Přejít k článku

Přejít na obsah

Obdivuhodný oběhový systém

Obdivuhodný oběhový systém

 Obdivuhodný oběhový systém

PŘEDSTAVTE si dům se systémem instalačních trubek, jenž je tak složitý, že tekutina, která trubkami proudí, může bezpečně přenášet živiny, vodu, kyslík i odpadní produkty. Nejen to, tyto trubky se dovedou samy opravit a podle toho, jak se mění potřeby v domě, mohou i dorůstat. To je opravdu technická brilantnost.

Naše tělesné „trubky“ však umí ještě více. Kromě toho, že pomáhají regulovat teplotu těla, přenášejí také ohromné množství hormonů, neboli chemických poslů, a účinných obranných látek proti chorobám. Celá tato síť je navíc měkká a pružná, což jí umožňuje nejen tlumit nárazy, ale současně s našimi končetinami se také ohýbat. Takový systém by nedokázal vyrobit žádný lidský inženýr. Náš Stvořitel jej však udělal, když vytvořil v těle člověka žíly, tepny a kapiláry.

Hlavní složky systému

V lidském oběhovém systému v podstatě spolupracují systémy dva. První je kardiovaskulární systém, k němuž patří srdce, krev a všechny krevní cévy. Ten druhý je lymfatický systém — síť cév, které z tělních tkání vracejí do krevního oběhu přebytečnou tekutinu označovanou jako lymfa. Kdyby se krevní cévy jednoho dospělého člověka poskládaly za sebou, dosáhly by délky 100 000 kilometrů a mohly by dva a půlkrát obtočit zeměkouli. Tento rozsáhlý systém, který tvoří asi osm procent hmotnosti těla, přináší životodárnou krev k miliardám buněk.

Motorem kardiovaskulárního sytému je samozřejmě srdce. Je velké asi jako lidská pěst a v našem těle denně přečerpá nejméně 9 500 litrů krve — což se přibližně rovná zvednutí tunového závaží do výšky asi 10 metrů každých 24 hodin.

Exkurze po kardiovaskulárním systému

Jakým směrem krev teče? Začněme s odkysličenou krví, která se do srdce dostává dvěma velkými žilami — horní a dolní dutou žílou. (Viz obrázek.) Tyto dvě žíly ústí do první dutiny srdce, kterou je pravá předsíň. Odtud je krev vytlačena do svalnatější dutiny, pravé komory. Pak se krev  dostává do kmene plicních tepen a dále dvěma plicními tepnami do plic — jsou to jediné tepny, kterými proudí odkysličená krev. Tato krev je obvykle v žilách.

V plicích se z krve uvolňuje oxid uhličitý a absorbuje se kyslík. Odtud se krev dostává čtyřmi plicními žilami do levé srdeční předsíně — jsou to jediné žíly, jimiž proudí okysličená krev. Levá předsíň se vyprazdňuje do nejsilnější srdeční dutiny, levé komory, která okysličenou krev vhání přes aortu do těla. Obě předsíně se stahují najednou a potom následuje současný stah obou komor. Opakováním těchto dvou stahů vzniká srdeční tep. Jednosměrný proud krve v srdci zajišťují čtyři vnitřní chlopně.

Krev se musí dostat až do nejvzdálenějších částí těla, a proto svalnatější levá komora je asi šestkrát silnější než komora pravá. Kdyby nebylo důmyslného mechanismu pro absorbování tlakových nárazů, mohl by výsledný tlak snadno způsobit aneurysma (výduť neboli roztažení stěn tepny), nebo dokonce i potenciálně smrtelnou mozkovou mrtvici.

Elastické tepny

K „elastickým tepnám“ patří největší tepna našeho těla, aorta, a její hlavní větve. Mají velký průsvit neboli vnitřní prostor, takže jimi krev protéká snadno. Navíc mají silné, svalnaté stěny opletené koncentrickými vrstvami elastinu, což je bílkovina podobná gumě. Když levá komora pumpuje krev do těchto tepen, ty se roztahují nebo stahují, čímž absorbují vysoký tlak a vhánějí krev do další skupiny tepen, v jejichž stěně je také elastin. Jsou to tepny svalové a ty, které krev rozvádějí. V době, kdy krev  dospěje do jemných kapilár, krevní tlak v důsledku tohoto pozoruhodného uspořádání již nekolísá. *

Tepny, které rozvádějí krev, mají průměr centimetr až 0,3 milimetru. Jejich roztažení a stažení, které je řízeno speciálními nervovými vlákny, napomáhá regulovat průtok krve, a tím je oběhový systém mimořádně dynamický. Například při úrazu nebo ve stavu úzkosti tlakové senzory v cévní výstelce posílají signály do mozku, který zase patřičným tepnám signalizuje, aby omezily krevní průtok v méně důležitých oblastech, jako je například kůže, a krev odvedly do životně důležitých orgánů. Časopis New Scientist říká: „Naše tepny mohou ‚cítit‘, jak krev proudí, a reagovat na to.“ Není tedy divu, že tepny byly popsány jako „chytré trubky“.

