Přejít k článku

Přejít na obsah

Jednotné společenství bratrů nebylo otřeseno

Jednotné společenství bratrů nebylo otřeseno

 Jednotné společenství bratrů nebylo otřeseno

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V SALVADORU

DNE 13. LEDNA 2001 V 11 HODIN 34 MINUT DOPOLEDNE OTŘÁSLO CELÝM SALVADOREM ZEMĚTŘESENÍ O SÍLE 7,6 STUPNĚ RICHTEROVY STUPNICE A POCÍTILI HO LIDÉ OD PANAMY AŽ PO MEXIKO. MÁLOKDO NĚKDY ZAPOMENE, CO DĚLAL V TÉ CHVÍLI, KDY UDEŘILO.

„KDYŽ odezněly nejhorší otřesy, zvedli jsme hlavu a uviděli, jak se vrcholek hory odlomil a pak se zdálo, že na několik vteřin zůstal nehybný,“ vzpomíná Miriam Quezadaová. „Moje dcerka křičela: ‚Maminko! Utíkej! Utíkej!‘“ Nato se přední stěna hory sesula a řítila se směrem k nim. V Las Colinas ve městě Nueva San Salvador (dříve  Santa Tecla) přišlo o život asi 500 lidí a přibližně 300 domů bylo srovnáno se zemí.

Roxana Sánchezová vypráví: „Zemětřesení udeřilo ve chvíli, kdy jsem vyšla z domova a čekala na autobusové zastávce. Když otřesy přestaly, pomáhala jsem nějaké paní posbírat tašky a uvažovala jsem: ‚Bylo by lepší, kdybych se vrátila domů, aby o mě naši neměli strach.‘“ Jakmile Roxana zahnula za roh, uviděla, že ulice, kde bydlela, náhle končí na úpatí hory bahna. Její dům zmizel!

Okamžitě poskytují pomoc

V Salvadoru je celkem více než 28 000 svědků a tisíce z nich žijí v postižené oblasti — na území podél pobřeží. Ačkoli se dosud nevzpamatovali z vlastního otřesu, mnozí se rychle začali zaměřovat na uspokojování potřeb druhých. Mario Suarez, který je cestujícím dozorcem svědků Jehovových a slouží v Nueva San Salvadoru, vypráví: „Asi hodinu po zemětřesení jsem telefonicky dostal prosbu o pomoc. Několik křesťanských bratrů a sester prý bylo uvězněno ve svých domech. Okamžitě byla sestavena skupina dobrovolných pracovníků.

Domnívali jsme se, že možná spadly některé zdi a že stačí jen odstranit sutiny a vytvořit průchod, aby se lidé uvěznění pod nimi dostali ven. Rozsah katastrofy si však nikdo z nás nedovedl představit. Ve skutečnosti to bylo tak, že když jsme přijeli na místo, ptali jsme se, kde vlastně ty domy jsou. Ke své hrůze jsme se dozvěděli, že stojíme na nich. Domy byly až do druhého podlaží zabořené v třímetrové vrstvě zeminy. To bylo děsivé!“

Odpoledne do té oblasti přispěchalo na pomoc 250 svědků ze sousedních sborů. Dobrovolní pracovníci vybavení pouze krumpáči, lopatami, kbelíky z umělé hmoty a holýma rukama se zoufale snažili proniknout k těm, kdo zůstali naživu. V Nueva San Salvadoru však bylo zachráněno pouze velmi málo lidí. Mezi stovkami těch, kdo zahynuli — buď se udusili nebo byli rozdrceni tunami zeminy —, bylo pět svědků Jehovových.

Organizovaná humanitární pomoc

Do humanitární činnosti se zapojily sbory svědků Jehovových z celého Salvadoru. Mnoho svědků v městečkách Comasagua, Ozatlán, Santa Elena, Santiago de María a Usulután přišlo o domov. Ze sálů Království a soukromých domů se stala centra, kde byly shromažďovány darované věci. „Podpora byla obrovská,“ říká cestující dozorce Edwin Hernández. „Bratři přinášeli jídlo, oblečení, matrace, léky, a dokonce peníze na zaplacení pohřebních výdajů.“

 Výbor pro humanitární pomoc, který jmenovala místní odbočka svědků Jehovových, zařídil, aby skupiny bratrů ze sborů v méně postižených místech uspokojovaly neodkladné potřeby lidí v místech postižených citelněji. Byly vytvořeny pracovní skupiny, které se skládaly z deseti až dvaceti svědků, a ty prováděly nezbytné opravy.

