Přísloví 26:4 říkají: „Neodpovídej nikomu hloupému podle jeho pošetilosti, aby ses mu sám také nestal rovným.“ Mladý Jeremy poznal pravdivost těchto slov na vlastní kůži. Vzpomíná si, jak ve škole sedával u jídelního stolu: „Byla tam skupina kluků, kteří si stále dělali legraci jeden z druhého a z jiných lidí. Velmi často mluvívali o mně. Většinou jsem si těch jejich řečí nevšímal. Když ale jeden z nich začal mluvit o mé matce, ztratil jsem sebeovládání a v záchvatu vzteku jsem na něj vlítl.“ Jaký byl výsledek? „Dostal jsem pořádnou nakládačku,“ říká Jeremy.

Bible dává tuto moudrou radu: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1) Ano, reagovat v hněvu ‚slovem, které působí bolest,‘ situaci pouze zhoršuje. Mírná odpověď však často může okolnosti zklidnit a napjatou situaci uvolnit.

Vzpomeň si na Davida, o kterém byla zmínka na začátku. Dokázal si s tím rváčem promluvit a dozvěděl se, proč je tak rozlícený. Ukázalo se, že mu někdo ukradl oběd a že on si zkrátka vybíjí svou frustraci na prvním člověku, který mu přišel do cesty. „Tím, že mě zmlátíš, oběd nezískáš,“ domlouval mu David. Potom mu navrhl, aby společně zašli do samoobslužné restaurace.  „Vzhledem k tomu, že jsem tam znal jednu pokladní,“ vzpomíná David, „mohl jsem pro něj získat oběd. Potřásl mi rukou a od té doby se ke mně chová přátelsky.“ Vidíš, jakou sílu mohou mít mírná slova? Jak to říká jedno přísloví, „mírný jazyk může zlomit kost“. (Přísloví 25:15)

Mírnost — slabost, nebo síla?

Je pravda, že představa ‚mírného jazyka‘ možná není nijak přitažlivá. Může se zdát, že energičtější, mužnější je reagovat na vztek vztekem. Možná se obáváš, že budeš-li mírný, ostatní si budou myslet, že opravdu jsi slabý. Co to ale znamená být mírný? Podle jedné encyklopedie být mírný znamená být jemný. Tatáž publikace však dodává: „Za touto jemností stojí nezlomná síla.“ Mírnost tedy zdaleka není projevem slabosti, ale naopak projevem síly. Jak to?

Mírný člověk má totiž sebeovládání a nic jej tak snadno nevyvede z rovnováhy. Naproti tomu ten, komu mírnost schází, se zdá být nejistý, frustrovaný, nebo dokonce zoufalý a sebeovládání mu chybí. Nedokáže ovládat své emoce, a tak se snadno může opakovaně dostávat do konfliktů. Ano, „jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha“. (Přísloví 25:28) Opravdu silný člověk je tedy mírný.

Biblické příklady mírnosti

Uvažuj o Ježíši Kristu. Řekl o sobě, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“. (Matouš 11:29) Nikdy nejednal hrubě nebo přehnaně, ani neoplácel urážku urážkou. Apoštol Petr, blízký přítel Ježíše, uvedl: „Když [Ježíši] spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Uvědom si však, že tentýž Ježíš „vstoupil do chrámu a vyhodil všechny, kdo v chrámu prodávali a kupovali“. (Matouš 21:12) A kdyby Ježíš potřeboval božskou ochranu, mohl požádat o „více než dvanáct legií andělů“. (Matouš 26:53) Ne, určitě to nebyl žádný slaboch.

