Přejít k článku

Přejít na obsah

Co se stalo s „celoživotním zaměstnáním“?

Co se stalo s „celoživotním zaměstnáním“?

 Co se stalo s „celoživotním zaměstnáním“?

GRAHAM * pracoval pro velkou australskou firmu 37 let. Když mu bylo k šedesátce, dostal náhle předběžné upozornění, že jeho pracovní poměr za několik týdnů končí. Dovedeme pochopit jeho šok, v němž se zračil úžas i velké obavy o budoucnost. ‚Co se to stalo s mým „celoživotním zaměstnáním“, o kterém jsem si myslel, že ho mám jisté až do penze?‘ říkal si Graham.

Přijít o práci samozřejmě není nic neobvyklého ani nic nového. Pro nynější generaci zaměstnanců je však něčím novým rozsah, v jakém k tomu v celosvětovém měřítku dochází. Ztráta zaměstnání má nepochybně mnoho příčin, ale hlavním důvodem se nyní zdá být to, čemu se říká snižování stavu. Co je snižování stavu a jak k němu dochází?

Změny na pracovišti

Dnešní ekonomika se stále více globalizuje. K tomu začalo docházet zvláště ve Spojených státech, když si koncem sedmdesátých let podniky uvědomily, že stále více spotřebitelů kupuje auta, elektronické přístroje a další zboží vyrobené v zahraničí.

Americké podniky chtěly obstát v konkurenci a snížit výrobní náklady, a tak začaly snižovat počet pracovníků a zlepšovat pracovní metody i vybavení. Postup používaný k omezení pracovních sil se stal v angličtině známý jako „downsizing“, tedy snižování stavu. Tento proces je popsán jako „zmenšení počtu pracovních sil určité organizace, k němuž obvykle dochází jednak propouštěním z práce a jednak nabídkou předčasného odchodu do důchodu, převedením jinam či přirozeným úbytkem pracovníků“.

Řadu let postihovalo snižování stavu především dělníky. Avšak koncem osmdesátých let a začátkem let devadesátých se tento proces začal týkat stále většího počtu administrativních pracovníků, a to zvláště nižších vedoucích pracovníků. Tento trend brzy postihl všechny průmyslové země. A jelikož finanční tlak trval dál, snažili se jak vlády, tak ostatní zaměstnavatelé omezovat své výdaje dalším snižováním stavu.

Pro mnoho zaměstnanců již pracovní jistoty neexistují. Jeden představitel odborů říká: „Lidem se stalo, že po 10, 15, 20 letech věrné služby byla jejich absolutně jistá pracovní smlouva zrušena a byli vyhozeni.“ Delorese Ambroseová ve své knize Healing the Downsized Organization vysvětluje, že v roce 1956 vznikl pro označení typického zaměstnance termín „člověk oddaný tělem i duší“. Paní Ambroseová dodává: „Ať pracoval pro odbory nebo jako vedoucí pracovník, nabídl svůj ekonomický blahobyt, společenský život a věrnost organizaci za jistotu na celoživotní zaměstnání. Je zřejmé, že novodobé korporace tento pakt porušily.“

V důsledku snižování stavu ztratily zaměstnání miliony pracujících lidí na celém světě a nevyhnulo se to žádné skupině zaměstnanců. Jen ve Spojených státech to postihlo značný počet lidí, a těch, kdo přišli o trvalé zaměstnání, byly miliony. K podobnému snižování počtu pracovních míst dochází i v mnoha dalších zemích. Tyto strohé statistiky samy o sobě však nic neříkají o lidském trápení, jež se za nimi skrývá.

Nepříznivé důsledky

Graham, o kterém byla zmínka na začátku tohoto článku, řekl: „U člověka dojde ke  skutečné psychické újmě.“ Své propuštění z práce přirovnal k „onemocnění nebo k tělesnému zranění“.

Pokud věrnost není odměněna, lidé se cítí podvedeni, protože oběti, které své firmě přinesli, nejsou oceněny. Dochází ke ztrátě důvěry, a to zvláště tehdy, když mnozí lidé ve vedoucím postavení dostanou za snížení počtu pracovníků ve firmě obrovskou odměnu. Náhlou ztrátou pravidelného příjmu navíc vzniká nebezpečí, že nezaměstnaný člověk nebude schopen platit hypotéku, ostatní dluhy, školní poplatky a výdaje za zdravotní péči pro členy své rodiny a že tím bude ohrožen i jeho dřívější způsob života, jeho koníčky a osobní vlastnictví. To vede k pocitům zoufalství a bezcennosti.

Stabilní, smysluplná práce je pro pocit osobní hodnoty nesmírně důležitá, a tak si představte, jak zhoubně působí nezaměstnanost na lidi nějak postižené, nekvalifikované nebo starší věkem. Jeden průzkum v Austrálii ukázal, že největší pravděpodobnost propuštění z práce je u lidí ve věku od 45 do 59 let. A právě tato věková skupina se změnám přizpůsobuje nejhůře.