Kromě toho skupiny sestavené regionálními stavebními výbory svědků Jehovových, které obvykle zajišťují stavbu sálů Království, budovaly provizorní přístřeší pro ty, jejichž domy byly úplně zničeny. V Salvadoru závratně stoupala cena vlnitého plechu, a proto guatemalská odbočka svědků Jehovových štědře darovala velké zásoby tohoto materiálu. Stavební dříví na konstrukci přístřeší zajistily odbočky ve Spojených státech a v Hondurasu.

Otřesy pokračovaly i uprostřed této horečné činnosti. Lidé z celých obcí spali na ulicích přikrytí plachtami z umělé hmoty a starými prostěradly. Nervy měli napjaté k prasknutí. Do 12. února bylo zaznamenáno celkem 3 486 následných otřesů.

Druhé velké zemětřesení

Ráno 13. února 2001 v 8 hodin 22 minut, měsíc po prvním zemětřesení, postihlo střed Salvadoru druhé zemětřesení o síle 6,6 stupně Richterovy stupnice. Záchranné a humanitární akce svědků Jehovových se znovu rozběhly na plné obrátky. Jeden starší, který se jmenuje Noé Iraheta, vyprávěl: „Každý vedoucí sborového studia knihy šel vyhledat svědky, kteří patřili do jeho skupiny, aby se ujistil, že všichni jsou v pořádku.“

Města San Vicente a Cojutepeque i jejich předměstí byla těžce postižena. Městečka San Pedro Nonualco, San Miguel Tepezontes a San Juan Tepezontes byla v troskách. V Candelarii, v departementu Cuscatlán, kde bylo téměř všechno naprosto zničeno, se zřítila církevní škola a zahynulo více než 20 dětí. Místní svědek, který se jmenuje Salvador Trejo, vzpomíná: „Asi o hodinu později jsem slyšel, že nějaký hlas z ulice volá: ‚Bratře Trejo!‘ Nejdříve jsem nic neviděl, protože tam bylo plno prachu. Potom se náhle vynořili svědkové z Cojutepeque. Přišli se podívat, jak jsme na tom.“

Svědkové ze sousedních sborů znovu začali organizovat zajišťování nezbytných věcí pro ty, kdo byli postiženi tímto druhým zemětřesením. Řídili se příkladem křesťanů z Makedonie v prvním století, kteří prosili o výsadu, aby mohli dávat, ačkoli sami měli nouzi. Například svědkové ze sborů ve městě Santiago Texacuangos, i když při prvním  zemětřesení utrpěli velké ztráty, připravili horké jídlo pro své bratry v sousedním městě San Miguel Tepezontes.

Odhaduje se, že při zemětřeseních v Salvadoru zahynulo celkem více než 1 200 lidí a dalších osm údajně přišlo o život v sousední Guatemale.

Snahy jsou oceňovány

Jiné skupiny zajišťující záchranné akce oceňovaly organizované snahy svědků pomáhat postiženým. Vozidlo státního výboru pro krizové situace přivezlo k sálu Království, který byl používán jako krizové centrum, zásoby humanitární pomoci. Zástupkyně výboru řekla: „Ze všech krizových center, které jsme navštívili, je tohle to první, kde je pořádek. Blahopřeji vám.“ Tady nikdo nelezl na korbu nákladního auta, netlačil se a ani nevrážel do druhých, jak se to dělo v jiných centrech. Při předávání darů se nejprve bral ohled na lidi pokročilého věku.

Svědkové neomezují záchranné akce jen na své spoluvěřící. Například na pozemku u sálu Království v San Vicente hledaly útočiště desítky sousedů, kteří nejsou svědkové. „Tady je sál Království svědků Jehovových,“ říkala Regina Durán de Cañasová, „ti lidé mají zlaté  srdce. Otevřeli své dveře a řekli: ‚Pojďte dovnitř!‘ A tak jsme tady. I v noci se střídali na hlídce, zatímco my jsme spali.“

Zajišťují ubytování

Když byly odhadnuty škody, odbočka dostala rady, jak zajistit potřebné ubytování. Pro ty, kdo přišli o svůj domov, se začaly stavět provizorní domy. Také se opravovaly domy, které byly poškozeny jen zčásti. Pilné, výkonné stavební skupiny upoutávaly velkou pozornost sousedů, kteří se chodili dívat, jak pracují.

