Přejít k článku

Přejít na obsah

Obrazy vytvářené slovy

Obrazy vytvářené slovy

 Obrazy vytvářené slovy

BÁSNÍK je něco mezi malířem a skladatelem písní. Poetovým perem pohybuje jak srdce, tak i mysl. Dobře napsaná báseň v nás tedy může vzbudit příjemné pocity. Může nás také podnítit k zamyšlení a vyvolat smích či pláč. Kniha The Need for Words (Potřebujeme slova) říká: „Poezie často není nic víc než slova uspořádaná tak, aby na nás silně, nenadále zapůsobila. Tím se částečně vysvětluje skutečnost, že vynikající básně ... jsou nezapomenutelné.“

Působivá poezie nebývá dílem povrchního člověka. Má úzkou spojitost s tím, co je v životě nejdůležitější — se vztahy, láskou, duchovnem, přírodou a smyslem života. Není tedy žádným překvapením, že poezie je jednou z nejstarších forem umění. Jeden slavný básník porovnával poezii s prózou (což je slovesný projev psaný běžným způsobem) a řekl, že pokud by tyto dva literární druhy popisovaly stejnou věc a oba by byly napsány stejně dobře, pak „verše by lidé četli stokrát, zatímco prózu pouze jednou“.

Pravděpodobně však víte, že poezie má mnoho různých forem. Může být napsána v rýmech, ale nemusí to tak být. Někdy se dokonce zdá, že se pohybuje na hranici prózy. Co tedy poezie přesně je?

Co je poezie?

Dílo The Macquarie Dictionary definuje poezii jako „umění v podobě rytmického uspořádání slov, a to v psané či ústní podobě, vzbuzující příjemné pocity krásnými, metaforickými či ušlechtilými myšlenkami“. V tomto díle je poezie popsána také jako „literární útvar v metrické formě; básnictví“. Povšimněme si dvou hlavních stránek poezie — rytmu metru. Rytmus je součástí světa kolem nás. Můžeme ho pozorovat v přílivu a odlivu, v ročních obdobích, a dokonce i v tlukotu srdce. V poezii rytmus představuje tok zvuku vytvářený řečí. Při čtení si uvědomujeme, že se něco opakuje. Metr je uspořádání rytmu a v každé básni může být jiný. Dalším oblíbeným básnickým prostředkem je rým. Rýmujícími se prvky jsou obvykle poslední slova verše. Rým samozřejmě může mít různou podobu. Někdy následuje hned na dalším řádku, ale může se objevit i později.

Na rýmu však není závislé japonské haiku, které je pověstné tím, že v sobě spojuje působivé vyjadřování s udivující stručností.  Své myšlenky zhušťuje do pouhých tří veršů, které jsou tvořeny 17 slabikami — pěti v prvním a třetím verši a sedmi ve verši druhém. * Díky své kráse a jednoduchosti je haiku pro mnoho lidí, dokonce i pro děti ve školce, příjemným úvodem do poezie.

Poezie je tradičně známa tím, že rozsáhlou myšlenku shrnuje do několika slov. The World Book Encyclopedia uvádí, že básnické výrazy „naznačují mnohem víc, než říkají. Podněcují vaši fantazii... Jazyk poezie je zhuštěný. Význam jediného slova může spustit tok myšlenek a tak způsobit, že se ve vaší fantazii celá báseň náhle rozjasní.“ Některé básně pochopitelně musíte číst možná několikrát, než se ve vaší mysli „rozžehnou“ a vy pochopíte jejich smysl.

Chtějí-li básníci dosáhnout žádaných výsledků, musí svá slova vybírat tak, jako klenotník vybírá kameny. Izraelský král Šalomoun, který skládal přísloví a písně, „hloubal a důkladně zkoumal“, aby nalezl „líbezná slova“ a „správná slova pravdy“. (Kazatel 12:9, 10; 1. Královská 4:32)

Šalomoun a jeho otec David používali hebrejskou formu, jež byla tehdy tradiční. Hebrejská poezie, která se obvykle zpívala s hudebním doprovodem, není závislá na rýmu. Naopak, je známa myšlenkovým rytmem, což je literární útvar zvaný paralelismus. Řádky mohou obsahovat synonymní vyjádření nebo mohou předkládat protiklady. (Žalm 37:6, 9) Často se stává, že druhý řádek rozšiřuje myšlenku v prvním řádku tím, že přidává něco nového. Povšimněme si, jak je to v Žalmu 119:1:

Šťastní jsou bezúhonní na své cestě,

ti, kdo chodí v Jehovově zákoně.

Vidíme, že druhý řádek ukazuje, co to znamená být bezúhonný — totiž chodit v Jehovově zákoně. Biblická hebrejština používá paralelismus neboli myšlenkový rytmus, a ne rým, a proto se snadněji překládá. *

Prostředek k vyjádření každé emoce

Poezie je podobně jako píseň prostředkem ke sdělování celé škály emocí. Uvažujme například o nezměrném potěšení a odměněné trpělivosti, jež jsou zachyceny ve slovech, která pronesl Adam, když mu v zahradě Eden Jehova dal Evu:

To je konečně kost z mých kostí

a tělo z mého těla.