Existují nějaké možnosti, jak takovou situaci řešit? Určitě je lepší mít zaměstnání na částečný úvazek nebo špatně placenou práci než být nezaměstnaný. To však může mít za následek nižší životní úroveň. Zjistilo se, že jenom jedna třetina propuštěných zaměstnanců nakonec získala zaměstnání, které bylo placeno stejně dobře jako to předešlé. A tím roste stres v rodině.

Avšak ani stávající zaměstnání nemusí člověku přinášet klid mysli. Vyhlídka, že v budoucnosti může člověk o zaměstnání přijít, má nenápadný, ale devastující vliv. V knize Parting Company (Odchod z firmy) se říká: „Očekávat ztrátu zaměstnání je jako vybírat si ten nejlepší způsob, jak být sražen náklaďákem. Zřídka dostanete možnost, abyste si nápady, byť ty nejgeniálnější, vyzkoušeli, protože obvykle ten náklaďák — nebo sekeru — nevidíte, dokud vás nezasáhne.“

Jaký vliv má nezaměstnanost na mladé lidi? V průzkumu, který provedlo ministerstvo školství a vzdělávání v jedné zemi, se zjistilo toto: „Jedním z hlavních vnějších důkazů, že člověk dosáhl dospělosti, je nástup do zaměstnání na plný úvazek. Signalizuje to začátek ‚skutečné‘ dospělosti ve světě dospělých, podle měřítek dospělých lidí a průvodním jevem je finanční nezávislost.“ Jestliže je tedy zaměstnání pokládáno za začátek skutečné dospělosti, potom by nezaměstnanost mohla mladé lidi ničit.

Jak se vyrovnat s nezaměstnaností

Reakce na ztrátu zaměstnání je přirovnávána k chůzi minovým polem. Emoce, které podle knihy Parting Company lidé nejčastěji  zažívají, jsou hněv, stud, strach, smutek a sebelítost. Vyrovnat se s těmito pocity není snadné. Autor uvedené knihy píše: „Dostali jste obtížný úkol — rozhodnout o své budoucnosti. Neříkali jste si o to, pravděpodobně ani nevíte, co s tím, a najednou se možná cítíte velmi opuštění.“ A vysvětlit své nenadálé propuštění z práce rodině je jedním z nejtěžších úkolů, před kterými nezaměstnaný člověk stojí.

Existují však určité praktické způsoby, jak se s důsledky snižování stavu vyrovnat. Prvním krokem je okamžitě upravit svůj způsob života tak, že se rozhodnete pro mnohem jednodušší životní styl, než na jaký jste byli zvyklí dříve, a že podle toho také budete jednat.

Uvádíme několik podnětů, které vám možná pomohou tuto situaci zvládnout, i když ji zcela nevyřeší. Za prvé, připusťte, že nečekaná ztráta zaměstnání je v dnešní době realitou. A tak bez ohledu na to, kolik je vám let a jaké máte zkušenosti, počítejte s tím ve svém způsobu života.

Za druhé, dejte si pozor, abyste si neudělali velké dluhy za věci, které pro obživu a bydlení nejsou nezbytné. Žijte v rámci svých možností a neočekávejte, že budete moci dluhy zaplatit z peněz, které získáte pracovním povýšením či pravidelným růstem mzdy. Z dnešního hospodářství je jasně patrné, že žádná dlouhodobá budoucnost, na kterou by se člověk mohl spolehnout, neexistuje.

Za třetí, hledejte způsoby, jak zjednodušit svůj život a snížit stávající finanční závazky. To znamená zbavit se finančních závazků kvůli věcem, které nejsou nezbytné k tomu, abyste žili přiměřeně jednoduchým a zdravým způsobem života.

Za čtvrté, přezkoumejte své životní cíle — jak duchovní, tak světské — a přizpůsobte je nové situaci. Každé rozhodnutí potom můžete zvažovat z hlediska svých cílů a snažit se odhadnout, jak asi ovlivní váš život.

A konečně, nedívejte se toužebně na životní styl lidí kolem sebe, kteří nežijí tak skromně, protože byste mohli začít toužit po věcech, které mají, a jejich způsob života by vás lákal.

Těchto několik podnětů může vám i vaší rodině pomoci, abyste neupadli do léčky spoléhání se na nejisté bohatství ve velmi nejistém světě a abyste se vyhnuli mnoha úzkostem, které přináší dnešní způsob života.

Bývalý investiční bankéř Felix Rohatyn údajně řekl: „V naší společnosti je něco zásadně špatného, když nezaměstnanost jednoho člověka je zdrojem bohatství jiného člověka.“ Tento systém je od základu tak špatný, že bude brzy nahrazen světem, kde výraz „celoživotní zaměstnání“ získá takový význam, jaký si nyní vůbec neumíme představit. (Izajáš 65:17–24; 2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. Jméno bylo změněno.

[Praporek na straně 14]

‚Na tom, že nezaměstnanost jednoho člověka je zdrojem bohatství jiného člověka, je něco zásadně špatného‘

[Obrázek na straně 15]

Hledejte způsoby, jak si zjednodušit život