Přejít k článku

Přejít na obsah

Humanitární pomoc po bouřích ve Francii

Humanitární pomoc po bouřích ve Francii

 Humanitární pomoc po bouřích ve Francii

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FRANCII

FRANÇOISE otevřela dveře, aby donesla nějaká polena do krbu. „Nemohla jsem věřit svým očím,“ vzpomíná. „Voda dosahovala až ke schodu přede dveřmi a obrovská vlna se valila zahradní brankou.“ Její manžel Thierry šel do garáže pro žebřík a voda mu přitom sahala až po krk. Členové rodiny se dostali do podkroví, kde Thierry vyřízl otvor ve střeše. Tito manželé a jejich tři děti čekali čtyři dlouhé hodiny promoklí a vyděšení, než budou zachráněni. Francouzská policejní helikoptéra je nakonec našla a přepravila je do bezpečí.

Řeky rozvodněné prudkými lijáky se vylévaly z břehů, bořily hráze a ničily mosty. Vlny bahnité vody někdy i více než 10 metrů vysoké smetly všechno, co jim přišlo do cesty. V bouři zahynulo více než 30 lidí — byli uvězněni v autě nebo se utopili ve spánku. Jedna zachráněná žena tuto hrůznou listopadovou noc přirovnala k „času konce“. Celá oblast jihozápadní Francie — 329 měst a vesnic — byla prohlášena za oblast katastrofy.

To nejhorší mělo teprve přijít

Jihozápadní část Francie se ještě vzpamatovávala z této tragédie, když pohroma udeřila znovu. Následkem mimořádně silné tlakové níže nad Atlantickým oceánem vznikl vítr o síle hurikánu. První vichřice se přes severní Francii přehnala 26. prosince 1999 a následující noc byl jih zničen druhou vichřicí. Naměřená rychlost větru přesahovala 200 kilometrů v hodině. Podle oficiálních  záznamů nedošlo ve Francii k takové bouři od 17. století.

V době, kdy vichřice udeřila, byla Hélène v osmém měsíci těhotenství. „Strašně jsem se bála,“ vzpomíná. „Viděla jsem, jak venku všude lítají větve, a manžel se vracel domů na motorce. Nemohla jsem se ubránit myšlence, že své dítě nikdy neuvidí. Sotva manžel přijel, voda začala stoupat do našeho domu. Museli jsme vyskočit oknem.“

Ve Francii zemřelo nejméně 90 lidí. Buď se utopili, nebo je zasáhly padající střešní tašky, komíny či stromy. Stovky dalších lidí včetně mnoha civilních i vojenských záchranářů byly vážně zraněny. Vichřice zasáhla také sousední země a v Británii, Německu, Španělsku a ve Švýcarsku zabila přes 40 lidí.

Následky

Kontinentální Francie má 96 departementů a z toho 69 jich bylo oficiálně označeno jako „místo přírodní katastrofy“. Škoda se odhaduje asi na 70 miliard franků (11 miliard dolarů). Zničená města, vesnice a přístavy připomínaly válečnou zónu. Silnice a železnice byly zataraseny spadlými stromy a elektrickými stožáry. Budovy měly stržené střechy, stavební jeřáby byly pokácené a lodě byly vyvrženy na přístavní hráze. Tisíce zahradníků živících se prodejem plodin ztratily obživu, protože skleníky a sady byly zničeny.

V pouhých několika hodinách vítr zničil francouzské lesy a parky a srovnal se zemí stovky hektarů lesnaté krajiny. Francouzská národní lesnická kancelář odhaduje, že bylo zničeno tři sta milionů stromů. Impozantní staleté stromy byly vyvráceny nebo zlámány jako sirky. V akvitánských a lotrinských lesích vítr vytvořil obrovské pásy vyvrácených stromů.

„Den po bouřce jsem šel do lesa,“ řekl Bernard, jeden ze svědků Jehovových, který pracuje jako lesník. „Bylo to ohromující. Takový pohled vás vyvede z míry. Více než 80 procent členů našeho sboru je zaměstnáno v lese. Lidé, zvláště staří, byli hluboce otřeseni.“ V zámeckém  areálu ve Versailles bylo vyvráceno 10 000 stromů. „Bude trvat dvě stě let, než park dosáhne dřívějšího vzhledu,“ stěžoval si jeden z hlavních zahradníků.

