Přejít k článku

Přejít na obsah

Když se „bratříček“ vrací domů

Když se „bratříček“ vrací domů

 Když se „bratříček“ vrací domů

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KANADĚ

KAŽDÉ jaro se papuchalk po sedmi nebo osmi měsících kočovného života u moře vrací domů k arktickým vodám. Nastala doba páření a zdá se, že se papuchalk pro tuto událost pěkně vyšňořil. A opravdu, jeho nohy se zbarvily do světle oranžova a na jeho zobáku vyrostla barevná rohovina, která později odpadne. Výrazné černé a bílé peří papuchalkovi zůstává po celý rok, a tak vypadá jako nějaký kněz. To možná vysvětluje, proč papuchalk plochozobý má vědecký název Fratercula arctica, což znamená „malý mnich severu neboli bratříček severu“. *

Ke svým norám na útesech papuchalkové létají ve skupinkách, ve kterých je okolo 20 nebo 30 ptáků. Během cesty nebo při hledání nory papuchalk najde svou partnerku. Je zajímavé, že mnoho papuchalků má rok co rok stejnou noru i stejnou partnerku.

Papuchalkové umějí létat, ale je zjevné, že v létání nepatří mezi světové přeborníky. Jejich přílet na pobřeží může totiž připomínat nouzové přistání. Mimoto vzlétající papuchalk vypadá poněkud neohrabaně a někdy se zdá, že pomocí křídel nemá šanci své zavalité tělo zvednout. Někteří papuchalkové mají dokonce problém dostat se ven z vody. Ale když začnou mávat křídly — a kmitají jimi až 400krát za minutu —, mohou dosáhnout cestovní rychlosti 80 kilometrů za hodinu.

Papuchalkům očividně více vyhovuje život na moři než na pevnině. Objevují se však i na pevnině, protože pár papuchalků musí pro své mládě připravit noru. Když se pár dostane na pevninu, vyčistí noru, která může mít hloubku přibližně od 50 centimetrů až po čtyřnásobek této délky. Noru vystele trávou, větvičkami a peřím. Někteří papuchalkové hnízdí v dutinách pod balvany nebo ve skalních puklinách. Papuchalk si svým zobákem prohrabává cestu v hlíně, kterou pak svými nožkami s plovacími blánami odhazuje.

Námluvy papuchalčího páru probíhají ve vodě. Při tomto obřadu samečci trhají hlavou, vypínají hruď a třepotají křídly a pár si opakovaně vzájemně tře zobáky. Tento posledně jmenovaný rituál, tření zobáků, pokračuje dokonce i po páření. Zdá se, že pár si tak upevňuje vzájemné pouto.

Když samice snese vajíčko, vezmou si je rodiče doslova pod svá křídla — na této odpovědnosti se podílí jak otec, tak matka. Po šesti týdnech, kdy se ptáčátko vylíhne, začíná skutečná práce. Rodiče sedí na šedočerném, křehkém a prachovým peřím pokrytém ptáčátku ještě týden, aby mu pomohli udržet si tělesnou teplotu. Rodiče nyní častěji cestují k moři, aby pro své ptáče zajistili dostatečné množství potravy. Tyto rybářské výlety nebývají příliš nebezpečné, protože k moři a zpátky do svých nor létá hodně papuchalků. Zdá se, že takový čilý ruch znesnadňuje útok rackům a jiným dravcům.

Papuchalkové jsou výborní plavci a potápěči. Díky svým nožkám s plovacími blánami, které používají jako kormidla, a díky křídlům, které je pohánějí, mohou zůstat pod vodou déle než 30 sekund a mohou se dostat až do hloubky 30 metrů. Papuchalk se může vrátit domů s jednou nebo dvěma drobnými rybami — třeba s huňáčky nebo smačky — ve svém zobáku. Samozřejmě, že čím jsou ryby menší, tím více jich může do zobáku nabrat. Jeden pták byl zpozorován, jak jich chytil více než 60! Papuchalk má v zobáku ostny směřující dozadu, které mu  umožňují držet ryby uvnitř a přitom chytat další. To je opravdu výhoda, uvážíme-li, že malý papuchalk může za den sníst až 50 ryb.

Asi po šesti týdnech směřují rodiče zpět k moři. Mladé ptáče papuchalka, které se nyní o sebe musí postarat samo, při přípravě na odchod z nory zhubne. Po večerech procvičuje křídla. Nakonec se papuchalk pod rouškou tmy překotně batolí k moři a horečnatě pádluje pryč.

Uběhnou dva až tři roky, než se mladý papuchalk vrátí ke svému rodišti, a pářit se bude až ve čtyřech nebo pěti letech. Dospělý papuchalk váží asi o něco víc než 490 gramů a na výšku měří jen asi 30 centimetrů. Přestože je poměrně malý, může se zdravý papuchalk dožít okolo 25 let. Jeden papuchalk plochozobý se dožil pokročilého věku 39 let!

Odborníci odhadují, že populace papuchalků plochozobých má 20 milionů jedinců. Tito ptáci jsou na pohled fascinující. „I v těch nejobyčejnějších věcech je papuchalk zábavný,“ píšou David Boag a Mike Alexander ve své knize The Atlantic Puffin (Papuchalk plochozobý). A pokud žijete blízko severního pobřeží Atlantiku nebo Tichého oceánu, možná nějakého papuchalka uvidíte. V každém případě je jedna věc jistá — každé jaro se „bratříček severu“ vrátí domů a narodí se nová generace mořských ptáků s černým peřím.

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Název může také narážet na skutečnost, že potom, co se papuchalk vynoří z vody, sepne své nožky s plovacími blánami tak, že vypadá zbožně.

[Obrázek na straně 15]

Papuchalkové ve Witless Bay, Newfoundland

[Podpisek]

S laskavým svolením: Tourism, Newfoundland and Labrador; fotografové: Barrett a Mackay

[Podpisek obrázku na straně 14]

S laskavým svolením: Tourism, Newfoundland and Labrador

[Podpisek obrázku na straně 15]

Tom Veso/Cornell Laboratory of Ornithology