Přejít k článku

Přejít na obsah

Když vám chemické látky působí potíže

Když vám chemické látky působí potíže

 Když vám chemické látky působí potíže

MNOHÉ stránky přecitlivělosti na chemické látky jsou záhadné. Mezi lékaři pochopitelně existují značné neshody, pokud jde o to, o jakou poruchu se vlastně jedná. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že přecitlivělost na chemické látky má tělesnou příčinu, jiní se domnívají, že příčina této nemoci je psychická, a další zase poukazují jak na tělesné, tak na psychické faktory. Někteří lékaři předpokládají, že se dokonce může jednat o skupinu chorob. *

Mnozí pacienti s přecitlivělostí na chemické látky říkají, že jejich stav byl způsoben kontaktem s velkým množstvím nějakého toxinu, jako je například pesticid; jiní poukazují na opakovaný nebo dlouhodobý kontakt s menším množstvím toxinu. Člověk, u něhož vznikla přecitlivělost na chemické látky, reaguje rozličnými příznaky na různé druhy chemických látek například na voňavky nebo čisticí prostředky, které jsou zdánlivě úplně jiného druhu a které dříve snášel. Proto bývá tato porucha někdy označována jako „mnohočetná přecitlivělost na chemické látky“. Vezměme si například Joyce.

Joyce dostala ve škole vši. Kvůli tomu jí na hlavu nastříkali pesticid. Její zdraví se zhoršilo a začalo jí vadit mnoho chemických látek, které jí do té doby nedělaly problémy. Byly to čisticí  prostředky v domácnosti, osvěžovače vzduchu, voňavky, šampony a benzin. „Oči mi tak otekly, že jsem neviděla,“ říká Joyce, „a dostala jsem infekci dutin, což vyvolalo tak silné bolesti hlavy a nevolnost, že jsem musela několik dnů zůstat doma... Měla jsem mnohokrát zápal plic, takže mám plíce zjizvené jako člověk, který čtyřicet let kouří — a já jsem přitom nekouřila nikdy!“

K dlouhodobému kontaktu s malým množstvím toxinu, což mnoho lidí také pokládá za jeden z faktorů u přecitlivělosti na chemické látky, může docházet doma i venku. V posledních desetiletích se náhle objevilo množství zdravotních problémů způsobených znečištěným vzduchem v místnostech, a proto vzniklo označení „syndrom nemocných budov“.

Syndrom nemocných budov

Syndrom nemocných budov se objevil v sedmdesátých letech, když přirozeně větrané domácnosti, školy a kanceláře byly kvůli šetření energií nahrazeny vzduchotěsnými, klimatizovanými budovami. Součástí těchto budov a nábytku byly často izolační materiály, impregnované dřevo, těkavá lepidla a syntetické materiály a koberce.

Mnohé z těchto produktů, zvláště jsou-li nové, uvolňují do cirkulujícího vzduchu nevelké množství potenciálně škodlivých chemických látek, jako je například formaldehyd. K tomuto problému přispívají i koberce, které pohlcují různé čisticí látky a rozpouštědla, a potom je po dlouhou dobu uvolňují. „Nejčastějším znečištěním vzduchu v místnostech jsou výpary z různých ředidel,“ říká kniha Chemical Exposures — Low Levels and High Stakes (Působení chemických látek — Malé množství a vysoká daň). Kniha uvádí, že proto „jsou rozpouštědla mezi chemickými látkami, které pacienti s přecitlivělostí na chemické látky uvádějí nejčastěji jako příčinu“.

Většina lidí se zřejmě dokáže s prostředím uvnitř těchto budov vyrovnat, nicméně u některých lidí se vyvinou různé příznaky — od astmatu a jiných onemocnění dýchacího traktu až po bolesti hlavy a letargii. Když postižený člověk z takového prostředí odejde, tyto příznaky obvykle ustoupí. V některých případech se však „u pacienta může rozvinout přecitlivělost na chemické látky,“ říká britský lékařský časopis The Lancet. Proč ale u některých lidí chemické látky vyvolávají potíže a u jiných ne? Tato otázka je důležitá, protože lidé, na které zřejmě chemické látky nepůsobí, těžko chápou ty, kdo mají problémy.

