Přejít k článku

Přejít na obsah

Amazonský prales se opět zelená

Amazonský prales se opět zelená

 Amazonský prales se opět zelená

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

JAK oznámila Organizace OSN pro výživu a zemědělství, v uplynulých devadesátých letech každý rok zmizely ze světa miliony hektarů původních lesů. Jen v brazilské Amazonii skřípějící řetězové pily a praskající požáry přeměnily v pouhou pastvinu deštný prales o rozloze větší než Německo. Krajina už není souvisle pokryta korunami stromů, ale lesní baldachýn je nyní přerušován pásy rozpukaného jílu řídce porostlými plevelem a poseté pahýly stromů, na které praží slunce.

Ačkoli toto nepřetržité ničení lesů je znepokojivé, přesto se objevují jiskřičky naděje. Určité výsledky už přinesl jeden slibný program. Nazývá se program zemědělsko-lesního hospodářství a jedna publikace o něm píše, že to je „systém, v němž je pěstování stromů spojeno s pěstováním polních plodin či pastevního porostu ekologicky ... únosným způsobem“. V čem tento program spočívá? Co se v rámci tohoto programu už uskutečnilo? Jaké vyhlídky do budoucnosti může poskytnout? Náš dopisovatel to chtěl zjistit, a proto navštívil Brazilský národní výzkumný ústav pro Amazonii (INPA) v Manaus, hlavním městě brazilského státu Amazonas.

Neuspokojující únik

Johannes van Leeuwen, holandský agronom z oddělení agronomie v INPA, v uplynulých jedenácti letech spolupracoval se zemědělci v Amazonii. Jak to však s mnoha zemědělci v amazonském pralese zpočátku dopadlo? Rozsáhlá mechanizace zemědělství ve střední a jižní části Brazílie začala drobné zemědělce připravovat o půdu a živobytí a to je donutilo odstěhovat se jinam. Jiní zemědělci, kteří pěstovali jutu používanou při výrobě pytlů z režného plátna, utrpěli ztrátu prostředků ke své obživě, když plátěné pytle byly nahrazeny vaky z umělé hmoty. A ještě další, kteří žijí v místech postižených suchem, byli donuceni odstěhovat se a hledat úrodnější půdu. Kam  však mohli jít? Když se doslechli, že v Amazonii jsou slibné vyhlídky získat pozemek a bydlení a že tam je úrodná půda, vydali se novou cestou vedoucí do deštného pralesa.

Zemědělci však brzy zjistili, že na území, kde se usadili, vydatně prší, že tam je velmi vlhko, horké podnebí a neúrodná půda. Za dva až čtyři roky byla půda úplně vyčerpaná a objevil se stejný problém: zubožení lidé na zubožené půdě. Zoufalí zemědělci tento problém řešili tak, že mýtili ještě další plochy pralesa, jen aby získali zemědělskou půdu.

Je ovšem pravda, že drobní zemědělci nejsou hlavní příčinou ničení amazonského pralesa. Největší škody působí velké dobytkářské farmy, obrovské zemědělské podniky, důlní a těžební průmysl a stavební projekty přehrad pro vodní elektrárny. Přesto příliv drobných zemědělců a to, že tito zemědělci získávají zemědělskou půdu metodou kácení a vypalování, k ničení pralesa přispělo.

Dobré rady z „živých knihoven“

„Tito chudí zemědělci jsou zde a nemají možnost jít nikam jinam,“ říká Van Leeuwen, „ať ovlivňují prales jakkoli významným způsobem. Musíme jim tedy pomáhat, aby se na své půdě uživili, aniž by bylo nutné vykácet další kus pralesa. Tak lze odlesňování  zpomalit.“ A proto tam, kde je zaveden program zemědělsko-lesního hospodářství, jsou zemědělci seznamováni s metodou obdělávání půdy, která omezuje znehodnocování půdy a umožňuje jim užívat jeden a tentýž odlesněný pozemek mnoho let. Jak výzkumníci dospěli k podrobnostem tohoto programu?

