Přejít k článku

Přejít na obsah

Je moudré investovat na burze cenných papírů?

Je moudré investovat na burze cenných papírů?

 Je moudré investovat na burze cenných papírů?

„Na burze dnes investuje rekordní množství lidí.“ (Newsweek, 5. července 1999)

PARKET tradiční burzy vypadá jako chaotické tržiště. Používají se (pro laika) záhadná znamení rukou, z elektronických dálnopisů ve zběsilém tempu vyjíždějí rychle se měnící kódované zprávy, a makléři zvyšují hlas, aby byli uprostřed té pracovní vřavy slyšet.

Dnes však mnoho lidí, kteří kdysi burze cenných papírů nerozuměli, investuje do akcií. Proč? Protože internet umožňuje investorům okamžitý přístup k finančním zprávám, investičním radám a k burzovním makléřům. Paul Farrell, šéfredaktor Wall Street News, píše: „Pro [individuální investory] je investování v kyberprostoru novou neprozkoumanou oblastí, novou zlatou horečkou, znamená svobodu být sám sebou, příležitost stát se finančně nezávislým a přitom pracovat doma.“

Na druhé straně, někteří finanční poradci jsou zneklidněni tím, že mnoho lidí s dychtivostí investuje na trhu, o němž toho ví možná jen velmi málo. Jeden investiční dealer s více než 38letou praxí v obchodování s cennými papíry řekl časopisu Probuďte se!: „Většina lidí, kteří kupují akcie na burzovním trhu, jsou spekulanti, ne investoři. Někdo to snad nazve investováním, ale tito lidé nevědí nic o společnosti, [jejíž akcie] kupují a prodávají.“

Jaké faktory byste měli zvážit, než své peníze investujete? Vzhledem k tomu, že obchodování s cennými papíry představuje určitou míru rizika, není to forma hazardního hraní? Nejdříve se zamysleme nad tím, jak burza cenných papírů funguje.

Kupování ‚kusu koláče

Mají-li společnosti úspěšně pracovat, potřebují k tomu kapitál neboli investované peníze. Když nějaká společnost prosperuje a potřebuje velký objem kapitálu, její vedení se možná rozhodne nabídnout podíly na svém jmění veřejnosti. Jeden průvodce burzou cenných papírů to znázorňuje takto: „Akcie jsou kousky společného koláče. Když koupíte akcie neboli podíly, vlastníte kus té společnosti.“

Na pouličním trhu se scházejí prodavači a kupující, aby spolu obchodovali. Podobně je burza cenných papírů tržištěm pro ty, kdo prodávají a kupují akcie. Než došlo k vývoji burzy, s akciemi se obchodovalo prostřednictvím makléřů v kavárnách a na okrajích silnic. Obchodování pod jedním platanem na Wall Street č. 68 vedlo k vytvoření newyorské burzy. * Dnes jsou burzy v mnoha zemích. Na světě je stále nějaká burza cenných papírů otevřena — v jakýkoli pracovní den, v jakoukoli hodinu.

Když chce investor obchodovat s cennými papíry, obvykle si otevře účet u makléře a zadá mu příkazy. Dnes mohou být příkazy ke koupi nebo k prodeji cenných papírů vydány telefonicky, po internetu nebo osobně. Makléř potom musí jménem investora příkaz  provést. Jestliže se s cennými papíry obchoduje v tradiční obchodní hale, makléřská kancelář vyšle jednoho ze svých burzovních makléřů, aby pro investora koupil nebo prodal akcie. V nedávných letech některé burzy přešly na plně elektronický tržní systém, kde mohou být obchody uskutečněny pouhé vteřiny poté, co makléř obdrží příkaz. Obchody jsou pak zaznamenány v podobě kotací akcií — což jsou aktuální ceny a detaily o uskutečněných transakcích zobrazené elektronickým dálnopisem.

Cena, za kterou se akcie kupují nebo prodávají, je obvykle stanovena konkurenčními nabídkami, podobně jako při aukci. Obchodní zprávy, výdělky společnosti a budoucí vyhlídky nějakého podniku, to vše může ovlivnit cenu akcie. Investoři doufají, že koupí akcie v době, kdy mají nízkou cenu, a že je prodají se ziskem poté, co jejich hodnota vzroste. Část ze zisků společnosti může být také rozdělena jako dividendy mezi akcionáře. Někteří lidé zakoupí akcie jako dlouhodobou investici, jiní obchodují s akciemi pravidelně a doufají, že vydělají na cenách akcií, které v krátkém období dramaticky vzrostou.

Obchodování s cennými papíry probíhá tradičně telefonicky, ale stále populárnějším se stává on-line obchodování (kupování a prodávání cenných papírů přes internet). The Financial Post uvádí, že počet on-line transakcí uzavřených ve Spojených státech za jeden den „vzrostl z asi 100 000 v roce 1996 na téměř 500 000 na konci června [1999], což znamená, že skoro 16 procent všech obchodních transakcí ve Spojených státech bylo uzavřeno elektronickou cestou“. Ve Švédsku se v roce 1999 přes internet uskutečnilo asi 20 procent všech obchodů s akciemi.

