Přejít k článku

Přejít na obsah

Kdo jsou dnešní otroci?

Kdo jsou dnešní otroci?

 Kdo jsou dnešní otroci?

ZAMYSLETE se nad těmito čísly. Odhaduje se, že asi 200 až 250 milionů dětí ve věku do patnácti let tráví v práci většinu doby, kdy jsou vzhůru. Do ozbrojených konfliktů bylo jen v letech 1995 a 1996 zataženo čtvrt milionu dětí, přičemž některým bylo pouze sedm let, a část se jich tak stala válečnými otroky. Počet žen a dětí, které jsou každý rok prodány do otroctví, se odhaduje na více než milion.

Avšak suchá čísla pravděpodobně nedokážou vyjádřit zoufalství těchto lidí. V jedné severoafrické zemi se spisovatelka Elinor Burkettová například setkala s mladou ženou Fatmou, které se podařilo svému krutému pánovi utéci. Po rozhovoru s Fatmou si však paní Burkettová uvědomila, že Fatma „bude ve své mysli otrokem navždy“. Dokáže si Fatma vůbec představit lepší budoucnost? „Není schopna nic plánovat,“ říká paní Burkettová. „Budoucnost je jedním z mnoha abstraktních pojmů, kterým nerozumí.“

Ano, právě v tuto chvíli jsou miliony našich bližních otroky, kteří nemají žádnou naději. Proč a jak se všichni tito lidé stali otroky? A do jakých forem otroctví se dostali?

Obchodníci s bílým masem

Brožura pro turisty, která koluje ve Spojených státech, to vyjadřuje zcela jasně: „Sexuální cesty do Thajska. Skutečná děvčátka. Skutečný sex. Skutečně levný. . . . Věděli jste, že si vlastně můžete koupit pannu za pouhých 200 dolarů?“ Tato brožura však již neříká, že tyto „panny“ byly pravděpodobně uneseny nebo byly násilně prodány do nevěstinců, kde mají 10 až 20 zákazníků denně. Pokud neposkytnou sexuální služby, jsou zbity. Když v jednom nevěstinci na ostrově Phuket v jižním Thajsku vypukl požár, uhořelo pět prostitutek. Proč? Protože jejich majitelé je připoutali k posteli, aby jim zabránili z tohoto otročení utéct.

Odkud tyto mladé ženy pocházejí? Údajně jsou do tohoto světa sexuálního  průmyslu zataženy miliony dívek a žen z celého světa, které byly uneseny, prodány a donuceny k prostituci. Mezinárodní obchod se sexem bují v důsledku kombinace chudoby v rozvojových zemích, nadbytku v bohatých zemích a zákonů, které přehlížejí mezinárodní nekalé obchody a smluvní dohody o zahraničních dělnících.

Ženské organizace v jihovýchodní Asii odhadují, že od poloviny sedmdesátých let do začátku let devadesátých bylo na celém světě prodáno 30 milionů žen. Obchodníci s bílým masem procházejí železniční stanice, chudé vesnice a ulice v určitých městských čtvrtích, kde hledají mladé dívky a ženy, které vypadají bezbranně. Tyto oběti jsou obvykle nevzdělané, osiřelé, opuštěné nebo strádající. Dostanou podvodnou nabídku k práci, jsou převezeny přes hranici a prodány do nevěstinců.

Od rozpadu komunistického bloku v roce 1991 vzniká zcela nová generace zbídačených dívek a žen. Zrušení restrikcí, privatizace a rostoucí třídní nerovnost má za následek větší kriminalitu, chudobu a nezaměstnanost. Mnoho ruských a východoevropských žen a dívek je nyní pro mezinárodní organizovanou prostituci výhodným zdrojem zisku. „Při obchodování s lidmi vám hrozí menší riziko, než když obchodujete s drogami,“ řekla Anita Gradinová, bývalá komisařka evropského práva.