Když krev opouští nejmenší tepny — tepénky neboli arterioly —, její tlak se ustálí na asi 35 milimetrech rtuťového sloupce. Vzhledem k tomu, že arterioly přecházejí v úplně nejmenší krevní cévy, vlásečnice, je nesmírně důležité, že tento tlak je nízký a nekolísá.

Červené krvinky v řadě za sebou

Vlásečnice mají průměr osm až deset mikrometrů (miliontin metru) a jsou tak úzké, že červené krvinky jimi procházejí za sebou v jedné řadě. Stěnou vlásečnice, kterou tvoří jen jediná vrstva buněk, prostupují do okolních tkání živiny (obsažené v plazmě neboli tekuté složce krve) a kyslík (transportovaný červenými krvinkami). Současně se z tkání dostává zpět do krve oxid uhličitý a další odpadní látky určené k odstranění. Podle potřeby okolních tkání  mohou průtok krve regulovat i vlásečnice, a to prostřednictvím drobounkých svalů ve tvaru smyčky.

Z venul do žil a do srdce

Krev se z vlásečnic dostává do malinkých žil, kterým se říká venuly. Tyto cévky mají průměr osm až sto mikrometrů a spojují se do žil, jimiž se krev vrací zpět do srdce. Když se krev dostane do žil, nemá již skoro žádný tlak, a proto je stěna žil tenčí než stěna tepen. Je v nich také méně elastinu. Žíly však mají větší průsvit, a proto pojmou plných 65 procent celého krevního objemu.

Žíly mají geniální způsob, jak vyvážit nízký krevní tlak, který v nich je, a dostat krev zpět do srdce. Za prvé jsou opatřeny zvláštními poloměsíčitými chlopněmi, aby zemská přitažlivost neodváděla krev od srdce. Za druhé zde mají svou úlohu kosterní svaly. Jakou? Když se nám například při chůzi stáhnou svaly na nohou, stlačí se tím žíly, které v nich jsou. Krev je skrz jednocestnou chlopeň vytlačena směrem k srdci. A konečně k tomu, aby se obsah žil vyprázdnil do pravé srdeční předsíně, napomáhá také tlak v břišní a hrudní dutině, který se dýcháním mění.

Kardiovaskulární systém je tak výkonný, že i v klidovém stavu se každou minutu vrací do srdce asi pět litrů krve. Při chůzi tento objem stoupá na osm litrů a srdcem zdravého maratonce může protéci každou minutu třicet sedm litrů krve — což je sedminásobek klidového objemu.

V důsledku dědičné dispozice, při obezitě, v těhotenství nebo při dlouhodobém stání nemusí někdy chlopně v žilách těsně přiléhat. Když tyto chlopně nefungují, krev se pod nimi hromadí, což má za následek, že dojde k roztažení žil a vzniknou takzvané křečové žíly. Podobně při tlačení, jako například při porodu dítěte nebo při vyprazdňování stolice, dojde ke zvýšení tlaku v břišní dutině, a to brání návratu krve z žil v konečníku a v tlustém střevě. Vzniknou-li přitom křečové žíly, říká se jim hemoroidy.

Lymfatický systém

Když vlásečnice dopraví živiny do tkání a přijmou odpadové produkty, přejde do nich o trochu méně tekutiny, než kolik se jí uvolnilo. Do tkání prosákly životně důležité bílkoviny. Proto potřebujeme lymfatický systém. Ten sbírá všechnu přebytečnou tekutinu, které se říká lymfa, a přes velké žíly v dolní části krku a v hrudníku ji vrací do krevního oběhu.

Lymfatické cévy stejně jako tepny a žíly mají několik kategorií. Nejmenší z nich, lymfatické vlásečnice, leží pod krevními vlásečnicemi. Tyto drobounké, velmi snadno prostupné cévy vstřebávají nadbytečnou tekutinu a tu odvádějí do větších sběrných cév, jimiž se lymfa dostává do lymfatických kmenů. Ty se spojují v lymfatické dučeje, které ústí do žil.

