Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

 Pozorujeme svět

Očím chybí kyslík

Noviny The Globe and Mail uvádějí, že oči lidí, kteří používají kontaktní čočky, mohou strádat nedostatkem kyslíku. „Jestliže povrchem rohovky [průhledné svrchní vrstvy oka], která je v kontaktu se vzduchem, nemůže pronikat potřebný kyslík, dochází k vaskularizaci, protože se zde kompenzačně začnou vytvářet krevní cévy.“ Výsledkem může být narušený zrak, nebo dokonce slepota. Doktor Raymond Stein, hlavní oftalmolog v jedné torontské nemocnici říká, že „nejhorší varianta je ta, když pacient o své čočky nepečuje a nechodí na prohlídky“. Optometristé pacientům doporučují konzultaci s odborníky v očním lékařství, aby si byli jisti, že mají takové kontaktní čočky, jaké potřebují. Vybízejí je také k tomu, aby se řídili režimem, který je pro používání čoček doporučený, a aby respektovali pokyny výrobce.

Přátelství je v Brazílii na ústupu

Noviny O Globo uvádějí, že Brazilci nyní pěstují přátelství méně často než před deseti lety. Podle odbornice na duševní zdraví Marie Abigail de Souzaové, která pracuje na Univerzitě v São Paulu, k tomu přispívají faktory jako nelítostné soupeření na obchodním trhu, snaha udržet si určitý životní styl a menší množství volného času. Pan César Vasconcelos de Souza, který je náměstkem pro zdravotní péči v Adventistickém středisku zdravého života v São Paulu, říká: „Máme-li mít skutečné přátele, musíme se s nimi dělit o své pocity, otevřít jim srdce a říci jim věci radostné i smutné, věci, o kterých se mluví obtížně i snadno. To vyžaduje čas a posilování citových pout. Většina lidí by ráda s jinými lidmi mluvila o svých pocitech, ale bojí se to udělat. Aby se tomuto riziku vyhnuli, dávají přednost povrchním přátelstvím.“

Zármutek a deprese

Průzkum, kterého se účastnili muži a ženy ve věku mezi 70 až 79 lety, ukazuje, že u některých vdovců a vdov trvají silné depresivní příznaky, a to ještě až dva roky po ztrátě manželského partnera. Lidé, kteří se studie účastnili, byli rozděleni do šesti skupin v závislosti na době, která uplynula od smrti jejich partnera. K hodnocení příznaků deprese byly použity interview a dotazníky. Třicet osm procent respondentů byli muži a šedesát dva procent byly ženy. Studie ukázala, že procento deprese u těch, kdo byli ovdovělí krátce, je devětkrát vyšší než u těch lidí, kteří partnera neztratili.

Závislost na počítačové pornografii

Podle novin The New York Times výzkumní pracovníci zjistili, že „na pornografických stránkách, diskusních skupinách označených X (s nemravným obsahem) a dalších internetových materiálech pojednávajících o sexuálních záležitostech je závislých přinejmenším 200 000 uživatelů internetu“. Psychologové na Stanfordově univerzitě a univerzitě v Duquesne provedli studii, která jako jedna z prvních uvedla odhad množství „lidí, kteří jsou závislí na kybersexu“ na internetu. Výzkumní pracovníci řekli, že tito lidé navštěvují webové stránky, jež jsou označeny jako nemravné, více než jedenáct hodin týdně. Noviny citovaly výrok těchto vědeckých pracovníků: „Je to skryté zdravotnické nebezpečí, které propuká částečně proto, že jen málo lidí v tom vidí nebezpečí nebo že jej neberou vážně.“

AIDS ničí Afriku

Podle generálního tajemníka OSN Kofi Annana během posledního roku zabilo AIDS v Africe více lidí, než kolik jich zahynulo v bojích. Patří sem války v Konžské demokratické republice, v Sierra Leone, Angole, Konžské republice, Etiopii, Somálsku, Eritreji a Súdánu. Na celém světě má AIDS třicet šest milionů lidí a z toho téměř dvě třetiny žijí v subsaharské Africe. V Côte d’Ivoire AIDS zabije každý školní den jednoho učitele a v Botswaně klesla pravděpodobná délka života ze 70 na 41 let. V Zimbabwe se předpokládá, že HIV a AIDS v roce 2005 vyčerpá 60 procent rozpočtu na zdravotnictví,  a ani to nebude stačit. V Malawi a Zambii, kde je procento infikovaných lidí mimořádně vysoké, se o tématu AIDS vůbec nemluví a v Jižní Africe se lidem nakaženým AIDS ostatní lidé vyhýbají, píšou londýnské noviny The Guardian. „Nikdo z nás dosud zcela nepochopil plný dopad tohoto hororu na kvalitu života v Africe, na její ekonomický potenciál a na její sociální i politickou stabilitu,“ uvedl pan Annan.

