Přejít k článku

Přejít na obsah

Země — Byla ‚založena‘ náhodou?

Země — Byla ‚založena‘ náhodou?

 Země — Byla ‚založena‘ náhodou?

NEMAJÍ-LI být na Zemi extrémně vysoké nebo extrémně nízké teploty, musí Země obíhat po oběžné dráze ve správné vzdálenosti od Slunce. Také v jiných slunečních soustavách byly objeveny planety, které obíhají okolo hvězd podobných Slunci a které jsou považovány za planety v ‚obyvatelné zóně‘, tedy za takové, na nichž může voda zůstat v kapalném skupenství. Ale ani tyto takzvaně obyvatelné planety nemusí být vhodné pro život člověka. Musí se totiž také správnou rychlostí otáčet kolem své osy a musí mít správnou velikost.

Kdyby Země byla nepatrně menší a lehčí, působila by menší gravitační silou a velká část drahocenné atmosféry by unikla do kosmu. To je patrné z příkladu Měsíce a dvou planet — Merkuru a Marsu. Jelikož jsou menší a lehčí než Země, mají atmosféru jen řídkou, nebo ji nemají vůbec. Co kdyby ale Země byla jen nepatrně větší a těžší?

Gravitace Země by byla silnější a lehké plyny, například vodík a helium, by potřebovaly více času, aby z atmosféry unikly. Vědecká učebnice Environment of Life (Prostředí pro život) říká: „Významnější je, že by byla narušena křehká rovnováha mezi plyny v atmosféře.“

Nebo uvažujme o kyslíku, který podporuje hoření. Kdyby jeho obsah vrostl o 1 procento, docházelo by častěji k lesním požárům. Naproti tomu kdyby stále vzrůstal obsah skleníkového plynu oxidu uhličitého, potýkali bychom se s následky přehřátí Země.

Oběžná dráha Země

Dalším ideálně nastaveným parametrem je tvar oběžné dráhy Země. Kdyby byl více elipsovitý, zakoušeli bychom nesnesitelně vysoké nebo zase nesnesitelně nízké teploty. Země má naopak téměř kruhovou oběžnou dráhu. Kdyby však v její blízkosti procházela dráha nějaké obří planety podobné Jupiteru, situace by se změnila. Vědci v minulých letech objevili doklady toho, že kolem některých hvězd obíhají velmi blízko velké planety podobné Jupiteru. Mnoho těchto planet má excentrickou oběžnou dráhu. Všechny planety podobné Zemi by se v takových slunečních soustavách dostaly do obtížné situace.

Astronom Geoffrey Marcy porovnal tyto vnější planetární soustavy se čtyřmi planetami, které jsou součástí naší sluneční soustavy — s Merkurem, Venuší, Zemí a Marsem. V jednom rozhovoru prohlásil: „Podívejte se, jak je toto [uspořádání] dokonalé. Je jako klenot. Máte tam kruhové oběžné dráhy. Všechny jsou ve stejné rovině. Všechny obíhají stejným  směrem. ... Je to téměř neskutečné.“ Je opravdu možné vysvětlit vznik tohoto uspořádání náhodou?

Naše sluneční soustava se vyznačuje ještě dalším úžasným rysem. Obří planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun obíhají okolo Slunce v bezpečné vzdálenosti od nás. Tyto planety nejsou hrozbou, ale naopak plní určitou velmi významnou úlohu. Astronomové je přirovnávají k ‚nebeským vysavačům‘, protože jejich gravitace odsává velké meteory, které by jinak mohly ohrozit život na Zemi. Země je opravdu velmi dobře ‚založena‘. (Job 38:4) Jak její velikost, tak její umístění v naší sluneční soustavě jsou zkrátka přesné. To ale není všechno. Země má ještě jiné jedinečné rysy, které jsou pro život člověka nezbytné.