Každý z nás je jiný

Je dobré mít na paměti, že na různé činitele reaguje každý z nás jinak, ať se jedná o chemické látky, mikroby či viry. Naše reakce souvisejí například s genetickou výbavou, věkem, pohlavím, zdravotním stavem, s léky, jež možná bereme, s dřívějšími nemocemi a s faktory v životním stylu, jako je alkohol, tabák a drogy.

Vaše specifické rysy, například v případě léků, určují, „zda vám lék zabere a jaké vedlejší účinky možná bude mít,“ říká časopis New Scientist. Některé z těchto vedlejších účinků mohou být závažné, a dokonce mohou vést ke smrti. Cizorodé chemické látky — jako například ty, které jsou v lécích a ve znečištění —, jež jsme při naší každodenní činnosti vstřebali, jsou za normálních okolností z těla  odstraňovány bílkovinami, kterým se říká enzymy. Jestliže však jsou tyto „úklidové“ enzymy narušené, například kvůli dědičnosti, dřívějšímu poškození toxiny nebo špatné stravě, mohou se cizorodé chemické látky hromadit v nebezpečném množství. *

Přecitlivělost na chemické látky je srovnávána s poruchou skupiny krevních enzymů, které se říká porfyrie. Způsob, jakým lidé s určitým druhem porfyrie reagují na chemické látky — počínaje výfukovými zplodinami až po voňavky —, bývá podobný jako u lidí s přecitlivělostí na chemické látky.

Ovlivněna je také mysl

Jedna žena, která trpí přecitlivělostí na chemické látky, řekla časopisu Probuďte se!, že u ní některé běžné chemické látky vyvolávají pocit opojení. Uvedla: „Dochází u mě ke změnám osobnosti — začnu být zlostná, rozrušená, podrážděná, vystrašená, apatická. ... Tyto příznaky mohou trvat několik hodin až několik dnů.“ Potom tato žena prožívá něco jako kocovinu a trpí různou mírou deprese.

Tyto účinky nejsou u lidí s přecitlivělostí na chemické látky ničím neobvyklým. Doktorka Claudia Millerová říká, že „ve více než deseti zemích jsou po jasně prokázaném kontaktu s chemickými látkami, ať jde o insekticidy nebo o [syndrom] nemocných budov, uváděny psychické problémy u lidí. ... Víme, že lidem pracujícím s rozpouštědly hrozí větší nebezpečí záchvatů paniky a depresí. ... Musíme tedy být velmi uvážliví a pamatovat na to, že tím nejcitlivějším tělesným orgánem na chemické látky je asi mozek.“

Kontakt s chemickými látkami sice může vést k psychickým problémům, ale mnoho lékařů je přesvědčeno, že to platí i opačně — totiž že psychické problémy mohou přispívat ke vzniku přecitlivělosti na chemické látky. Doktorka Millerová, o níž byla zmínka dříve, a doktor Nicholas Ashford jsou jednoznačnými zastánci toho, že příčina přecitlivělosti na chemické látky je tělesného rázu, ale připouštějí, že „psychosociální okolnosti, jako je například smrt manželského partnera nebo rozvod, mohou potlačit funkci imunitního systému a tím způsobit, že někteří lidé budou více vnímaví i k malému množství chemických látek. Vztah mezi psychickým a fyziologickým systémem je určitě komplikovaný.“ Doktorka Sherry Rogersová, která je také zastáncem toho, že přecitlivělost na chemické látky má tělesné příčiny, prohlašuje, že „v důsledku stresu je člověk vnímavější k chemickým látkám“.

Co mohou lidé s přecitlivělostí na chemické látky udělat pro to, aby se jejich zdraví zlepšilo nebo aby se alespoň zmírnily příznaky?

