Přejít k článku

Přejít na obsah

Malé zbraně, velké problémy

Malé zbraně, velké problémy

 Malé zbraně, velké problémy

PO CELÁ desetiletí se jednání ohledně kontroly zbraní zaměřovala na jaderný arzenál. Nelze se tomu divit, vždyť jediná atomová bomba může zničit celé město. Avšak tyto nesmírně ničivé zbraně — na rozdíl od zbraní menších — nebyly ve válce použity již více než 50 let.

Uznávaný vojenský historik John Keegan píše: „Od 9. srpna 1945 jaderné zbraně nezabily ani jednoho člověka. Těch padesát milionů lidí, kteří od té doby zahynuli ve válkách, bylo většinou zabito levnými, hromadně vyráběnými zbraněmi a municí malého kalibru, jež jsou jen o trochu dražší než tranzistorové rádio a baterie, které ve stejnou dobu zaplavily svět. Levné zbraně prakticky nenarušily život v rozvinutých zemích, kde s výjimkou určitých oblastí nebují překupnictví s drogami a politický terorismus, a proto si lidé v bohatých státech jen pomalu uvědomují, jakou hrůzu tato zhoubná tendence používat malé zbraně znamená.“

Nikdo přesně neví, kolik malých a lehkých zbraní je v oběhu, ale odborníci odhadují, že vojenských střelných zbraní může být asi 500 milionů. Kromě toho jsou v soukromém vlastnictví desítky milionů civilních typů pušek a pistolí. Navíc jsou každý rok vyrobeny a zavedeny na trh nové zbraně.

 Oblíbené zbraně

Proč se v nedávných válkách začala dávat přednost malým zbraním? Důvod částečně spočívá v tom, jaká je souvislost mezi konfliktem a chudobou. Většina válek, k nimž došlo v devadesátých letech, proběhla v zemích, které jsou chudé — příliš chudé na to, aby si koupily komplikované systémy zbraní. Malé a lehké zbraně jsou relativně levné. Například jedna moderní bojová stíhačka stojí asi 50 milionů dolarů, a za tuto částku může mít armáda 200 000 samopalů.

Malé a lehké zbraně někdy mohou být ještě daleko levnější. Například armády, které snižují svůj stav, se zbavují desítek milionů těchto zbraní. Jindy jsou zbraně přesouvány z jednoho ozbrojeného konfliktu do jiného. V některých zemích je takové množství samopalů, že se prodávají za pouhých šest dolarů nebo se směňují za kozu, kuře nebo za tašku použitého šatstva.

Kromě nízké ceny a všeobecné dostupnosti existují ještě další důvody, proč jsou malé zbraně tak oblíbené. Jsou smrtící. Z jediné útočné pušky s vysokou kadencí lze vystřílet několik set nábojů za minutu. Tyto zbraně se také snadno používají a udržují. Rozebrat a složit samopal se může naučit i desetileté dítě, které se také rychle naučí mířit a pálit touto zbraní do zástupu lidí.

Dalším důvodem, proč jsou střelné zbraně tak populární, je to, že jsou odolné a fungují celá léta. Samopaly AK-47 a pušky M16, které měli vojáci ve válce s Vietnamem, se ve válkách používají dodnes. Některé pušky, jež se používají v Africe, pocházejí z první světové války. Navíc střelné zbraně není obtížné transportovat a skrývat. Jeden soumar může k polovojenským skupinám, které jsou v hluboké džungli nebo v odlehlých horách, dopravit přes deset pušek. Skupina koní může dopravit tolik pušek, že by se tím vyzbrojila malá armáda.

Střelné zbraně, drogy a diamanty

Celosvětový obchod se zbraněmi je spletitá záležitost. Obrovské dodávky střelných zbraní si státy předávají legálně. Po skončení studené války došlo ke snížení stavu armád jak na Východě, tak na Západě, a přebytečnou výzbroj vlády věnovaly nebo prodaly spřáteleným či spojeneckým zemím. Jistá autorka, která pracuje v norském Oslu v Institutu pro výzkum míru, ve své knize uvedla,  že se jen Spojené státy zbavily více než 300 000 pušek, pistolí, kulometů a granátometů. Zdůvodňuje se to tím, že zbavit se zbraní tímto způsobem je levnější, než je rozebrat nebo skladovat a hlídat. Někteří analytici odhadují, že takto se každý rok legálně dostanou přes hranice malé a lehké zbraně v hodnotě asi tří miliard dolarů.

Mnohem rozsáhlejší však může být ilegální obchod se zbraněmi. Zbraně prodávané na černém trhu je obvykle nutné někde koupit. V některých afrických válkách polovojenské skupiny nakoupily malé a lehké zbraně v ceně stamilionů dolarů, ne ovšem za peníze, ale za diamanty ukořistěné z oblastí diamantových dolů. Noviny The New York Times o tom říkají: „Tam, kde jsou zkorumpované vlády, jsou rebelové nelítostní a hranice prostupné... Třpytivé kameny vedou k otrocké práci, vraždám, k mrzačení, k masovému bezdomovectví a rozsáhlému zhroucení ekonomiky.“ Je ironií, že drahokamy, za které se nakupují samopaly, mohou být později prodávány v luxusních klenotnictvích jako drahý symbol věčné lásky.

Zbraně jsou také součástí ilegálního obchodu s drogami. Není neobvyklé, že zločinecké organizace pašují jedním směrem drogy a stejnou cestou zpět se pašují střelné zbraně. Tak se zbraně ve výměnném obchodu s drogami vlastně stávají platidlem.