Kyslík a fotosyntéza

Atomy kyslíku tvoří 63 procent hmotnosti živých organismů na Zemi. Kyslík ve vyšších vrstvách atmosféry navíc chrání rostliny a živočichy na Zemi před slunečními ultrafialovými paprsky. Ovšem kyslík také ochotně reaguje s jinými prvky. Například reaguje se železem a působí korozi. Jak je tedy v atmosféře udržován obsah tohoto vysoce reaktivního prvku na 21 procentech?

Odpověď zní: Fotosyntézou — úžasným procesem, pomocí kterého rostlinstvo na Zemi využívá sluneční světlo k tvorbě potravy. Vedlejším produktem fotosyntézy je právě kyslík, jehož je každý den do atmosféry uvolněno více než miliarda tun. Dílo The New Encyclopædia Britannica vysvětluje: „Bez fotosyntézy by se nejen zastavilo zásobování základními potravinami, ale Země by nakonec přišla také o kyslík.“

Vědecké učebnice potřebují několik stránek k vysvětlení toho, jak krok za krokem probíhá proces označovaný jako fotosyntéza. Některé kroky nejsou ještě plně pochopeny. Evolucionisté nemohou vysvětlit, jak se každý krok vyvinul z něčeho jednoduššího. Každý krok se opravdu jeví jako neredukovatelně komplexní. The New Encyclopædia Britannica připouští: „Na původ procesu fotosyntézy neexistuje žádný všeobecně přijímaný názor.“ Jeden  evolucionista tento problém přešel tvrzením, že fotosyntéza byla ‚vynalezena několika průkopnickými buňkami‘.

Toto tvrzení, byť je nevědecké, odhaluje ještě další věc, která je rovněž úžasná: K fotosyntéze jsou zapotřebí buněčné stěny, uvnitř kterých může tento proces bezpečně probíhat, a k tomu, aby mohla fotosyntéza pokračovat, je nezbytné rozmnožování buněk. Došlo k tomu všemu pouhou náhodou v několika ‚průkopnických buňkách‘?

Od samostatně se rozmnožující buňky až k člověku

Jaká je pravděpodobnost, že by se atomy seskupily tak, aby vytvořily tu nejjednodušší samostatně se rozmnožující buňku? Vědec Christian de Duve, nositel Nobelovy ceny, ve své knize A Guided Tour of the Living Cell (Prohlídka živé buňky) uznává: „Pokud položíte rovnítko mezi pravděpodobnost, že se bakteriální buňka vyvinula, a pravděpodobnost, že se její jednotlivé atomy náhodou poskládaly, nebude vám na vytvoření takové buňky stačit ani věčnost.“

Když jsme již zašli tak daleko, udělejme obrovský skok od jedné bakteriální buňky až k miliardám specializovaných nervových buněk, které tvoří lidský mozek. Vědci lidský mozek popisují jako ten nejsložitější hmotný systém ve známém vesmíru. Mozek je skutečně jedinečný. Například velké části lidského mozku jsou označovány jako asociační oblasti. Tyto oblasti analyzují a vyhodnocují informace, které přicházejí ze senzorické oblasti mozku. Jedna z asociačních oblastí za vaším čelem vám umožňuje, abyste přemýšleli o zázracích vesmíru. Je skutečně možné vysvětlit existenci takových asociačních oblastí tak, že vznikly náhodnými procesy? Evolucionista dr. Sherwin Nuland ve své knize The Wisdom of the Body (Moudrost těla) připouští: „Ekvivalenty podstatných částí těchto oblastí se nenacházejí u žádného jiného živočicha.“

Vědci prokázali, že lidský mozek zpracovává informace mnohem rychleji než ten nejvýkonnější počítač. Mějme na paměti, že moderní počítačová technika je výsledkem několika desetiletí lidského úsilí. A co lidský mozek, který tuto techniku převyšuje? Dva vědci — John Barrow a Frank Tipler — ve své knize The Anthropic Cosmological Principle (Antropický kosmologický princip) uvedli: „Evolucionisté se všeobecně začali shodovat v tom, že evoluce inteligentního života, jehož schopnost zpracovávat informace je srovnatelná s touto schopností u Homo sapiens, je tak nepravděpodobná, že nelze předpokládat, že by k ní došlo ještě na nějaké jiné planetě v celém viditelném vesmíru.“ Tito autoři docházejí k závěru, že naše existence je „mimořádně šťastnou náhodou“.