Jak pomoci lidem s přecitlivělostí na chemické látky

Na tuto přecitlivělost sice není známa žádná léčba, ale mnozí lidé trpící touto poruchou dokázali své příznaky zmírnit, a další jsou dokonce schopni vést celkem normální život. Co jim v tom pomohlo? Některým z nich prospělo, když jednali podle doporučení lékaře a co nejvíc se vyhýbali chemickým látkám, které u nich vyvolávají příznaky. * Judy, která trpí přecitlivělostí na chemické látky, zjistila, že tento postup je v jejím případě účinný. V průběhu rekonvalescence po infekci virem Epstein-Barrové se opakovaně dostala do kontaktu s určitým pesticidem, který používali doma, a v důsledku toho se u ní vyvinula přecitlivělost na chemické látky.

Stejně jako mnozí jiní lidé s přecitlivělostí na chemické látky, i Judy reaguje na celé spektrum chemických látek v domácnosti. Při úklidu a praní tudíž používá jádrová mýdla a jedlou sodu. Zjistila, že ocet velmi účinně  změkčuje tkaniny. V šatníku a v ložnici má jen přírodní vlákna a tkaniny. Její manžel dává své chemicky čištěné oblečení do jejich šatníku až potom, co je na dobře ventilovaném místě nechá několik týdnů vyvětrat.

Pochopitelně, že lidé trpící přecitlivělostí na chemické látky se v dnešním světě asi nebudou moci vyhnout veškerému kontaktu s problematickými chemickými látkami. American Family Physician říká: „Hlavní nevýhodou u přecitlivělosti na chemické látky je často izolace a to, že tito lidé se stáhnou, protože se snaží kontaktu s chemickými látkami vyhnout.“ Článek pacientům doporučuje, aby pod lékařským dohledem postupně zvyšovali svou aktivitu v tom, že budou pracovat a žít společenským životem. Současně by se pomocí relaxačních a dechových cvičení měli učit zvládat záchvaty paniky a bušení srdce. Cílem není úplně odstranit chemické látky z jejich života, ale spíše jim pomoci, aby se chemickým látkám postupně přizpůsobili.

Jinou důležitou léčbou je dobrý noční spánek. David, který trpí přecitlivělostí na chemické látky, je nyní prakticky bez příznaků, což  přičítá částečně tomu, že spí v ložnici, kde je hodně čerstvého vzduchu. Ernest i jeho manželka Lorraine, kteří mají stejný problém, také zjistili, že „dobrý noční spánek značně pomáhá zvládnout kontakt s nežádoucími chemickými látkami během dne“.

K tomu, aby člověk znovu získal dobré zdraví nebo aby si ho udržel, je pochopitelně nezbytná dobrá výživa. V podstatě je pokládána za „nejdůležitější jednotlivou složku preventivní zdravotní péče“. Je tedy logické, že má-li tělo zůstat zdravé alespoň do té míry, jak to jde, musí tělesné systémy fungovat účinně. Pomocí mohou být i potravinové doplňky.

K dobrému zdraví přispívá také cvičení. Při pocení se navíc kůží vylučují toxiny. Neméně důležité je dobré duševní rozpoložení, smysl pro humor i to, že člověk je milován a že sám projevuje lásku druhým. Jedna lékařka všem svým pacientům s přecitlivělostí na chemické látky předepisuje „lásku a smích“. Ano, „srdce, které je radostné, působí dobro jako lék“. (Přísloví 17:22)

Avšak právě pro lidi trpící přecitlivělostí na chemické látky, kteří trpí nesnášenlivostí voňavek, čisticích prostředků, deodorantů a dalších chemických látek, s nimiž se většina z nás setkává při naší denní činnosti, mohou být láskyplné, šťastné přátelské vztahy velkým problémem. Co mají lidé s přecitlivělostí na chemické látky za těchto okolností dělat? A stejně důležité je to, co mohou ostatní dělat pro to, aby jim pomohli? Tyto otázky budeme rozebírat v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Probuďte se! není lékařský časopis a cílem těchto článků o přecitlivělosti na chemické látky není propagovat nějaké lékařské hledisko. Jsou to jednoduše informace o nejnovějších poznatcích a o tom, co podle některých lékařů a pacientů pomáhá tuto nemoc zvládnout. Probuďte se! připouští, že co se týče příčiny přecitlivělosti na chemické látky, povahy tohoto stavu či mnoha druhů léčby i programů, které jsou lidem s touto poruchou nabízeny a které tito lidé využívají, není mezi lékaři všeobecná shoda.