Když válečné zbraně zmlknou

Po skončení války se střelné zbraně, s nimiž se bojovalo, často dostanou do rukou zločincům. Podívejme se, co se stalo v jedné jihoafrické zemi, kde politicky motivované násilnosti přerostly v násilné zločiny. Za pouhé tři roky připravily politické násilnosti o život asi 10 000 lidí. Když tento konflikt skončil, rozmohly se násilné zločiny. Soupeření mezi taxikáři vedlo k „válce taxikářů“, kdy najatí vrahové stříleli pasažéry i řidiče konkurenčních firem. Vojenské typy útočných pušek se stále častěji používaly k loupežím a k jiným zločinům. Střelnými zbraněmi bylo za jediný rok zabito 11 000 lidí — to je ve světovém měřítku druhý nejvyšší počet, co se týče zemí, které nejsou ve válce.

Vědomí, že zločinci jsou ozbrojeni a jsou nebezpeční, vede ke strachu a k nejistotě. V mnoha rozvojových zemích žijí bohatí lidé doslova v pevnostech, obklopeni zdmi  a ploty, jež jsou pod napětím a jež jsou hlídány dvacet čtyři hodin denně. I obyvatelé v rozvinutých zemích dělají určitá bezpečnostní opatření. A to i v těch oblastech, kde žádné občanské nepokoje nebyly.

Takže zbraně přispívají k nestabilitě jak v zemích, v nichž je válka, tak v zemích, v nichž je „mír“. Smrtící účinek střelných zbraní nemůže žádný člověk vyčíslit a stejně tak nelze ani spočítat mrtvé, zraněné, ovdovělé a ty, kterým se zhroutil život. Víme však, že svět je zbraněmi zaplaven a že jich neustále přibývá. Čím dál víc lidí žádá, aby se s tím něco udělalo. Co s tím však lze dělat? A co se s tím udělá? Tyto otázky bude rozebírat následující článek.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Bývalý voják se cítí „jako hlupák“

Jeden chlapec, který bojoval ve válce, kvůli níž se stali uprchlíky lidé, o nichž jsme se zmínili v prvním článku, se náhle ocitl ve městě, které pomáhal dobývat — bez cíle a bez peněz. S hořkostí mluvil o tom, že viděl, jak po městě jezdí vůdcův syn na nablýskané motorce a jak bývalí vojenští velitelé bojují o moc a o to, aby v očích lidí měli určitou vážnost. „Když jsem si vzpomněl na těch pět let strávených v buši, kdy jsem zabíjel lidi a kdy se po mně střílelo, cítím se jako hlupák,“ řekl tento chlapec. „Nasazovali jsme své životy pro lidi, kteří si dnes již nepamatují, jak se dostali tam, kde nyní jsou.“

[Podpisek]

TITULNÍ STRANA a strana 7: Chlapec se samopalem: Nanzer/Sipa Press

[Rámeček a obrázek na straně 8]

„Není kam se ukrýt“

Moderní útočná puška je sice smrtící zbraň, ale má svá omezení. Střílí pouze náboji. Nemůže zabít lidi, kteří se ukrývají za silnými zdmi nebo barikádami. V bojovém zmatku voják možná nemíří přesně. Ruční útočná puška má i za ideálních okolností přesný zásah jen na necelých 500 metrů.

Americká armáda má i na takové „problémy“ řešení — novou, technicky vyspělou, všestrannou pušku, která je označována jako bojová zbraň pro jednotlivce (OICW). Je dostatečně lehká, aby ji udržel jeden voják a střílí nejen náboji, ale také dvacetimilimetrovými tříštivými střelami — granáty. Dalším jedinečným rysem této zbraně je to, že může zabíjet nepřítele, který se ukryl za barikádami. Jediné, co musí voják udělat, je, že zamíří na bod těsně nad zamýšleným cílem nebo vedle něj. Zbraň automaticky vypočte vzdálenost na zvolený cíl a nastaví drobný elektronický zapalovač na granátu tak, aby vybuchl přesně ve správné vzdálenosti a oběť zasáhl střepinami, které proniknou i pancířem. „Jedinečné schopnosti této zbraně umožní americkým bojovým jednotkám, aby doslova střílely za roh,“ řekl zástupce firmy, která pracuje na výrobě této zbraně. Zaměřování pomocí infračerveného světla umožňuje účinně použít tuto zbraň i ve tmě.

Výrobci se chlubí, že před touto střelnou zbraní „není kam se ukrýt“, a rovněž tvrdí, že smrtící účinky zbraně budou pětkrát větší než v případě útočné pušky M16 a granátometu M203 a přitom bude mít dvakrát větší dostřel. Vojáci, kteří zbraň používají, si nemusí dělat starosti s neustálým zaměřováním — aby spustili palbu nábojů a granátů, je třeba se jen podívat do hledáčku a zmáčknout spoušť. Pokud bude vývoj pokračovat podle plánu, bude první vojenská jednotka vyzbrojena zbraní OICW v roce 2007.

Kritikové se však ptají: Jak se bude tato zbraň používat, když budou vojáci hlídkovat v hustě obydleném území, kde nepřátelští vojáci pravděpodobně budou mezi nevinným civilním obyvatelstvem? Co se stane, když tento druh zbraně bude prodán různým armádám na světě, které je zase mohou použít proti svým vlastním obyvatelům? A co se stane, když se tyto zbraně dostanou do rukou teroristům a zločincům?

[Podpisek obrázku]

Alliant Techsystems

[Obrázky na straně 6]

Malé a lehké zbraně jsou často vyměňovány za diamanty a za drogy