Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se naše rodina opět sjednotila

Jak se naše rodina opět sjednotila

 Jak se naše rodina opět sjednotila

Vyprávějí Lars a Judith Westergaardovi

JEJICH dům vypadá jako každé jiné obyčejné obydlí šťastné dánské rodiny. Je to moderně zařízený dům s pěknou zahradou, který se nachází v poklidné vesnici. Na jedné velké fotografii na stěně uvnitř jsou zdravé a usmívající se děti.

Otec Lars je starším ve sboru svědků Jehovových. Jeho manželka Judith je průkopnicí (celodobou kazatelkou). Teď jsou šťastným párem, ale vždy to tak nebylo. Lars a Judith prošli potížemi a roztrpčením, jejichž důsledkem byl rozvod a rozpad rodiny. Nyní jsou však opět sjednoceni. Jak to? Ať sami vysvětlí, jak se to stalo.

Larsovi a Judith nevadí, že budou vyprávět, proč jejich manželství bylo tak špatné a jak se opět sjednotili. Myslí si, že jejich zkušenost může pomoci jiným lidem.

Začalo to tak dobře

Lars: Když jsme se v dubnu 1973 vzali, bylo to pro nás období velkého štěstí. Zdálo se, že se nám otevírá celý svět. Neznali jsme ani Bibli, ani svědky Jehovovy, ale byli jsme přesvědčeni, že můžeme svět změnit k lepšímu, jestliže se o to budou všichni lidé dostatečně snažit. Proto jsme se zapojili do mnoha politických programů. K našemu štěstí přispělo i to, že do naší rodiny přibyli tři zdraví chlapci plní života — Martin, Thomas a Jonas.

Judith: Byla jsem vedoucí na jednom úřadě civilní správy. V té době jsem se také angažovala v politických a odborových aktivitách. Nakonec jsem získala významné postavení.

Lars: Co se týká mě, pracoval jsem ve velké odborové organizaci a dosáhl jsem významného postavení. Ve svém zaměstnání jsme stoupali vzhůru a zdálo se, že nás nic neohrozí.

Rozchod

Lars: Do našich osobních činností jsme byli zabraní do té míry, že jsme spolu trávili stále méně času. Pracovali jsme pro stejnou politickou stranu, ale v odlišných sférách. O naše tři chlapce se starali jiní lidé, buď pečovatelé u nás doma nebo ve školkách. Jelikož se každý z nás zaměřoval jen na své vlastní věci, náš rodinný život začal upadat. Když se stalo, že jsme byli oba dva doma, často vypukly hněvivé hádky. Pak jsem začal zneužívat alkohol, jako by to byl lék na uklidnění.

Judith: Samozřejmě, že jsme se měli rádi a měli jsme rádi i naše děti, ale nepěstovali jsme lásku tak, jak bychom měli; zdálo se, že uvadá. Náš vztah začal být velmi nepříjemný, a děti kvůli tomu trpěly.

 Lars: V zoufalství jsem se pokusil naši rodinu zachránit tím, že jsem se rozhodl dát v práci výpověď. V roce 1985 jsme se přestěhovali z města na vesnici, kde nyní žijeme. Situace se na krátkou dobu zlepšila, ale moje manželka i já jsme se dále zaměřovali na své osobní zájmy. Nakonec v únoru 1989 naše šestnáctileté manželství skončilo rozvodem. Naše rodina se rozpadla.

Judith: Bylo strašné vidět, jak je naše rodina rozdělená a jak děti trpí. Byli jsme tak zahořklí, že jsme se nemohli shodnout dokonce ani na společném opatrování chlapců, a tak opatrování všech tří chlapců bylo svěřeno mně.

Lars: Judith i já jsme udělali několik zmatených pokusů udržet naši rozpadající se rodinu pohromadě. Dokonce jsme se modlili k Bohu o pomoc. O Bohu jsme toho ale věděli jen málo.

Judith: Z našich modliteb jsme získali dojem, že Bůh nám nenaslouchá. Jsme vděční, že nyní již vidíme, že Bůh našim modlitbám naslouchá.

Lars: Nenapadlo nás, že je potřeba, abychom vynaložili úsilí a změnili se. Tak se rozvod stal smutnou skutečností.

Neočekávaný Larsův obrat

Lars: Když jsem žil sám, moje situace se zcela neočekávaně obrátila. Jednoho dne jsem od svědků Jehovových přijal dva časopisy. Předtím jsem svědky automaticky odmítal. Když jsem si ale časopisy prohlédl, viděl jsem, že svědkové skutečně věří jak v Boha, tak v Ježíše Krista. To mě hodně překvapilo. Neměl jsem ani tušení, že to jsou křesťané.