Lymfa proudí jen jedním směrem, totiž k srdci. Lymfatické cévy tedy netvoří okruh, jako je to v kardiovaskulárním systému. Lymfu pomáhá hnát tímto systémem slabá činnost svalů v lymfatických cévách, která je podporována pulsováním blízké tepny a pohybem končetin. Jakákoli blokáda lymfatických cév má za následek, že tekutina se v postižené oblasti hromadí a vzniká otok.

Avšak lymfatickými cévami se mohou v organismu šířit také patogenní mikroorganismy. Náš Stvořitel proto lymfatický systém vybavil mocnou obranou, totiž lymfatickými orgány. K nim patří lymfatické uzliny, které jsou rozesety podél lymfatických sběrných cév, dále je to slezina, brzlík, mandle, slepé střevo a lymfatické folikuly (Peyerovy pláty) v tenkém střevě. Tyto orgány pomáhají vytvářet a skladovat základní buňky imunitního systému — lymfocyty. Zdravý lymfatický systém tudíž velmi přispívá k tělesnému zdraví.

Zde naše cesta oběhovým systémem končí. I tato krátká exkurze však ukazuje, že tento konstrukční zázrak je nesmírně složitý a výkonný. A co víc, svůj nekonečný úkol provádí tiše, aniž bychom si to uvědomovali — pokud ovšem neonemocníme. Pečujte tedy o svůj oběhový systém a on se zase na oplátku bude starat o vás.

[Poznámka pod čarou]

^ 12. odst. Krevní tlak se měří v milimetrech, podle výšky rtuťového sloupce. Horní a dolní tlak krve, jenž vzniká stahem srdce a jeho uvolněním, se nazývá systolický a diastolický tlak. U jednotlivých lidí se liší v závislosti na věku, pohlaví, duševním a tělesném stresu a na únavě. Krevní tlak je většinou nižší u žen než u mužů, je nižší u dětí a vyšší ve stáří. I když se názory mohou mírně lišit, zdravý mladý člověk může mít tlak 100 až 140 milimetrů rtuťového sloupce při systole a 60 až 90 milimetrů při diastole.

[Rámeček a obrázky na straně 26]

Pečujte o své tepny

V mnoha zemích je hlavní příčinou smrti arterioskleróza neboli kornatění tepen. Nejčastější formou arteriosklerózy je ateroskleróza, k níž dochází tehdy, když uvnitř tepen vznikají tuková ložiska podobná ovesné kaši (atheromata). Tato ložiska zužují průsvit cévy neboli její vnitřní prostor, a pokud plak dosáhne kritické velikosti a utrhne se, může tepnu úplně zablokovat. K úplné neprůchodnosti tepny může dojít také náhodným vmetkem nebo tím, že se tepna stáhne.

Zvláště nebezpečné je, když se tyto plaky tvoří ve stěně věnčitých tepen, které vyživují srdeční sval. Ten tudíž nemá dostatek krve a příznakem toho je angina pectoris — tupá, svíravá bolest na prsou, která často vzniká při tělesné námaze. Když dojde k úplnému uzavření věnčité tepny, může to mít za následek infarkt a odumření srdečního svalu. Při těžkém infarktu může dojít k srdeční zástavě.

K rizikovým faktorům vzniku aterosklerózy patří kouření, citový stres, cukrovka, obezita, nedostatek tělesného pohybu, vysoký krevní tlak, strava bohatá na tuky a genetická dispozice.

[Obrázky]

Zdravá tepna

Středně velké zúžení

Pokročilý uzávěr

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Věnčitá tepna

[Nákres na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Kardiovaskulární systém

PLÍCE

SRDCE

Levá komora

TEPNY

ARTERIOLY

VLÁSEČNICE

VENULY

ŽÍLY

SRDCE

Pravá komora

Okysličená krev

Odkysličená krev

Z těla

HORNÍ DUTÁ ŽÍLA

PRAVÁ PŘEDSÍŇ

DOLNÍ DUTÁ ŽÍLA

Z těla

PRAVÁ KOMORA

chlopně

Do plic

PLICNICE

Z plic

LEVÁ PŘEDSÍŇ

chlopně

LEVÁ KOMORA

AORTA

Do těla

[Nákres na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Jak srdce tluče

1. Relaxační fáze

2. Stah předsíní

3. Stah komor

[Obrázek na straně 25]

Krvinky procházejí 100 000 kilometrů krevních cév

[Obrázek na straně 26]

Fotografie vlásečnic s jednou řadou červených krvinek

[Podpisek]

Lennart Nilsson