^ 12. odst. Běžný příklad takové enzymové nedostatečnosti se týká enzymu laktázy. Lidé s tímto problémem nedokážou vstřebat laktózu v mléce a po vypití mléka se jim udělá špatně. Jiní lidé mají nedostatek enzymu, který metabolizuje tyramin, což je látka obsažená v sýru a v dalších potravinách. Po požití těchto potravin dostanou migrénu.

^ 20. odst. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že trpí přecitlivělostí na chemické látky, by měli vyhledat odbornou pomoc uznávaných lékařů. Bylo by nemoudré dělat radikální a snad i nákladné změny životního stylu, pokud člověk nejdříve neprošel důkladným vyšetřením. Laboratorní výsledky mohou ukázat, že stačí malé změny v jídelníčku nebo v životním stylu a vaše příznaky částečně ustoupí, nebo dokonce zmizí.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Potřebujete tolik chemických látek?

Všichni bychom měli kontakt s potenciálně toxickými chemickými látkami omezit na minimum. Týká se to i chemických látek, které máme v domácnosti. Kniha Chemical Exposures říká: „Zdá se, že nesnášenlivost chemických látek nejúčinněji vyvolávají a spouštějí látky znečišťující vzduch v místnostech. V budovách se vyskytují komplexní směsi obsahující malé množství stovek různých těkavých organických látek.“ *

Položte si také otázku, zda je skutečně nutné používat tolik chemických látek, zvláště pak pesticidů a výrobků obsahujících těkavá rozpouštědla. Vyzkoušeli jste netoxické alternativy těchto výrobků? Jestliže však potenciálně nebezpečné chemické látky musíte používat, určitě s nimi nikdy nepracujte, aniž byste podnikli všechna nezbytná bezpečnostní opatření. Také je vždy uchovávejte na bezpečném místě, kam děti nedosáhnou a kde výpary, jež tyto látky vylučují, nemohou škodit. Pamatujte na to, že zdrojem výparů mohou být i chemické látky v zatavených nádobkách.

Obezřetnost je důležitá i při používání chemických látek, které si dáváme na kůži, a těch, kterými se nechtěně polijeme. Mnoho chemických látek včetně voňavek se kůží vstřebává do krevního oběhu. Jednou z forem podávání určitých léků jsou proto kožní náplasti. Jestliže se tedy polijete toxickou chemickou látkou, „první a okamžitá reakce musí být ta, že chemickou látku důkladně smyjete z kůže,“ říká kniha Tired or Toxic? (Jste unavení, nebo otrávení?).

Mnozí lidé s přecitlivělostí na chemické látky nesnášejí voňavky. Devadesát pět procent chemických látek, které se používají ve voňavkách, jsou syntetické složky získané z ropy. Voňavky obsahují aceton, kafr, benzaldehyd, etanol, g-terpinen a mnoho dalších chemických přísad. O zdravotním riziku vyplývajícím z používání těchto látek se již psalo — ve Spojených státech tyto informace uváděl například Úřad pro ochranu životního prostředí. Totéž platí o chemických látkách, které jsou použity v osvěžovačích vzduchu. Informační bulletin University of California at Berkeley Wellness Letter říká, že když vědci zabývající se životním prostředím studovali osvěžovače vzduchu, „studovali je ne jako látky, které vzduch v místnostech zlepšují, ale jako látky, které vzduch znečišťují“. Osvěžovače vzduchu pachy neodstraní, pouze je zakryjí.

Kniha Calculated Risks (Předpokládaná rizika) uvádí, že „jednou z nejdůležitějších koncepcí v toxikologii [je to], že všechny chemické látky jsou za určitých okolností toxické“.

[Poznámka pod čarou]

^ 33. odst. Způsoby, jak domácnost chránit před mnoha potenciálně jedovatými látkami, byly rozebírány v Probuďte se! z 22. prosince 1998.