Zhruba v té době jsem se přestěhoval k ženě, se kterou jsem se seznámil. Ukázalo se, že kdysi byla svědkem Jehovovým. Když jsem jí začal klást otázky, v Bibli mi ukázala, že Jehova je Boží jméno. Takže jméno „svědkové Jehovovi“ znamená, že to jsou „svědkové Boha“!

Ta žena zařídila, abych se mohl zúčastnit veřejné přednášky ve sjezdovém sále svědků Jehovových. To, co jsem tam viděl, skutečně podnítilo můj zájem. Navštívil jsem místní sál Království, abych se toho dozvěděl více, a bylo zahájeno biblické studium. Záhy jsem si uvědomil, že můj způsob života je špatný, a tak jsem se od své přítelkyně odstěhoval a začal jsem žít sám v mém rodném městě. Po určitém váhání jsem kontaktoval místní svědky Jehovovy a pokračoval ve studiu Bible.

Přesto jsem měl ještě jisté pochyby. Jsou svědkové Jehovovi skutečně Božím lidem? A co všechny ty věci, které jsem se naučil v dětství? Jelikož jsem byl vychováván jako adventista sedmého dne, spojil jsem se s adventistickým knězem. Souhlasil, že bude se mnou studovat každou středu, zatímco se svědky Jehovovými jsem studoval každé pondělí. To, co jsem od obou skupin chtěl zjistit, bylo jasné vysvětlení čtyř konkrétních témat: Kristův návrat, vzkříšení, nauka o Trojici a to, jak by měl být sbor organizován. Trvalo to jen několik měsíců a všechny pochyby vymizely. U každého ze zmíněných čtyř témat — a ve všem ostatním — se na Bibli zcela zakládalo jen to, co učili svědkové Jehovovi. Proto jsem se s radostí začal  zapojovat do všech sborových činností a brzy jsem se zasvětil Jehovovi. V květnu 1990 jsem byl pokřtěn.

A co Judith?

Judith: V době, kdy naše manželská krize vrcholila, jsem začala zase chodit do kostela. Když jsem slyšela, že Lars se stal svědkem Jehovovým, nebyla jsem z toho ani trochu nadšená. Náš nejmladší syn, desetiletý Jonas, občas otce navštívil, ale já jsem Larsovi zakázala, aby Jonase bral na nějaká shromáždění svědků. Lars požádal o pomoc úřady, ale ty byly na mé straně.

Seznámila jsem se s jiným mužem. Také jsem se začala více zabývat politikou a různými druhy společensky prospěšné činnosti. Takže kdyby v té době někdo mluvil o tom, že se naše rodina může opět sjednotit, znělo by to jako pohádka.

Když jsem proti svědkům Jehovovým hledala „zbraně“, šla jsem ke knězi na místní farnost, který upřímně přiznal, že o svědcích Jehovových nic neví a že o nich nemá žádnou literaturu. Vše, co mi mohl říct, bylo jen to, abych si od nich udržovala odstup. To samozřejmě na mém negativním náhledu na svědky Jehovovy nic nezměnilo. Pak jsem se ale s nimi nedobrovolně setkala způsobem, jaký jsem nikdy neočekávala.

Můj bratr, který žije ve Švédsku, se stal svědkem Jehovovým a pozval mě na svou svatbu do sálu Království. Tato zkušenost můj náhled na svědky úplně změnila. Žasla jsem, když jsem viděla, že to nejsou hloupí lidé, jak jsem si vždy představovala. Byli laskaví a šťastní, a dokonce měli smysl pro humor.

Mezitím se můj bývalý manžel Lars zcela změnil. Byl zodpovědnější, trávil více času s dětmi, byl laskavý a ovládal svůj jazyk a přestal nemírně pít. Jeho osobnost byla tak přitažlivá! Byl teď takovým mužem, kterého jsem vždycky chtěla mít. Myšlenka, že již nejsem jeho manželkou a že si jednoho dne možná vezme jinou ženu, byla pro mě zničující!

Potom jsem naplánovala lstivý „útok“. Jednou, když byl Jonas u svého otce, jsem zařídila, že se přijedu na Jonase a Larse podívat s mými dvěma sestrami. Záminkou bylo to, že by tyto dvě tety měly mít příležitost vidět svého synovce. Setkali jsme se v zábavním parku. Zatímco se tety staraly o chlapce, Lars a já jsme si našli lavičku a sedli si.

Byla jsem překvapena, že když jsem v rozhovoru přešla na námět naší budoucnosti, Lars vytáhl z kapsy knihu. Jmenovala se Vytvářet šťastný rodinný život. * Knihu mi podal a navrhl, abych si přečetla kapitoly o tom, jakou úlohu v rodině mají manžel a manželka. Zvláště mi doporučil, abych si vyhledala biblické texty.

