Přejít k článku

Přejít na obsah

Co podporuje „kulturu smrti“?

Co podporuje „kulturu smrti“?

 Co podporuje „kulturu smrti“?

„Mladé traumatizované utečence z Kosova a americké děti, které byly vystaveny násilí a dalším bolestným zážitkům, sice dělí tisíce kilometrů, ale po citové stránce možná tolik vzdáleny nejsou.“ (Marc Kaufman, The Washington Post)

Ať se nám to líbí nebo ne, smrt na nás všechny přímo či nepřímo působí. A nezáleží na tom, kde žijeme, zda v zemi zmítané násilným konfliktem, nebo v zemi, kde je relativní stabilita.

PROJEVY „kultury smrti“ jsou dnes patrné z velkého výskytu depresí, úzkostí, drogových závislostí, potratů, sebeničivého chování, sebevražd a masových vražd. Profesor Michael Kearl z katedry sociologie a antropologie na Trinity University v San Antoniu v Texasu v USA se k manipulaci s námětem smrti vyjádřil takto: „Z pohledu, který máme na konci našeho dvacátého století [v roce 1999], zjišťujeme, že ... smrt je pokládána za ústřední hybnou sílu života, vitality a struktury společenského řádu. Smrt je múzou našeho náboženství, naší filozofie, politické ideologie, umění a lékařských postupů. Podporuje pojistné smlouvy a prodej novin, je oživením televizních pořadů, a ... dokonce stimuluje náš průmysl.“ Prozkoumejme několik příkladů, jak se tento fenomén, kterému se říká kultura smrti, projevuje v naší době.

 Prodej zbraní

„Kultura smrti“ se denně projevuje v prodeji zbraní. Válečný potenciál se používá k zabíjení vojáků, ale převážně zabíjí civilisty, k nimž patří nevinné ženy a děti. Ve válkách — ať občanských nebo jiných — mívá život pramalou hodnotu. Kolik nějaký vrah nebo ostřelovač zaplatí za kulku?

Snadná dostupnost zbraní v některých zemích má za následek hrozivý a trvalý vzestup počtu mrtvých jednotlivců, ale i celých skupin lidí. Po tragické střelbě na střední škole v coloradském Littletonu došlo k protestům proti rozšířenému prodeji zbraní, které jsou nezletilým snadno dostupné. Počet mladých lidí, kteří ve Spojených státech zemřou násilnou smrtí, je zneklidňující — podle časopisu Newsweek je jich průměrně 40 za týden. Téměř 90 procent z nich zemře střelnou zbraní. To se každoročně rovná 150 takovým masakrům, jaký byl v Littletonu!

Svět zábavy

Námět smrti využívají i filmy. Filmová zápletka například může vyvyšovat nemravnost, násilí, obchodování s drogami nebo organizovaný zločin, a snižovat tak hodnotu života a morálních principů. Některé filmy smrt vykreslují dokonce romanticky, líčí totiž mýtus posmrtného života a údajný návrat zemřelých, kteří navštěvují živé, a tak se smrt stává naprostou banalitou.

Totéž platí o některých televizních programech a hudbě. Podle zpráv byli mladí vrahové z Littletonu vášnivými obdivovateli jednoho rockového zpěváka, který se proslavil „oboupohlavností, satanskými portréty“ a písněmi s „námětem vzpoury a smrti“.

Způsob, jakým jsou ve Spojených státech klasifikovány televizní programy, byl upraven tak, aby mladí lidé byli chráněni před materiálem, který by je mohl nepříznivě ovlivnit. Má to ale opačný účinek. Jonathan Alter, který píše pro Newsweek, uvádí, že to „může u dětí vyvolávat větší touhu po zakázaném ovoci“. Pan Alter dodává, že k tomu, aby odpovědní lidé byli zahanbeni a přinuceni snížit množství násilí v médiích, by musel prezident Clinton „veřejně přečíst jména nejen těch velkých firem (a jejich vedoucích pracovníků)“, které produkují nahrávky ‚gangsta rapu‘ a filmy, kde se bodá nožem, ale také firem vytvářejících počítačové hry, jež dětem umožňují „‚virtuálně‘ zabíjet lidi“.

