Přejít k článku

Přejít na obsah

Nejstarší dřevorubec stále pracuje

Nejstarší dřevorubec stále pracuje

 Nejstarší dřevorubec stále pracuje

LIDÉ vynalezli mnoho dřevorubeckých nástrojů, například sekery, klíny, štípače a pily. K těmto nástrojům patří také traktory opatřené svěrkami ostrými jako nůž, jimiž je možné rozřezávat mohutné kmeny stromů. Nejstarší dřevorubecké nástroje však nevyrobili lidé. Těmito nástroji jsou zuby — dvě řady pořádně ostrých zubů bobra kanadského, nejstaršího dřevorubce.

Dospělý bobr může měřit přibližně 1,3 metru a vážit až 27 kilogramů. Jeho horní a dolní řezáky nepřetržitě dorůstají, a proto si je musí často brousit. Řezáky má vpředu pokryté vrstvou tvrdé skloviny, díky níž mají zuby zkosený tvar s ostrou hranou. Tato přírodní dláta jsou zakřivena směrem dovnitř a jsou ‚poháněna‘ velmi silnými čelistními svaly, takže snadno ‚otesají‘ i to nejtvrdší dřevo.

Teplý kožich, mnohostranně použitelný ocas

Lidé žijící v oblastech, kde je chladné podnebí, dovedou ocenit teplý, nepromokavý zimník. Bobr si ovšem takový svrchník nikdy kupovat nemusí, protože je vybaven hustým kožichem. Jeho srst má dvě vrstvy a mívá barevné odstíny od žlutohnědé až po tmavohnědou. Základní srst, hustá podsada, je tvořena jemnými chlupy a je lemována drobounkými háčky, které se do sebe zaklesnou a tak chrání bobra před vodou a chladem. Ochranná srst tvořená delšími, tlustšími chlupy podsadu překrývá a chrání bobra před pronikáním vody. Navíc se bobří srst třpytivě leskne a je sametově hebká, a proto není divu, že si mnozí lidé vysoce cení oděvních doplňků, které se z ní vyrábějí. Právě proto bobří kožešiny sloužily kdysi v Kanadě jako platidlo.

Všichni bobři mají pod ocasem dva páry pozoruhodných žláz. Jeden pár vypouští zvláštní olej a druhý vydává bobří pižmo, což je aromatický sekret, který je silně cítit, ale je neškodný. Tyto tekutiny bobr využívá několika způsoby, například jimi impregnuje svou kožešinu a přitahuje jiné bobry. Bobří pižmo je užitečné také pro lidi, protože výrobci voňavek ho přidávají do některých svých výrobků.

Bobří ocas je jedinečný. Má tvar pádla, je dlouhý přibližně třicet centimetrů a vykonává  mnoho funkcí. Například ve vodě ho bobr využívá jako směrové kormidlo. Na zemi ho používá k udržení rovnováhy, když ohlodává stromy. Jestliže bobrovi hrozí nebezpečí, pleská ocasem o hladinu a tak upozorňuje všechny bobry v doslechu, aby se uchýlili do bezpečí. Nicméně je nutné objasnit jednu mylnou představu: Bobr nepoužívá ocas jako zednickou lžíci k nahazování bahna na svou přehradu.

Potrava a voda

Čím se bobr živí? Ze svého jídelníčku si nejraději vybere měkkou spodní kůru a pupeny topolů a vrb. Když tedy bobr poráží strom na stavbu nějakého projektu, může si zároveň pochutnávat na vydatné potravě. Někdy jeden bobr pilně ohlodává kmen stromu a mezitím se k němu ze strany, odkud ho nemůže vidět, připlíží jiný bobr a ukradne mu trochu chutné kůry.

V zimě bobr využívá ojedinělý systém skladování potravin. Nejdříve pod vodou vyhloubí hlubokou jámu, což pro něj není příliš obtížné, protože pod hladinou může zůstat až 15 minut. Potom na hladinu nad jámou hromadí větve osiky, vrby a jiných stromů. Jak se  nashromáždí více dřeva, halda pod jeho váhou klesá, až nakonec dosahuje na dno jámy. Později, když je vodní nádrž zamrzlá a v činnosti na hladině překáží sníh, bobří kolonie má pod vodou dobře zásobenou „spižírnu“.

