Přejít k článku

Přejít na obsah

Vězeňství je v krizi

Vězeňství je v krizi

 Vězeňství je v krizi

„Řešit kriminalitu tím, že se vybuduje více věznic, je jako řešit problém smrtelných nemocí tím, že se vybuduje více hřbitovů.“ — ROBERT GANGI, ODBORNÍK NA NÁPRAVNÉ PROGRAMY

VE SVĚTĚ, kde se politickou taktností často zakrývají horší stránky reality, máme pro nepříjemné slovo „vězení“ určité eufemismy. Raději používáme slovo „káznice“ nebo „nápravné zařízení“, v němž je poskytována „převýchova“ a „sociální služby“. Někdy dáváme přednost slovu „chovanec“ před odlidštěným slovem „vězeň“. Při bližším pohledu je však zřejmé, že vězeňství má dnes vážné problémy, například prudce rostoucí náklady na udržení provinilců za mřížemi a stále se zvětšující propast mezi cílem uvěznění a jeho skutečnými výsledky.

Někteří lidé mají pochybnosti o tom, zda je věznění účinné. Všimli si, že i když počet vězňů na celém světě stoupl na více než osm milionů, zločinnost se v mnoha zemích nijak významně nesnížila. Je navíc velmi znepokojující, že ačkoli velký počet lidí je uvězněn pro zločiny související s drogami, jsou drogy stále běžně dostupné.

Trest odnětí svobody však mnoho lidí preferuje. Mají pocit, že když je provinilec ve vězení, bylo spravedlnosti učiněno zadost. Jeden novinář popisuje zapálení, s jakým jsou zločinci dáváni za mříže, jako „zavírací mánii“.

Existují čtyři základní důvody, proč jsou přestupníci zákona posíláni do vězení: (1) kvůli potrestání provinilců, (2) kvůli ochraně společnosti, (3) kvůli předcházení další trestné činnosti a (4) kvůli nápravě zločinců — aby se naučili dodržovat zákony a žít produktivně. Podívejme se, zda vězeňství těchto cílů dosahuje.