Přejít k článku

Přejít na obsah

Mohl by se holocaust opakovat?

Mohl by se holocaust opakovat?

 Mohl by se holocaust opakovat?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠVÉDSKU

NEJVYŠŠÍ představitelé a další zástupci 48 vlád z celého světa se 26. až 28. ledna 2000 sešli v hlavním městě Švédska na stockholmském mezinárodním fóru o holocaustu. Na některých výrocích z pódia bylo patrné, že významní světoví státníci se obávají oživení nacismu. Bývalý izraelský premiér Ehud Barak řekl: „Tato konference vysílá do celého světa poselství: již nikdy nikde na zemi nepřipustit žádný režim, který by působil zlo a vedl k vraždění a diskriminaci lidských bytostí na základě náboženství, rasy nebo barvy pleti.“

Obavy nejen Židů

Mnoho lidí po celém světě spojuje výraz „holocaust“ pouze s Židy. Během holocaustu však zahynuli i jiní lidé. Ve Velké synagoze ve Stockholmu se během tohoto fóra konala vzpomínková slavnost na židovský holocaust, která měla značnou publicitu. Švédský premiér na slavnosti navrhl, aby archivy na celém světě zpřístupnily veřejnosti informace o holocaustu. „Ať se lidé dozví o genocidě Romů, o masovém vraždění postižených lidí a o pronásledování a vraždění homosexuálů, disidentů a svědků Jehovových,“ řekl premiér.

Švédská vláda vydala o holocaustu knihu s názvem Tell Ye Your Children (Řekněte to svým dětem), která byla ve Švédsku zdarma zaslána do každé domácnosti, kde mají děti. V této publikaci je uvedeno, že svědkové Jehovovi „odmítali složit přísahu věrnosti Hitlerovi a nacistickému Německu. Takový odpor je výjimečný vzhledem k tomu, že pronásledování mohli ukončit pouhým podepsáním prohlášení o věrnosti — a přece tuto možnost zvolilo jen velmi málo svědků.“

 Holocaust a svědkové Jehovovi

V roce 1933 bylo v Německu asi 25 000 svědků Jehovových. Tisíce jich patřily k prvním lidem, kteří byli uvrženi do vězení a nacistických táborů. Prohlašovali, že jako křesťané jsou ke všem druhům politické a vojenské činnosti neutrální. Odmítali „hajlovat“. Nechtěli přijmout nacistickou rasovou ideologii a podílet se na Hitlerově válečné mašinérii. Asi 2 000 svědků zahynulo a z toho jich bylo více než 250 popraveno.

Svědkové navíc pomáhali svým spoluvězňům včetně Židů a dalších lidí, aby špatné zacházení vydrželi. Vštěpovali jim naději založenou na Bibli a dělili se s nemocnými a slabými o všechno, co měli, často i o poslední kousek chleba. V prvních letech nacistického pronásledování se díky nim také dostaly na veřejnost informace o existenci koncentračních táborů a o tom, co se v nich děje. Od té doby jejich časopisy Strážná věž Probuďte se!, které jsou rozšířené po celém světě, uvedly řadu článků zabývajících se nacistickými zvěrstvy a životními příběhy těch, kdo to přežili.

Mezi delegáty na stockholmském mezinárodním fóru o holocaustu byly patrné obavy, že by mohlo dojít k oživení nacismu. Ředitel Mezinárodního střediska pro studium holocaustu při izraelském Institutu současného židovství profesor Jehuda Bauer to vyjádřil takto: „Jestliže k tomu došlo jednou, může k tomu dojít znovu — nemusí to být ve stejné podobě a nemusí to nezbytně způsobit stejní lidé stejným lidem, ale kdokoli komukoli. Bylo to bezprecedentní, nyní však již precedens existuje.“

[Obrázek na straně 12]

Svědkové Jehovovi byli v táborech označeni fialovým trojúhelníkem

[Obrázky na straně 12 a 13]

1. Julius Engelhardt, svědek Jehovův, kterého 14. srpna 1944 nacisté popravili v Brandenburgu

2. Tři svědkové Jehovovi jdou domů potom, co byli v roce 1945 osvobozeni ze Sachsenhausenu

3. Elsa Abtová, svědkyně Jehovova, která byla odloučena od své dcerky a skoro tři roky vězněna

[Podpisek]

Nordrhein-Westfälisches Hauptstaatsarchiv, Düsseldorf

[Obrázky na straně 13]

Na těchto videozáznamech vyprávějí své zážitky svědkové, kteří přežili