Málo suchozemských zvířat se cítí ve vodě tak příjemně jako bobr. Kromě husté kožešiny impregnované olejem má totiž ještě vrstvu podkožního tuku, která mu zajišťuje izolaci i v té nejstudenější vodě. Proto se bobři pod vodou dokonce i páří. Voda hraje v jejich životě velmi významnou úlohu, a tak je nikdy neuvidíte daleko od jezer a vodních toků.

Bobři a lidé

Bobři jsou poddajní a snadno se spřátelí s lidmi, kteří s nimi zacházejí laskavě. Tato zvířata se pravidelně upravují a udržují se v čistotě. Američtí Indiáni v minulosti často chovali bobry v okolí svých tábořišť jako domácí zvířata. Vy si to však důkladně rozmyslete, než si nějakého bobra pustíte do bytu. Problém spočívá v tom, že bobr nikdy nepřestane stavět. „Když je necháte v bytě,“ píše ekoložka Alice Outwaterová, „budou podtínat nohy od stolů a židlí a mezi nábytkem si postaví malé hráze.“ Stromy a sloupky u plotu na dvorku by mohl postihnout stejný osud.

Mezi bobry a lidmi však vznikají ještě vážnější problémy. Někteří majitelé půdy si například stěžují, že hráze zvedají hladinu vodních toků, což má za následek poškození pozemků. Vědci a další lidé ale takové stížnosti odmítají a naopak poukazují na výhody vyplývající z činnosti bobrů. Například stavbou nádrží na zachycování vody bobři uchovávají a čistí vodu a vytvářejí podmínky k udržení života mnoha druhů rostlin a zvířat. Někdo dokonce říká, že bobří jezírka snižují účinky sucha.

Přírodovědci odhadují, že na pevninské části Spojených států nyní žije přibližně 10 000 000 bobrů. Někteří badatelé však usuzují, že na tomtéž území před 500 lety žilo více než 200 000 000 bobrů. Jen si to představte: V lesích Severní Ameriky ještě před tím, než tam přišli první Evropané, pracovaly možná desítky milionů „dřevorubců“. Přesto tam první osadníci nenašli pustinu bez lesů, ale naopak viděli rozlehlé, bujně rostoucí lesy. Bobr má nepochybně důležitý význam pro ekologii naší planety. Můžeme být tedy vděční, že nejstarší dřevorubec stále pracuje.

[Rámeček a obrázek na straně 22 a 23]

„Pilný jako bobr“

Ten, kdo vymyslel toto rčení, pravděpodobně pozoroval bobry, kteří právě stavěli hráz na nějakém vodním toku nebo si budovali příbytek. Zdá se, že tato zvířata jsou opravdu neúnavná, když porážejí stromy a na staveniště vlečou kusy dřeva. Někdy dokonce hloubí kanály, po nichž dopravují stavební materiál na vhodné místo.

Jak ale bobři stavějí své hráze? Nejprve do dna vodního toku zasunou větve, aby stavbu zakotvili. Je-li vodní tok široký, prohnou hráz směrem proti proudu, aby ji zpevnili a nebyla unesena proudem. Dalším dřevem vyplní prostor hráze do potřebné výšky, a otvory pak utěsní bahnem a kameny. Přehrada má být odolná, a proto ji bobři vyztuží tak, že ji podepřou větvemi, které zaklesnou šikmo do dna proti proudu vodního toku. Tito pracovití tvorové si své dílo dokonce řádně opravují.

Směrem proti proudu se brzy vytvoří klidná nádrž. Zde si bobři stavějí bezpečné příbytky. Nejprve, když je přehrada ve výstavbě, si vyhloubí jednoduchou noru v říčním břehu, a později si postaví kopulovité doupě z bahna a klacíků dále od břehu. Vchody do doupěte mají pod vodou, což je ochranou před dravci. Uvnitř v bezpečí odpočívají a vychovávají svá mláďata.

Bobr je opravdu pracovitý. Ve Wyomingu ve Spojených státech vědci vypustili do volné přírody deset bobrů — pět samečků a pět samiček — v oblasti, kde dlouho žádného bobra nebylo vidět. Když se tam výzkumní pracovníci za rok vrátili, zjistili, že bobři vybudovali pět rozdílných kolonií a postavili 55 hrází.

[Obrázky na straně 24]

Bobr při práci; bobří doupě a hráz; bobří mládě