Smrt ve videohrách a na internetu

Robert Waring ve své knize The Deathmatch Manifesto posuzuje důvody, proč jsou mezi mládeží tak oblíbené hry, kterým se říká deathmatch, v nichž všichni bojují proti všem. * Pan Waring je přesvědčený, že kolem tohoto fenoménu se zformovala undergroundová společnost lidí, kteří tyto hry hrají. Tyto hry jsou opravdu působivé, nevzdělávají však, ale učí zabíjet. „Je to velmi silný zážitek, když člověk hraje proti živému protivníkovi kdekoli na světě a snaží se proti němu prosadit. Snadno ho to pohltí,“ říká k tomu pan Waring. Nezletilí jsou uchváceni tím, že krvavé boje se odehrávají v trojrozměrném prostředí. Když někteří mladí lidé nemají přístup na internet, koupí si soubor videoher, které doma mohou hrát přes televizi. Jiní mladí si zvykli chodit na veřejná místa, kde mohou za poplatek ‚virtuálně‘ bojovat na smrt se svými protivníky na automatu s videohrami.

„Deathmatch“ hry jsou sice klasifikovány podle věku hráče, ale je pravda, že v tomto směru neexistuje skoro žádná kontrola. Čtrnáctiletý Eddie ze Spojených států o tom řekl: „Lidé ti obvykle řeknou, že jsi na to ještě mladý, ale nezabrání ti, aby sis [hru] koupil.“ Eddie rád hraje jednu hru se  střeleckými orgiemi. Ačkoli jeho rodiče o tom vědí a nelíbí se jim to, jen zřídka kontrolují, zda tuto hru hraje. Jeden mladistvý dospěl k tomuto závěru: „Naše generace je k násilí daleko méně vnímavá než jakákoli jiná generace. Dnes děti vychovává spíše televize než rodiče a ta jejich násilnické představy uspokojuje.“ John Leland, který píše do časopisu Newsweek, uvedl: „Na internet je [ve Spojených státech] nyní připojeno jedenáct milionů nezletilých, a tak se stále větší část jejich života odehrává v oblasti, která je mnoha rodičům nedostupná.“

Životní styl vedoucí ke smrti

A co jednání mimo svět násilných filmů a her, v nichž se bojuje na smrt? V reálném životě sice nemusíme bojovat na život a na smrt s bizarními bytostmi, ale k životnímu stylu mnoha lidí patří sebeničivé chování. Například navzdory vlivu rodiny a tomu, že zdravotnictví a další orgány varují před nebezpečím kouření a zneužívání drog, se tyto návyky stále šíří. V mnoha případech vedly k předčasné smrti. Překupníci s drogami a velkoobchod se snaží zvýšit své zisky, a tak stále využívají úzkost, beznaděj a duchovní bídu lidí.

Kdo za tím vším stojí?

Předkládá Bible smrt jako námět vhodný k zábavě? Je životní styl, který může vést ke smrti, omluvitelný? Ne. Praví křesťané nepokládají smrt za nic jiného než za ‚nepřítele‘. (1. Korinťanům 15:26) Křesťané se na smrt nedívají jako na něco atraktivního, jako na zábavu, ale naopak ji považují za něco, co je proti přirozenosti, za přímý důsledek hříchu a vzpoury  proti Bohu. (Římanům 5:12; 6:23) Smrt nebyla součástí původního Božího záměru s lidmi.

O Satanovi je řečeno, že má „prostředek k působení smrti“. Je také nazýván „zabijákem“, nejen proto, že smrt působí přímo, ale také proto, že ji působí prostřednictvím podvodu, svádění lidí k hříchu, propagování chování, které vede ke zkaženosti a smrti, a podporováním vražedných postojů v mysli a srdci mužů, žen, a dokonce i dětí. (Hebrejcům 2:14, 15; Jan 8:44; 2. Korinťanům 11:3; Jakub 4:1, 2) Proč jsou ale hlavním cílem mladí lidé? Co můžeme udělat pro to, abychom jim pomohli?

[Poznámka pod čarou]

^ 13. odst. Tato kniha uvádí, že „v trojrozměrných hrách na síti [jsou] hráči ‚deathmatch‘ her nuceni zabít všechny ostatní“.

[Obrázek na straně 7]

„Naše generace je k násilí vnímavá daleko méně než jakákoli jiná generace“