Spadly i dráty elektrického vedení, takže více než jedna šestina obyvatel Francie se ponořila do tmy. Ještě dva týdny po bouřce byly přes heroické úsilí veřejných služeb desetitisíce lidí stále bez elektřiny a telefonického spojení. Některé malé vesnice byly úplně odříznuty od světa. Rodiny byly nuceny nosit si vodu ze studny a používat svíčky, a tak si připadaly, jako by žily před sto lety, a ne na prahu 21. století.

Bouře neušetřila ani veřejné budovy, zámečky či katedrály. Poškozeno bylo mnoho náboženských staveb včetně 15 sálů Království svědků Jehovových. Na některých místech probíhala shromáždění při světle svíčky nebo petrolejky.

Bouře poškodila majetek přibližně 2 000 rodin svědků Jehovových, a to od spadlých stromů nebo chybějících střešních tašek až po naprosto zničené domy, když se řeky vylily z břehů. Několik svědků bylo zraněno. Je smutné, že v kraji Charente se jeden 77letý svědek utopil a jeho manželka tomu musela bezmocně přihlížet. V ohrožení života byli i další svědkové. Gilbert, kterému je 70 let, vzpomíná: „Je to zázrak, že jsem nezahynul. Dveře se prudce otevřely a voda se vhrnula dovnitř s neuvěřitelnou silou. V momentě tam bylo jeden a půl metru vody. Zachránilo mě to, že jsem se držel skříně.“

Poskytování potřebné pomoci

Bouře vyvolaly ve Francii a po celé Evropě mimořádnou solidaritu. Noviny Le Midi libre napsaly: „Jsou chvíle, kdy je dobročinnost téměř povinná, ať ji lidé projevují spontánně, z přátelství nebo kvůli svému svědomí.“

Okamžitě po bouřích svědkové Jehovovi sestavili výbor pro pomoc místním sborům  a jiným lidem, kteří byli pohromou postiženi. Regionální stavební výbory, jejichž obvyklým úkolem je stavět sály Království, zorganizovaly týmy dobrovolníků. Po listopadové bouři na jihozápadě Francie se 3 000 svědků podílelo na záchranných a úklidových pracích, kdy postiženým lidem pomáhali odstraňovat bahno a vodu ze zatopených příbytků. Svědkové patřili k prvním dobrovolníkům, kteří dorazili do některých vesnic. Uklízeli veřejné budovy, jako jsou školy, pošty, radnice, domovy důchodců, a dokonce i jeden hřbitov. V mnoha případech pracovali společně s humanitárními pracovníky.

Svědkové pomáhali všem bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení. „Pomohli jsme i vesnickému knězi. Vyčistili jsme suterén jeho domu,“ uvádí jeden svědek.  O těch, jimž svědkové pomohli, dodává: „Lidé nás pokládali za pomoc, která spadla z nebe.“ Jeden úřední představitel řekl: „Můžete to pokládat za jejich způsob, jak číst evangelium a pomáhat bližním. Myslím, že ti, kdo přišli, jednají podle evangelia i podle svého náboženství.“ Jeden dobrovolník z řad svědků se k tomu vyjádřil: „Srdce vás podněcuje k tomu, abyste přišli a pomohli třeba tímto způsobem. Když můžete něco udělat pro své bližní, přináší to skutečnou radost.“

Desítky rodin svědků byly po dvou vichřicích, k nimž došlo v prosinci, několik dnů bez spojení se svými křesťanskými bratry. Pod dohledem krajských dozorců a místních starších byla zorganizována humanitární pomoc. Silnice byly zatarasené a nefungovalo telefonní spojení, a tak někdy nebylo možné dostat se ani k přátelům vzdáleným pouze několik kilometrů. Někteří svědkové chtěli pomoci členům svého sboru, kteří byli odříznuti od světa, a tak šli pěšky nebo jeli na kole přes zničený les, ačkoli stále hrozilo velké nebezpečí padajících stromů. I v tomto případě dobrovolníci tvrdě pracovali na úklidu škol, knihoven, kempinků a domů sousedů a také na uvolnění lesních cest.