Všimni si také příkladu soudce Gideona, jak to popisuje biblická kniha Soudci 8:1–3. Po velkém válečném vítězství byli někteří vojáci z kmene Efrajim dotčeni, protože se domnívali, že nedostali příležitost podílet se na slávě z bitvy. „Cos nám to udělal, že jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat proti Midianovi?“ dovolávali se. „A prudce se pokoušeli vyvolat s ním hádku.“ Gideon byl „statečný, silný“. (Soudci 6:12) Na jejich provokace mohl snadno reagovat násilím. Místo toho jim odpověděl mírně, což tyto prchlivce úplně odzbrojilo. Gideon se  zeptal: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi?“ Jaký byl výsledek jeho skromné reakce? „Jejich duch [se] vůči němu uklidnil.“

Nakonec se podívejme na biblickou zprávu o ženě, která se jmenovala Abigail. David se skrýval jako uprchlík před svým nepřítelem, izraelským králem Saulem. Ačkoli David a jeho muži byli vyhnanci, často hlídali a chránili stáda jiných Izraelitů. Jedním z těch, komu pomohli, byl Abigailin manžel, velmi bohatý muž Nabal. Nabal však byl „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Když Davidovi muži potřebovali nějaké potraviny, požádali o ně Nabala. Místo vděčnosti za bezplatnou ochranu, kterou mu David a jeho skupina poskytli, se Nabal na Davidovy posly ‚osopil‘ a poslal je pryč s prázdnou. (1. Samuelova 25:2–11, 14)

Když to David uslyšel, rozhněval se a svým mužům nařídil: „Každý se opásejte svým mečem!“ Když David se svými muži šel zabít Nabala a všechny nevinné mužské příslušníky jeho domácnosti, zasáhla Abigail. Vyšla mu vstříc se štědrým darem jídla a pití. Prosila Davida, aby jejímu manželovi odpustil jeho neomluvitelné chování, a naléhavě žádala, aby ušetřil život nevinných lidí. (1. Samuelova 25:13, 18–31)

Abigailina pokorná prosba odvrátila Davidův hněv. Uvědomil si totiž, jak může být hněv nebezpečný, a řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který mi tě poslal tohoto dne vstříc! A požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví a abych si neopatřil záchranu svou vlastní rukou.“ (1. Samuelova 25:32–35) Ano, v mnoha případech „odpověď, když je mírná,“ může odvrátit vztek jiných lidí. Co ale v případě, že mírná odpověď není účinná?

„Rozluč se“

Nechceš-li přilévat olej do ohně, jednoduše odejdi. „Kde není dříví, hasne oheň,“ říká Bible. Také radí: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ (Přísloví 17:14; 26:20) „Ve škole za mnou přišel jeden oblíbený kluk a chtěl si se mnou povídat,“ vypráví sedmnáctiletá Merissa. „Řekl mi, že jsem hezká. Krátce nato za mnou přišla jeho dívka a byla hrozně naštvaná. Obvinila mě, že s jejím klukem flirtuju, a chtěla se se mnou prát! Snažila jsem se jí vysvětlit, co se stalo, ale ona nechtěla nic slyšet. Po vyučování se vrátila s několika dalšími děvčaty a chtěly mě zbít. Rychle jsem vyhledala strážníka a rozzlobené dívce jsem vysvětlila, že se prát nechci a že její kluk za mnou přišel sám. Potom jsem odešla.“ Merissa se nenechala ovládnout svými emocemi. Když se schylovalo ke rvačce, nejenže se vzdálila, ale také podnikla kroky k tomu, aby si zajistila ochranu. Přísloví 17:27 říkají, že „každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha“.

Co ale v případě, že jsi opravdu někoho vyprovokoval ke hněvu — možná nechtěně? Omluv se a udělej to rychle. Možná to bude stačit, aby na tebe přestal mít vztek. Dnes je doba plná napětí a mnozí lidé jsou vznětliví. Budeš-li však ve svém jednání uplatňovat biblické zásady, pravděpodobně se ti podaří zabránit tomu, aby si na tobě lidé nevylévali vztek.

[Obrázky na straně 24]

„Odpověď, když je mírná, odvrací vztek“

[Obrázek na straně 25]

Někdy stačí jenom odejít