Přejít k článku

Přejít na obsah

Je morálka horší než dříve?

Je morálka horší než dříve?

 Je morálka horší než dříve?

KDYBYSTE se historiků zeptali: „Je dnes morálka lidí lepší, nebo horší než v minulosti?“, někteří by asi řekli, že srovnávat morálku v různých časových obdobích je obtížné. Možná se domnívají, že každá doba se má posuzovat v rámci daných souvislostí.

Podívejme se například na rozvoj zločinnosti v Evropě od 16. století. Před čtyřmi sty lety nebyly vraždy ničím neobvyklým. Lidé často brali zákon do svých rukou a krevní msta byla běžná.

V knize Människovärdet och makten (Lidská důstojnost a moc) však historikové Arne Jarrick a Johan Söderberg píšou, že období od roku 1600 do roku 1850 se na některých místech „vyznačovalo skutečným zcivilizováním života společnosti“. Lidé brali větší ohled na potřeby jiných lidí neboli měli větší empatii. Jiní historikové například uvádějí, že v 16. století nebyly majetkové trestné činy zdaleka tak běžné jako dneska. Obzvláště mezi obyvatelstvem venkova se organizované zlodějské bandy vyskytly jen vzácně.

Naproti tomu ale existovalo otroctví a vedlo k jednomu z nejzávažnějších zločinů v dějinách — k tomu, že evropští obchodníci násilně odváděli lidi z Afriky a že v zemích, kam tito lidé přišli, se s nimi brutálně zacházelo.

Podíváme-li se tedy na minulá staletí, pravděpodobně zjistíme, že z historického hlediska byla situace v některých ohledech lepší, ale v jiných horší. Ve 20. století se však stalo a stále se děje něco velmi odlišného a velmi závažného, ano něco nebývalého.

20. století je předěl

Historikové Jarrick a Söderberg uvádějí: „Ve třicátých letech našeho století začala křivka vražd a zabití znovu stoupat a tento trend žel trvá již více než půl století.“

Podle mnoha komentátorů došlo ve 20. století k rozsáhlému úpadku morálky. Jedna literární úvaha o základních principech morálky říká: „Člověk může jasně vidět, že za posledních 30 až 40 let se názor společnosti na sex a na to, co  je mravně přijatelné, výrazně změnil — od tehdejší společnosti, která prostřednictvím přísných pravidel vymezovala, co je v mravním ohledu správné, k dnešnímu svobodnějšímu, individualistickému pohledu.“

To znamená, že většina lidí dnes pokládá sexuální chování a další mravní aspekty za věc, o které si mohou rozhodovat sami. Uvedená literární úvaha to dokládá statistikou, podle které ve Spojených státech bylo v roce 1960 pouze 5,3 procenta nemanželských dětí. V roce 1990 jich bylo 28 procent.

Americký senátor Joe Lieberman v přednášce na Notredamské univerzitě popsal morálku naší doby jako „vakuum hodnot, . . . kde se tradiční názory na to, co je správné a nesprávné, postupně vytratily.“ Podle Liebermana tento jev „probíhá po dobu téměř dvou generací“.

Sekularizace

Co historikové a jiní analytici označují jako příčinu tohoto pozoruhodného vývoje ve 20. století? „Jednou z nejvýznamnějších změn společnosti během posledních dvou staletí je sekularizace,“ uvádí kniha Människovärdet och makten. Sekularizace znamenala, že „lidé dostali možnost zaujmout k odlišným stanoviskům vlastní postoj. Toto pojetí . . . vytvořili osvícenečtí filozofové 18. století, kteří jako první . . . zavrhli Bibli jako jediný zdroj pravdy.“ Lidé tedy již nehledají morální vedení v náboženstvích, zvláště v náboženstvích křesťanstva, do té míry jako v minulosti.

Proč to však trvalo přes dvě stě let, než se filozofie, která byla formulována v 18. století, stala populární? „Šířit tyto myšlenky na veřejnosti nebylo snadné. Posun směrem k sekularizaci byl pomalý,“ říká uvedená kniha.

Trend ustupování od tradičních morálních měřítek a křesťanských hodnot sice probíhal převážnou část uplynulých dvou set let pomalu, ale během 20. století se prudce zrychlil. Zvláště to platí o posledních několika desetiletích. Proč to tak je?

Sobectví a chamtivost

Faktorem, který k tomu výrazně napomáhá, je technický a ekonomický rozvoj společnosti, k němuž ve 20. století došlo. Jeden článek v německém časopise Die Zeit uvedl, že žijeme v „dynamické epoše, a ne jako v minulých staletích, kdy byl svět charakterizován jako statický“. Článek vysvětloval, že to vedlo k systému tržního hospodářství, který je založen na soupeření a poháněn sobectvím.

„Toto sobectví nelze ničím zastavit,“ pokračuje článek. „Následkem toho roste  brutalita, kterou se vyznačuje náš každodenní život, ale také korupce, která se v mnoha zemích týká dokonce i vlády. Lidé myslí na sebe a na to, aby maximálně uspokojili své touhy.“

Sociolog Robert Wuthnow z Princetonské univerzity prováděl hlubší průzkum veřejného mínění a zjistil, že pokud jde o peníze, dnešní Američané jsou na ně zaměřeni více než předchozí generace. Podle této studie „se mnozí Američané obávají, že touha po penězích potlačila u lidí ostatní hodnoty, jako je například úcta k druhým, poctivost v práci a účast na veřejném dění“.