Pak, když jsme se s Larsem zvedli z lavičky, chtěla jsem se do něho zavěsit, ale laskavě to odmítl. Lars nezamýšlel znovu si ke mně vytvořit vztah, aniž by věděl, jak se na jeho novou víru dívám. To mě trochu urazilo, ale potom jsem si uvědomila, že jeho postoj je docela rozumný a že to bude k mému prospěchu, pokud se Lars zase někdy stane mým manželem.

Díky tomu všemu jsem byla na svědky Jehovovy zvědavá ještě více než kdy dříve. Další den jsem se spojila s ženou, o níž jsem věděla, že je svědek, a naplánovaly jsme si, že přijde s manželem a poskytnou mi informace, které jsem o jejich náboženství chtěla vědět. Měli biblické odpovědi na všechny mé otázky, kterých nebylo málo. Mohla jsem vidět, že to, co svědkové Jehovovi učí, je zcela založeno  na Bibli. V jednom bodě za druhým jsem musela uznat, že je to pravda.

V té době jsem se vypsala z evangelické luteránské církve a ukončila svou politickou činnost. Přestala jsem dokonce kouřit. Tento krok byl ze všeho nejtěžší. Moje biblické studium začalo v srpnu 1990 a v dubnu 1991 jsem byla pokřtěna jako svědek Jehovův.

Druhá svatba

Judith: Teď jsme byli oba pokřtění svědkové. Přestože jsme se každý ubírali jiným směrem, oba jsme studovali Bibli. Díky jejímu znamenitému učení jsme teď byli jiní než předtím. Stále jsme se zajímali jeden o druhého, možná ještě více než kdy dříve. Tak a teď jsme mohli znovu vstoupit do manželství — a to jsme také udělali. Podruhé jsme vyjádřili své slavnostní sliby, ale tentokrát v sále Království svědků Jehovových.

Lars: Stalo se něco neuvěřitelného — naše rodina byla opět sjednocena! Cítíme se teď šťastní a máme radost!

Judith: Svatby se zúčastnili naši synové, mnoho příbuzných a také mnoho nových a starých přátel. Byl to báječný zážitek. Mezi hosty byli také ti, kdo nás znali během předešlého manželství. Byli rádi, že nás vidí opět spolu, a překvapilo je, jak se svědkové Jehovovi opravdově radují.

Děti

Lars: Od našeho křtu jsme zažili radost z toho, když jsme viděli, jak se naši dva synové rozhodli zasvětit svůj život Jehovovi.

Judith: Jonas si váží biblické pravdy už od doby, kdy se s ní setkal při návštěvách svého otce. Bylo mu teprve deset, když mi řekl, že se chce přestěhovat k tátovi, protože, jak vysvětlil, „táta se drží Bible“. Jonas byl pokřtěn ve čtrnácti letech. Dokončil školu a nyní je celodobým služebníkem.

Lars: Našemu nejstaršímu synovi Martinovi je teď dvacet sedm. Viděl změny, které jsme udělali, a tak o tom hodně přemýšlel. Odešel z domova a usadil se v jiné části země. Před dvěma lety začal studovat Bibli v místním sboru svědků Jehovových. Po pouhých pěti měsících byl připraven ke křtu. Jako křesťan si dělá dobré plány do budoucna.

Náš prostřední syn Thomas není svědkem Jehovovým. Máme ho samozřejmě stále rádi a máme k němu dobrý vztah. Je šťastný, že v naší rodině nastala taková změna. A všichni souhlasíme s tím, že díky zásadám, které jsme se my rodiče naučili z Bible, je naše rodina opět sjednocena. Je pro nás velkým požehnáním, že se nyní můžeme jako rodina často scházet pod jednou střechou, všichni tři chlapci a oba rodiče spolu!

Náš život dnes

Lars: Neříkáme, že jsme se stali dokonalými. Něco jsme se ale naučili — že láska vzájemná úcta jsou klíče k fungujícímu manželství. Naše manželství je teď postaveno na úplně jiném základě, než to bylo předtím. Nyní jsme oba dva uznali vyšší autoritu, než jsme my, protože oba víme, že žijeme pro Jehovu. Judith a já se opravdu cítíme sjednoceni a s důvěrou se díváme do budoucnosti.

Judith: Myslím, že jsme živým důkazem toho, že nejlepším manželským a rodinným poradcem, jaký existuje, je Jehova.

[Poznámka pod čarou]

^ 30. odst. Vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. v roce 1978; nyní se již netiskne.

[Obrázek na straně 20]

Lars a Judith při své první svatbě v roce 1973

[Obrázek na straně 21]

Tři chlapci, kteří přišli o sjednocenou rodinu a opět ji našli

[Obrázek na straně 23]

Lars a Judith jsou dnes opět sjednoceni díky tomu, že dodržují biblické zásady