Jedna žena, která považovala pracovníky za dávno slibovanou pomoc od správy města, si přišla stěžovat, že jí nepřišel pomáhat odklízet sutiny nikdo. Děti ze sousedství to vysvětlily: „Ne, paní, nejsou z města. Jsou z Království!“ Moisés Antonio Díaz, který také není svědek, k tomu řekl: „Je pěkné vidět, jak svědkové Jehovovi pomáhají těm, kdo to potřebují. Je to velmi jednotná organizace a jsou díky Bohu ochotní pomáhat i nám, chudým lidem. Pracoval jsem s nimi a mám v úmyslu v tom pokračovat.“

Křesťanská sestra, pro kterou byl postaven jeden z provizorních domů, s pláčem říkala: „Můj manžel a já nedokážeme slovy popsat svou vděčnost — především Jehovovi a potom těmto bratrům, kteří nás vůbec neznali, a přesto nám rychle přišli na pomoc.“

Do poloviny dubna svědkové postavili 567 provizorních příbytků pro lidi postižené zemětřesením a téměř 100 dalších domácností dostalo materiál na opravu poškozených domků. Jakmile chudé rodiny měly zámek na dveřích a střechu nad hlavou, svědkové zaměřili pozornost na 92 sálů Království, které bylo nutné opravit nebo znovu postavit.

Nové začátky

Mnozí byli vděční nejen za rekonstrukci budov a bytů, ale zejména za posilu pro své duchovní smýšlení a dobré citové rozpoložení.

Miriam, o níž byla zmínka už dříve, říkala: „Otřesy pokračovaly, a za těchto okolností byly chvíle, kdy mi selhávaly nervy. Bratři však stále projevovali vřelost a povzbuzovali nás. Co bychom si bez těchto bratrů počali?“

Jehovova láskyplná péče poskytovaná prostřednictvím sborů podněcovala křesťany i další lidi postižené zemětřesením k překvapivým skutkům. V městečku Comasagua byly téměř všechny příbytky svědků poškozeny nebo zničeny při prvním zemětřesení. Přesto se dvanáct ze sedmnácti místních svědků v dubnu a květnu přihlásilo do celodobé služby a dva z nich se stali pravidelnými celodobými služebníky.

Sbory v departementu Cuscatlán, na jednom z území nejvíce postižených při druhém zemětřesení, pořádaly v březnu zvláštní sjezdový den. Zúčastnil se ho rekordní počet 1 535 návštěvníků a 22 lidí bylo pokřtěno. I když mnoho účastníků právě přišlo o domov, přesto k údivu organizátorů sjezdu darovali značnou částku peněz na sjezdový sál.

Jeden svědek ze San Vicente vyjádřil pocity vděčnosti také mnoha jiných, když řekl: „V publikacích jsem četl o tom, jak organizace reaguje při katastrofách, ale nyní jsem to osobně zažil a sám na sobě jsem pocítil, že mě společenství bratrů podporuje. Zažili jsme, jak křesťanská láska funguje v praxi. Patřit k tomuto jednotnému lidu je opravdu velká výsada.“

[Obrázek na straně 23]

Sesuvem půdy při zemětřesení bylo zavaleno více než 300 domů v Las Colinas

[Podpisek]

Na stranách 23–25 dole: s laskavým svolením El Diario de Hoy

[Obrázek na straně 24]

Při své záchranné činnosti vesničané používali krumpáče, lopaty a kbelíky

[Podpisek]

S laskavým svolením La Prensa Gráfica (foto Milton Flores/Alberto Morales/Félix Amaya)

[Obrázek na straně 25]

Rozvaliny sálu Království v Tepecoyo

[Obrázek na straně 26]

Bratři v městečku Tepecoyo okamžitě postavili přístřešek, aby mohli pořádat shromáždění

[Obrázky na straně 26]

Svědkové rychle znovu postavili sály Království a vybudovali také více než 500 provizorních domů

[Obrázek na straně 26]

Osamělá matka a s dcerkou vděčně sledují rekonstrukci svého poškozeného domku