Velkoměsta mění podnebí

Londýnské noviny The Times uvádějí, že „v prudce rostoucích městech vznikají ‚horké zóny‘, které jsou tak intenzivní, že vytvářejí svůj lokální systém počasí“. Během dne města pohlcují teplo, které potom v noci zase vyzařují zpět do atmosféry. Ve městech jako Peking a Atlanta je tudíž teplota vyšší o 5,5 stupně Celsia nebo i více. Kvůli silnicím a bytové výstavbě přišla Atlanta v posledních devatenácti letech o sto padesát tisíc hektarů lesního porostu. Živelný růst měst zvyšuje znečištění, má za následek bouře, které jsou v dané roční době neobvyklé, a snižuje fotosyntetickou produktivitu zemědělské půdy. Doktor Marc Imhoff, vědec z Národního úřadu pro letectví a kosmický prostor, o těchto ‚horkých zónách‘ řekl: „Přežití lidí závisí na tom, jakou má krajina schopnost produkovat potravu. Jestliže kapacita krajiny provádět fotosyntézu je podstatně snížena, potom musí být také snížena i schopnost planety udržet lidský život.“ Ve většině případů je městské výstavbě obětována nejlepší zemědělská půda.

Znečištění snižuje poptávku po velrybách

Znečištění se možná stane nečekaným spojencem v boji za záchranu velryb. Nedávné výzkumy ukázaly, že velryby i delfíni ulovení u pobřeží Japonska jsou silně kontaminováni DDT, dioxinem, polychlorovanými bifenyly a metylmerkuridy. Z jedné analýzy vyplynulo, že požití pouhých 50 gramů kontaminovaného delfíního masa může vést k závažnému poškození zdraví člověka. Někteří lidé očekávají, že v důsledku těchto zpráv se poptávka po velrybím mase sníží.

„Samočistící“ lotos

Proč lotos, jenž je ve východních náboženstvích již dlouho pokládán za posvátný, vždy vypadá tak čistě? Němečtí vědci nyní tvrdí, že na tuto otázku, která biology odedávna zajímala, našli odpověď. „Je dlouho známo, že povrch této rostliny odpuzuje vodu,“ říkají vědci W. Barthlott a C. Neinhuis. „Avšak samočisticí vlastnosti ... byly zcela přehlédnuty.“ Jak vysvětlují noviny The Sunday Times of India „když se kapky vody kutálejí z lotosového listu, berou s sebou částečky špíny, a tím povrch dokonale očistí“. Není to však způsobeno tím, že by povrch listu byl hladký. Pod mikroskopem je povrch drsný, tvořený „hrbolky, záhyby a vybouleninami“ a díky svému „vypouklému nebo kopulovitému profilu má schopnost zbavovat rostlinu vody“. K tomuto jevu přispívají ještě hydrofobní neboli vodu odpuzující voskové krystaloidy, které rostlinu pokrývají. Vědci říkají, že tento „lotosový efekt“ výrazně snižuje přilnavost vody i částeček špíny, a dodávají, že tento vosk rostlina dokáže obnovovat i navzdory nepříznivým životním podmínkám. Podle nich tato přirozená schopnost lotosu daleko převyšuje kvalitu jakéhokoli voděvzdorného nátěru nebo čisticích prostředků, které jsou vyrobeny lidmi.

Vhodná k pití?

Studie provedená Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) upozorňuje, že „preventivní opatření musí být podniknuta“ dříve, než se kvalita vody ve Francii dostane do „nevratného stavu“. Podle WWF jsou spodní i povrchové vody ve Francii kontaminovány pesticidy a dusičnany. Ke kontaminaci dusičnany dochází především tím, že se do vodních zdrojů dostane prasečí a dobytčí hnůj. Zpráva říká, že „výkaly osmi milionů prasat v oblasti Bretaně jsou srovnatelné s odpadem velkoměsta, které má dvacet čtyři milionů obyvatel a žádnou čističku odpadních vod“. Podle WWF jsou vodní zdroje znečištěny dusičnany také v důsledku „masivního používání umělých hnojiv při pěstování plodin ve velkém“. Rozsáhlé používání pesticidů při pěstování kukuřice má kromě toho za následek, že koncentrace pesticidů stoupla o více než 40 procent nad stanovenou normu. Zpráva WWF doporučuje upravit mokřiny a zalesněné břehy tak, aby působily jako přírodní filtry.