Stalo se to všechno náhodou?

K jakému závěru jste dospěli vy? Mohl vesmír i se všemi jeho zázraky skutečně vzniknout náhodou? Nesouhlasíte snad s tím, že každá vznešená hudební skladba musí mít nějakého skladatele a že nástroje musí být přesně naladěny, má-li hudba znít příjemně? A co náš ohromující vesmír? Matematik a astronom David Block říká: „Žijeme ve velmi přesně nastaveném vesmíru.“ A k jakému závěru tento vědec dospěl? „Náš vesmír je domov — zkonstruovaný, jak se domnívám, Boží rukou.“

Pokud jste došli ke stejnému závěru, potom jistě budete souhlasit s tím, jak Stvořitele, Jehovu, popisuje Bible. Říká: „To On udělal zemi svou mocí, On, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zemi, a On, který svým porozuměním roztáhl nebesa.“ (Jeremjáš 51:15)

[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]

ZVLÁŠTNÍ PLANETA

„Díky specifickým podmínkám na Zemi, které jsou výsledkem toho, že Země má ideální velikost, ideální skladbu prvků a téměř kruhovou oběžnou dráhu v dokonalé vzdálenosti od dlouhověké hvězdy, od Slunce, mohlo dojít k akumulaci vody na povrchu Země. Je těžké si jen představit, že by bez vody vznikl život.“ (Integrated Principles of Zoology, 6. vydání)

[Podpisek]

foto NASA

 [Rámeček a obrázky na straně 10]

VZNIKL ŽIVOT NÁHODOU?

V roce 1988 byla v časopise Search, který vydává Australská a novozélandská společnost pro pokrok vědy, uvedena recenze knihy, jež se pokouší vysvětlit, jak mohl život vzniknout náhodou. Na pouhé jedné stránce této knihy našel autor populárně-vědecké literatury L. A. Bennett „šestnáct nanejvýš spekulativních tvrzení, přičemž věrohodnost každého závisí vždy na tvrzení předchozím“. K jakému závěru L. A. Bennett došel po přečtení celé knihy? Napsal: „Je mnohem snazší přijmout [představu] nanejvýš láskyplného Stvořitele, který v jednom okamžiku stvořil život a který jej řídí po jeho teleologických cestách [směřujících k určitému cíli],... než přijmout nesčetné množství ‚slepých náhod‘, jež jsou nutné k podepření autorových tezí.“

[Obrázky]

Fotosyntéza je nezbytná pro tvorbu potravy a pro koloběh kyslíku

Čemu Země vděčí za své ideální podmínky, které jsou nezbytné pro zachování života?

Vědci popisují lidský mozek jako nejsložitější objekt ve vesmíru. Jak by se mohl vytvořit náhodou?

[Podpisky]

Foto: Zoo de la Casa de Campo, Madrid

Monte Costa, Sea Life Park Hawaii

[Obrázky na straně 8 a 9]

Planety jsou zobrazeny ve stejném měřítku

Slunce

Merkur

Venuše

Země

Mars

Jupiter

Saturn

Uran

Neptun

Pluto

[Podpisky]

Slunce: National Optical Astronomy Observatories; Merkur, Jupiter a Saturn: s laskavým svolením NASA/JPL/Caltech/USGS; Venuše a Uran: s laskavým svolením NASA/JPL/Caltech; Země: foto NASA; Mars: NASA/JPL; Neptun: JPL; Pluto: A. Stern (SwRI), M. Buie (Lowell Obs.), NASA, ESA