Zahájení programu zemědělsko-lesního hospodářství připraveného INPA předcházela léta zkoumání, vyplňování dotazníků a shromažďování vzorků z polí. Cenné údaje pocházely zejména z rozhovorů s „živými knihovnami“ — s Indiány a caboclos, lidmi, kteří jsou míšenci bělošského, černošského a indiánského původu, jejichž předkové se usadili v povodí Amazonky.

Tito obyvatelé Amazonie v sobě skrývají pokladnici vědomostí. Dobře znají místní podnebí a typy půdy — černozem, červenou jílovitou, šedou jílovitou, červenozem a hlinitopísčitou — a také mnoho místních druhů ovoce, koření a léčivých rostlin, které poskytuje prales. Když agronomové a zemědělci získali tyto poznatky, stali se dalšími účastníky výzkumu — a touto spoluprací se program zemědělsko-lesního hospodářství zkvalitnil.

Prales není důl

Program zemědělsko-lesního hospodářství byl uskutečňován postupně. Prvním nezbytným krokem bylo přesvědčit zemědělce, aby prales nepovažovali za důl, který se vytěží a pak opustí, ale aby na něj pohlíželi jako na obnovitelný zdroj. Kromě toho dostali radu, aby pěstovali nejen maniok, banány, kukuřici, rýži, sójové boby a jiné rychle rostoucí plodiny, ale také stromy. „Stromy?“ ptali se zemědělci. „Proč?“

Zemědělci často pocházejí z míst, kde stromy nehrají v zemědělství žádnou úlohu, a kromě toho dobře neznají druhy amazonských stromů. Proto je výzkumníci seznamují s výhodami pěstování stromů. Vysvětlují jim, že pralesní půda neobsahuje živiny, které plodiny určené k jídlu potřebují. Déšť spláchne živiny dříve, než se mohou dostat do plodin, například do kukuřice. Naproti tomu stromy dovedou živiny vstřebávat, vytvářet z nich zásobu a udržovat úrodnou půdu. Kromě toho stromy poskytují krmivo zvířatům a chrání je před sluncem. Pomocí stromů si zemědělci také mohou vyznačit hranice svých pozemků jakoby živými kůly v plotě. A ovocné stromy samozřejmě mohou být rovněž zdrojem příjmů z prodeje ovoce a dřeva.

Zemědělcům bylo také doporučeno, aby vysázeli mnoho různých druhů stromů a rozmanité odrůdy. Proč? Tak se totiž dá získat široký sortiment ovoce a dřeva. Tímto způsobem se zemědělec může vyhnout situaci, kdy se sklidí velké množství jen jednoho nebo dvou druhů ovoce, které každý musí prodat za nízkou cenu, protože všichni ostatní prodávají stejné plody ve stejnou dobu.

Nadějný program je skutečně plodný

Jaké druhy stromů se vysazují? „V současné době pěstujeme 30 až 40 druhů ovocných stromů z těch, které jsou zde uvedeny,“ říká agronom Van Leeuwen, když předkládá seznam 65 stromů s exotickými jmény. Chce ukázat, že program je účinný, a proto ukazuje několik snímků téhož kusu odlesněné půdy, které byly pořízeny v různých obdobích. (Viz rámeček „Jak se prales může zotavit“.)

Z prohlídky tržišť s potravinami v Manaus je vidět, že tento nadějný program zemědělsko-lesního hospodářství je skutečně plodný. Na těchto trzích se již prodává více než 60 různých druhů ovoce, které bylo vypěstováno v okolí. Agronomové doufají, že čím hlouběji program zemědělsko-lesního hospodářství v budoucnosti zapustí své kořeny, tím více se odlesňování zpomalí. Ostatně, když se některý zemědělec naučil znovu využívat své staré hospodářství, možná už nebude chtít kácet prales kvůli tomu, aby si vybudoval hospodářství nové.

Tyto chvályhodné snahy pravděpodobně neodstraní globální ohrožení životního prostředí naší země. Ale je z nich patrné, čeho se dá dosáhnout, když se s našimi vzácnými přírodními zdroji zachází s úctou.