Chamtivost ve společnosti stále roste, protože mnozí podnikatelé si obrovsky zvýšili plat a pobírají lukrativní důchodové peněžní dávky, ale přitom své zaměstnance vybízejí, aby se v nárocích na mzdu mírnili. „Problém týkající se honby za ziskem u předních podnikatelů spočívá v tom, že jejich postoj je nakažlivý a že u lidí to obecně snižuje morální práh,“ všímá si Kjell Ove Nilsson, mimořádný profesor etiky a teologický ředitel Křesťanské rady Švédska. „To má pochopitelně na morálku destruktivní vliv, a to jak na úrovni společnosti, tak na úrovni osobní.“

Mediální kultura

Jiným význačným faktorem, který přispívá k rychlému morálnímu úpadku ve druhé polovině 20. století, je mediální kultura. „Těmi, kdo předávají nové hodnoty, jsou televizní producenti, filmoví magnáti, vůdčí osobnosti v módě, ‚gangsta‘ rapeři a celá řada dalších vlivných osob v komplexu elektronické mediální kultury,“ říká senátor Lieberman. „Tito lidé, kteří určují budoucí trend, mají mimořádně silný vliv na naši kulturu, zvláště na naše děti, a často mají jen malý nebo nemají žádný pocit odpovědnosti za škodlivé hodnoty, jež předkládají.“

Lieberman cituje jako příklad nahrávku, kterou vytvořila heavymetalová skupina s názvem Cannibal Corpse. Zpěváci  podrobně popisují znásilňování ženy, která je zároveň ohrožována nožem. Lieberman a jeho kolega žádali firmu, která píseň nahrávala, aby záznam stáhla. Podle Liebermanových slov to však k ničemu nevedlo.

Zodpovědní rodiče dnes tedy s mediální kulturou svádějí tvrdý boj o to, kdo bude ovlivňovat a vychovávat jejich děti. Jak je to ale v rodinách, kde rodiče nejsou tak zodpovědní? „V těchto případech mediální kultuře nic nebrání, aby stanovovala měřítka a formovala pohled dítěte na to, co je správné a nesprávné. Priority v jeho životě jsou utvářeny především tím, co se dozví z televize, co vidí na promítacím plátně a co slyší z CD přehrávače.“ A k tomuto výčtu lze v poslední době připojit také Internet.

Zpět do „morální doby kamenné“

Na čem je patrné působení těchto negativních vlivů na mladé lidi? Za prvé na tom, že v posledních letech se více dětí a dospívajících dopustilo vůči jiným dětem a také vůči dospělým velmi surového násilí.

V roce 1998 došlo ve Švédsku k šokujícímu případu, kdy dva chlapci, pětiletý a sedmiletý, uškrtili svého čtyřletého kamaráda. Mnozí lidé se ptali: Mají děti nějakou vnitřní zábranu, která by je zadržela, aby nezašly příliš daleko? Dětská psychiatrička se k tomu výstižně vyjádřila takto: „Zábrana, aby člověk nezašel příliš daleko, je něco, čemu je třeba se naučit. Mohlo by to souviset s tím, . . . jaké vzory děti mají a co se učí od dospělých, kteří jsou kolem nich.“

Podobný jev lze pozorovat u násilných zločinců. Podle Stena Levandera, který je profesorem psychiatrie ve Švédsku, dnes tvoří 15 až 20 procent všech vězňů psychopati — lidé, kteří jsou extrémně egocentričtí, nemají empatii a nejsou schopni nebo ochotni rozumět tomu, co je správné a co nesprávné. Pozorovatelé si všimli, že dokonce i zdánlivě normální děti a mladí lidé mají otupělé mravní cítění. „Vrátili jsme se do morální doby kamenné,“ tvrdí profesorka filozofie Christina Hoff Sommersová. Všimla si, že když jsou její noví studenti postaveni před otázku, co je správné a nesprávné, většina z nich začne být velmi nejistá. Potom řeknou, že neexistují věci správné nebo nesprávné. Jsou přesvědčeni, že každý člověk musí zvážit, co je pro něj nejlepší.

V nedávné době mnozí studenti této profesorky nesouhlasili s principem jedinečné důstojnosti a hodnoty lidského života. Například na otázku, co by udělali, kdyby se měli rozhodnout, zda zachrání život svému domácímu zvířeti, nebo člověku, kterého neznají, mnozí odpověděli, že by zachránili zvíře.

„Problém není v tom, že by mladí lidé byli omezení, nedůvěřiví, krutí nebo proradní,“ říká profesorka Sommersová. „Oni zkrátka nemají základní představu o tom, co je a co není správné.“ Profesorka tvrdí, že mnoho mladých lidí dnes skutečně pochybuje o tom, zda existují věci správné či nesprávné, a domnívá se, že tento postoj představuje jedno z největších ohrožení společnosti.

Podkopávání morálky je tudíž v dnešní době tvrdou skutečností. Mnozí lidé se obávají, že by to mohlo mít hrozné následky. Článek v časopise Die Zeit, o kterém již byla zmínka, říká, že dnešní tržní hospodářství by mohlo postupně „degenerovat a jednoho dne se zhroutit, stejně jako se nedávno zhroutil socialistický systém“.

Co to všechno ve skutečnosti znamená? A jakou budoucnost můžeme očekávat?

[Obrázky na straně 6 a 7]

„Těmi, kdo předávají nové hodnoty, jsou televizní producenti, filmoví magnáti, vůdčí osobnosti v módě, ‚gangsta‘ rapeři . . .“