Ta se bude nazývat Žena,

protože byla vzata z muže.

(1. Mojžíšova 2:23)

Na této pasáži je skutečně pozoruhodné to, kolik je na pouhých několika řádcích řečeno  slov a sděleno citů. Tato stručnost je ještě mnohem zřetelnější v původním jazyce. Podobně i básnické knihy Job, Žalmy, Přísloví a Nářky zachycují úžasnou škálu emocí a navíc poskytují poučení o životně důležitých duchovních pravdách. V původní hebrejštině začíná první žalm slovem „šťastný“ nebo „požehnaný“. Jak byste vystihli pocity, jaké měl pisatel slov Žalmu 63:1? Povšimněme si významově bohatého užívání metafor, což je výrazný rys hebrejské poezie:

Bože, ty jsi můj Bůh, stále tě hledám.

Má duše opravdu po tobě žízní.

Mé tělo zemdlelo touhou po tobě

v zemi suché a vyčerpané, kde není voda.

Kniha Nářky zachycuje ještě jiné rozpoložení. Jeremjáš v ní naříká nad neštěstím, které v roce 607 př. n. l. způsobili Jeruzalému Babylóňané. Prorok své srdce vylévá v pěti lyrických žalozpěvech, z nichž je patrný jeho zármutek, ale také vědomí toho, že byla vykonána Boží spravedlnost.

Poezie podporuje paměť

Díky svým vlastnostem poezie přímo svádí k tomu, aby se ji člověk učil zpaměti. Nejstarší dochované řecké básně Ilias Odyssea byly zpaměti recitovány při řeckých slavnostech, což byl vzhledem k rozsahu těchto děl úctyhodný výkon. Je velmi pravděpodobné, že i Židé se zpaměti učili mnoho biblických žalmů. Všimněme si, jak následujícími řádky Žalmu 115:4–8, kde je popsána pošetilost uctívání model, se pomocí rytmu nesou metafory, jednoduchost a nezvratná logika:

Jejich modly jsou stříbro a zlato,

dílo rukou pozemského člověka.

Ústa mají, ale nemohou mluvit;

oči mají, ale nemohou vidět;

uši mají, ale nemohou slyšet.

Nos mají, ale nemohou čichat.

Ruce jsou jejich, ale hmatat nemohou.

Nohy jsou jejich, ale chodit nemohou;

z hrdla nevydají zvuk.

Ti, kdo je dělají, stanou se podobnými přesně jim,

všichni, kdo v ně důvěřují.

Není pochyb o tom, že většina lidí by neměla problémy zapamatovat si tak podmanivou a působivou pasáž, jako je tato.

Chcete psát poezii?

Poezie — od dětské říkanky až po reklamní rýmovačky — je součástí našeho života. Většina lidí tedy má o básnictví alespoň základní představu. Chcete-li však poezii sami psát, bude možná dobré, když si nejprve přečtete rozsáhlý výběr nějakých básní. To vám pomůže rozšířit si slovní zásobu, ale také pochopit různé principy kompozice. Je ovšem nutné si dobře vybírat, abyste na sebe nenechali působit něco, co je nezdravé nebo hanebné. (Filipanům 4:8, 9) Pochopitelně tím nejlepším způsobem, jak se naučit psát básně, je sednout si, vzít si tužku a papír a tvořit.

Za čas možná dokážete psát poezii i pro potěšení členů rodiny a přátel. Mohli byste se pokusit zapsat ve verších své myšlenky, například když někomu posíláte přání, aby se mu dobře dařilo, nebo děkovný lístek. Vaše básnička nemusí být dlouhá ani brilantní. Napište jen pár veršů, v nichž vyjádříte to, co cítíte v srdci. Tento podnětný úkol přinese potěšení a pocit uspokojení nejen vám, ale určitě udělá radost i adresátovi, když uvidí, jaké úsilí jste vynaložili, abyste své myšlenky sepsali tak nápaditě a upřímně.

Psaní poezie vás může těšit, i když nejste žádní mistři slova, stejně jako můžete mít radost z vaření, i když nejste mimořádně schopnými kuchaři. Ve stejném poměru tedy smíchejte touhu, fantazii, úsilí a vytrvalost a dejte to dohromady s bardem, který ve vás dřímá. Obrazy, které pak pomocí slov vytvoříte, pro vás možná budou příjemným překvapením.

[Poznámky pod čarou]

^ 7. odst. Pojednání o haiku najdete v časopise Probuďte se!, v anglickém vydání z 8. ledna 1989.

^ 13. odst. Časopis Probuďte se! je překládán do 83 jazyků. Rozhodli jsme se tedy použít v tomto článku jako příklad biblickou poezii, a ne nějakou jinou.

[Obrázek na straně 21]

Značnou část Hebrejských písem tvoří poezie