[Rámeček a obrázky na straně 24]

Pomeranč a acerola ustupují do pozadí

Pomeranč, známý symbol vitaminu C, „bledne“ ve srovnání s ovocem, kterému je vzdávána pocta slovy: „nová královna vitaminu C“. Svou porážku musí uznat i acerola, nejvýznamnější ze všech druhů ovoce bohatého na vitamin C. Co je touto novou vladařkou? Malé, avšak vydatné, purpurově zbarvené ovoce, které je velké asi jako zrnko vína a volně roste v amazonských záplavových rovinách. Jak se jmenuje? V portugalštině se mu říká camu-camu. Opravdu si camu-camu zasluhuje nejvýznamnější postavení? Jeden brazilský časopis napsal, že v pomeranči vážícím 100 gramů je obsaženo 41 miligramů vitaminu C, zatímco v acerole vážící 100 gramů je tohoto vitaminu obsaženo 1 790 miligramů. Avšak ve stejném množství camu-camu je neuvěřitelných 2 880 miligramů vitaminu C — 70krát více než v pomeranči!

[Podpisek obrázku]

Acerola a camu-camu: Silvestre Silva/Reflexo

[Rámeček a obrázky na straně 25]

Dovedné sázení stromů ve více vrstvách

Jakmile se zemědělci dohodnou, že přijmou některé části programu zemědělsko-lesního hospodářství, může jim agronom Johannes van Leeuwen předložit podrobnější návrh — nákres rozmístění stromů v jejich budoucím pěstitelském sadu. Návrh se neprovádí tak, že by se náhodně vybraly a společně vysadily jakékoli stromy, ale při rozhodování, které druhy stromů by měly být vysazeny a jak by měly být uspořádány, obvykle pomáhají počítačové simulace zemědělských ekosystémů. Existuje určitá technika vysazování neboli sestavování menších, středně velkých a vysokých druhů stromů do skupin.

Například stromy z první skupiny, k nimž patří kvajávy hruškové, guarany a kakaovníky velkokvěté (cupuaçu), jsou vysázeny těsně vedle sebe. Tyto stromy zůstávají nízké a brzy začínají nést ovoce. Druhá skupina, v níž jsou stromy střední velikosti, například láhevník biribá, avokádo a palma murumuru, bude potřebovat větší prostor. Stromy z této skupiny většinou začínají nést ovoce později než stromy z první skupiny. Třetí skupina se skládá z vysokých stromů, například z juvie ztepilé, ořechovce pekanového a mahagonovníku, a proto potřebuje ještě větší prostor. Některé stromy z této poslední skupiny nesou ovoce, jiné mají cenné dřevo a ještě další poskytují obojí. Když všechny tyto tři skupiny stromů rostou společně, zahrada se podobá původnímu pralesu.

[Obrázky]

Johannes van Leeuwen (zcela vpravo)

Trh v Manaus, kde se prodává ovoce vypěstované v okolí

[Podpisek]

J. van Leeuwen, INPA, Manaus, Brazílie

 [Rámeček a obrázky na straně 26]

Jak se prales může zotavit

1. V únoru 1993: Tento kus pralesa ve střední Amazonii byl vykácen a vypálen v září 1992. V lednu 1993 tam byly nasázeny sazenice ananasů. Za měsíc byly vysázeny také ovocné stromy.

2. V březnu 1994: Sazenice ananasů už vyrostly a vysázené ovocné stromy začínají být viditelnější. U stromů stojí kolíky opatřené barevnými proužky z umělé hmoty, podle nichž se jednotlivé stromy dají rozeznat — například strom s vejcovitými, žlutě zbarvenými plody, juvie ztepilá a palma, jejíž plody se podobají broskvím. Z okolí plodin zemědělci odstranili plevel, což stromům rovněž prospělo. Jakoby z vděčnosti začaly obnovovat úrodnost půdy.

3. V dubnu 1995: Rychle rostoucí plodiny už jsou sklizeny, snědeny nebo prodány, ale různé druhy ovocných stromů rostou dále.

[Podpisek]

Obrázek 1–3: J. van Leeuwen, INPA-CPCA, Manaus, Brazílie