Investujte moudře

Zdánlivá snadnost on-line obchodování s akciemi a získání přístupu k informacím, které byly dříve vyhrazené pro makléře a profesionální obchodníky, podnítily mnohé individuální investory, aby s každodenním obchodováním — kupováním a prodáváním akcií — začali na plný úvazek. Někteří lidé opustili lukrativní zaměstnání a kariéru, aby se stali takovými obchodníky. Proč? „Je to samozřejmě lákavé,“ vysvětluje časopis Money, „žádní šéfové, naprostá kontrola nad tím, jak a kdy obchodujete, a potenciál k tomu — alespoň jak se zdá —, aby člověk vydělal hodně peněz.“ Bývá citován jeden 35letý muž, jenž kvůli domácímu obchodování s akciemi opustil práci, která mu vynášela 200 000 amerických dolarů ročně. Říká: „Jak jinak si můžete bez zásob na skladě, bez zaměstnanců a bez placení nájmu vydělat na živobytí tím, že uděláte jen ťuk-ťuk-ťuk na klávesnici, a je to?“

Experti varují, že obchodování s cennými papíry není tak snadné, jak se to novému investorovi může zdát. Jeden psychiatr, který se specializuje na stresy spojené s obchodováním, uvádí: „Obchodování se klamně jeví jako snadné, ale já s oblibou říkám, že je to ten nejtěžší způsob, jak lehce vydělat dolar.“ Nekonečný proud finančních zpráv se neobejde bez vedlejších účinků. Paul Farrell, který byl citován dříve, říká: „Neúprosná záplava informací valících se rychlostí blesku má na jednotlivé účastníky — na individuální investory na institucionální obchodníky — velký psychologický dopad: pocuchané nervy, frustrace, stres.“

Léčkou může být také přehnaná sebedůvěra. Autorka novinových finančních sloupků Jane Bryant Quinnová varuje před nebezpečnými postoji, které má mnoho obchodníků: „Myslíte si, že když jste ‚u kormidla‘ — čili u počítačové myši —, nic špatného se vám nemůže  stát. Že vždy budete schopni včas zakročit.“ Dodává: „Jelikož se můžeme dostat k informacím, které používají profesionálové, začínáme si myslet, že jsme profesionálové také.“ Navzdory rozšířeným příběhům o investorech, kteří na burzovním trhu zbohatli přes noc, je obchodování s akciemi neoddělitelně spojeno s riziky. Někteří investoři jsou velmi úspěšní. Jiní utrpěli výrazné ztráty.

Investiční poradci vybízejí potenciální investory, aby před tím, než zakoupí akcie nějaké firmy, zvážili minulé záznamy společnosti a její vyhlídky do budoucnosti, poptávku po jejích výrobcích, konkurenci jiných firem a několik dalších faktorů. Tyto informace jsou často dostupné u burzovních makléřů a dalších finančních institucí. Mnoho investorů se před zakoupením akcií radí s finančními konzultanty. * Když investor prozkoumá zázemí společnosti, může mít také jistotu, že jeho peníze nebudou použity na podporu nějakého neetického podnikání. (Viz anglické vydání Probuďte se! z 8. února 1962, s. 21–23.)

Společenská loterie?

Když vidíme rizika spojená s burzovním trhem, není kupování akcií totéž jako hazardní hraní? Určitá míra rizika je spojena téměř se všemi finančními investicemi. Někteří lidé kupují nemovitosti, aniž by věděli, zda cena těchto realit časem vzroste nebo klesne. Jiní ukládají peníze do banky a věří, že své úspory budou mít v bezpečí. Ačkoli je burza cenných papírů složitější, jednoduše řečeno, ten, kdo investuje do akcií, kupuje podíly nějaké společnosti a doufá, že ten podnik bude prosperovat a že cena akcií vzroste.

Takové investování se liší od hazardního hraní, protože akcionář zakoupil část nějaké společnosti. Tyto podíly mohou být prodány jiné osobě nebo uloženy s nadějí v budoucí růst jejich hodnoty. To však nelze říci o člověku, který vsadí peníze v kasinu nebo v nějaké hazardní hře. Navzdory velmi malé pravděpodobnosti, že se mu to podaří, se snaží uhodnout nejistý výsledek a získat tak peníze ostatních sázejících.

Jak velké riziko by investor měl podstoupit? Je na každém jednotlivci, aby to posoudil. Samozřejmě, není moudré vkládat do riskantní investice více peněz, než jste ochotni ztratit.

Vyrovnaný postoj k penězům

Někteří lidé se v touze zajistit své okamžité a budoucí potřeby rozhodli investovat na burze cenných papírů. Dělá-li člověk taková finanční rozhodnutí, je důležité, jaké k tomu má pohnutky. Jane Bryant Quinnová, která byla citována výše, říká: „Pokud druhým závidíme jejich lehce nabyté bohatství, může to v nás vyvolat tu nejhorší pohnutku k tomu, abychom sami investovali.“ Tato slova jsou jakoby ozvěnou rady, která byla dána v jednom dopise jistému mladému muži před téměř 2 000 lety: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:9, 10)

To, jak se někdo rozhodne investovat své peníze, je jeho soukromá věc. Investor, který se nechá vést zdravou myslí a je spokojen s tím, co je nezbytné k životu, udělá dobře, když dá finanční zájmy na místo, které jim náleží, aniž by zanedbával rodinné povinnosti a své duchovní potřeby.

[Poznámky pod čarou]

^ 9. odst. Termín „Wall Street“ se dnes často vztahuje na finanční trhy všeobecně.

^ 17. odst. Ne všechny rady jsou spolehlivé. Investoři by si měli být vědomi toho, že finanční konzultanti nebo makléři možná pouze prosazují své vlastní služby nebo kvůli vlastnímu zisku manipulují se svým zákazníkem.