Vzniká „atmosféra lásky“

Mnohé oběti těchto katastrof, zvláště malé děti a starší lidé, byli tímto zážitkem otřeseni. Ti, kdo ztratili domov nebo někoho blízkého, budou potřebovat podporu rodiny i přátel a bude jim trvat dlouhou dobu, než se z toho vzpamatují. Po záplavách v oblasti Aude si dr. Gabriel Cottin z výboru pro lékařskou a psychiatrickou pohotovost všiml: „Jakákoli pomoc od lidí stejného vyznání je velmi užitečná.“

Svědkové Jehovovi pokládají poskytnutí takové pomoci za morální i biblickou povinnost. ‚Nemělo by být žádné rozdělení v těle [ve společenství pravých křesťanů],‘ prohlásil apoštol Pavel. ‚Jeho údy by měly jeden o druhého stejně pečovat. A jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním.‘ (1. Korinťanům 12:25, 26)

„V prvních hodinách po bouři k nám přišly desítky křesťanských bratrů a sester, aby nám pomohli všechno vyčistit,“ říká Hélène, o které byla zmínka již dříve a která je nyní matkou čilé holčičky. „Na pomoc nám přišli dokonce i svědkové, kteří byli sami postiženi bouří. To byla nádherná pomoc — spontánní a od srdce.“

Odette, svědkyně jejíž dům byl zničen záplavami, o svých spoluvěřících řekla: „Byli pro mě velkou útěchou. Je těžké vyjádřit, co člověk cítí. Opravdu na mě velmi zapůsobilo, co všechno pro mě udělali.“ Pocity mnoha dalších vyjádřila jistá svědkyně, která zvolala: „Je to skutečně atmosféra lásky.“

[Rámeček a obrázek na straně 18 a 19]

„ČERNÝ PŘÍLIV“

V polovině prosince těsně před bouřemi se asi 50 kilometrů od západního pobřeží Francie potopil na rozbouřeném moři obří tanker Erika a do vody vyteklo 10 000 tun topného oleje. Znečištěno bylo asi 400 kilometrů pobřeží od Bretaně po Vendée. Tuto ekologickou katastrofu ještě umocnila bouře, která olej ‚rozšlehala‘ do mnoha malých lepkavých skvrn, takže se znečištění rozšířilo a obtížněji se likvidovalo. Tisíce mladých i starších dobrovolných pracovníků z celé Francie přišly pomoci odstranit toto mazlavé palivo ze skal a z písku.

Nehoda způsobila závažné ekologické znečištění pobřežních vod. Těžce zasažen byl průmysl zpracovávající ústřice a mušle. Podle ornitologů zahynulo nejméně 400 000 mořských ptáků — papuchalků, potáplic, terejí a zvlášť alkounů. Je to až desetkrát více, než když obří tanker Amoco Cadiz najel v březnu 1978 poblíž Bretaně na mělčinu. Mnoho těchto ptáků přiletělo z Anglie, Irska a ze Skotska na pobřeží Francie přezimovat. Ředitel Rochefortovy společnosti na ochranu ptáků se k tomu vyjádřil: „Tato olejová skvrna je katastrofální. Je úplně nejhorší, jakou jsme kdy viděli. . . . Obáváme se, že vzácné kolonie ptáků na francouzském pobřeží tím budou oslabeny, nebo dokonce zcela zmizí.“

[Podpisek obrázku]

© La Marine Nationale, Francie

[Obrázek na straně 15]

Stovky lidí byly zachráněny helikoptérou podobně jako zde v Cuxac d’Aude

[Podpisek]

B.I.M.

[Obrázek na straně 15]

Uprostřed zničených vinic je poškozená železnice, která teď nikam nevede

[Podpisek]

B.I.M.

[Obrázek na straně 15]

Krajina byla poseta stovkami rozbitých aut

[Obrázek na straně 16]

Tento muž ve Villedaigne strávil v této pasti sedm hodin

[Podpisek]

J.-M Colombier

[Obrázek na straně 16 a 17]

V departementu Creuse byly borovice polámány jako sirky

[Podpisek]

© Chareyton/La Montagne/MAXPPP

[Obrázek na straně 16 a 17]

Jen v zahradách zámku ve Versailles bylo vyvráceno 10 000 stromů

[Podpisek]

© Charles Platiau/Reuters/MAXPPP

[Obrázek na straně 17]

Ráno po vichřici v normandském městě Saint-Pierre-sur-Dives

[Podpisek]

© M. Daniau/AFP

[Obrázky na straně 18]

Skupiny svědků Jehovových uklízejí domov důchodců v La Redorte (nahoře) a městskou radnici v Raissac d’Aude (vpravo)