Ztracené dětství

V jedné malé asijské továrně na koberce zadarmo pracují od čtyř hodin ráno do jedenácti hodin večer děti ve věku pouhých pěti let. Tito malí dělníci jsou v mnoha případech vystaveni velkému zdravotnímu riziku: nebezpečné stroje, dlouhé hodiny ve špatně osvětleném a větraném prostředí a kontakt s nebezpečnými chemickými látkami, které se používají ve výrobě. *

 Proč jsou děti tak velmi žádanými dělníky? Proto, že dětská práce je levná a děti jsou přirozeně poddajné, snadno se dají ukáznit a příliš se bojí, než aby si stěžovali. Bezohlední zaměstnavatelé pokládají jejich malou postavu a drobné prstíky za výhodu pro určité druhy práce, jako je například tkaní koberců. Tyto děti často práci dostanou, kdežto jejich rodiče jsou nezaměstnaní.

Ke vší své bídě jsou dětští domácí dělníci zvláště bezbranní vůči sexuálnímu zneužívání a tělesnému týrání. Mnohé děti byly uneseny, drženy v odlehlých táborech a na noc spoutány řetězy, aby neutekly. Ve dne musely pracovat na stavbě silnic nebo v kamenolomu.

Jinou formou ztraceného dětství je manželství, kde žena je v postavení otroka. Organizace Anti-Slavery International uvádí typický případ: „Dvanáctileté dívce je řečeno, že její rodina jí sjednala manželství se šedesátiletým mužem. Zdánlivě má dívka právo odmítnout, ale prakticky nemá možnost toto právo uplatnit a ani neví, že by to mohla udělat.“

Otroci kvůli dluhům

Statisíce dělníků jsou otrocky připoutáni ke svým zaměstnavatelům nebo pracovním místům kvůli půjčce, kterou dostali oni nebo jejich rodiče. Tradičně se tato otrocká práce kvůli dluhu objevuje hlavně v zemědělských oblastech, kde dělníci pracují jako obyčejní sluhové nebo jako zemědělci. V některých případech se dluhy přenášejí z jedné generace na druhou, čímž je zajištěno, že členové rodiny zůstávají v trvalém područí. Jindy zase částku, kterou tito lidé dluží, zaměstnavatelé prodají novému zaměstnavateli. V extrémních případech tito zadlužení dělníci nedostávají za svou práci žádnou mzdu. Mohou být také drženi v otroctví tím, že od svého zaměstnavatele dostanou předem poměrně malý obnos peněz jako půjčku, kterou ale nejsou schopni splatit, přičemž se tento cyklus donekonečna opakuje, takže se svému zaměstnavateli zadluží.

Rituální otroctví

Binti žije v západní Africe, je jí dvanáct let a je jednou z tisíců dívek, které slouží jako trokosi, což v eveštině znamená „otroci bohů“. Tato dívka byla donucena žít jako otrok a pykat za zločin, který nespáchala — za znásilnění, které vedlo k jejímu narození.  V současné době se její povinnosti omezují na práce v domácnosti místního fetišistického kněze. Později se její povinnosti rozšíří a budou k nim patřit i sexuální služby knězi, který je jejím majitelem. Ve středním věku potom bude Binti vystřídána, když si kněz najde jiné přitažlivé dívky, které mu budou sloužit jako trokosi.

Obětí rituálního otroctví jsou podobně jako Binti tisíce dívek, protože ve snaze odčinit nějaký skutek, který je vykládán jako hřích nebo přestupek proti svatému výnosu, je vlastní rodina nabídla, aby fakticky pracovaly jako otrokyně. V některých částech světa jsou dívky a ženy nuceny vykonávat náboženské povinnosti a poskytovat sexuální služby knězům nebo jiným mužům pod záminkou, že tyto ženy jsou provdány za božstvo. Ženy provádějí v mnoha případech další neplacené služby. Nesmějí změnit místo svého pobytu ani práci a v tomto otrockém postavení jsou často po mnoho let.

Tradiční otroctví

Ačkoli většina zemí tvrdí, že legálně již otroctví zrušila, v některých oblastech bylo tradiční otroctví nedávno obnoveno. K tomu obvykle dochází tam, kde jsou nepokoje nebo ozbrojené konflikty. „V místech konfliktu zákony v podstatě nefungují,“ uvádí organizace Anti-Slavery International, „a vojáci nebo ozbrojená domobrana mohou beze strachu z trestu nutit lidi, aby pro ně bezplatně pracovali . . . ; takové praktiky jsou známy hlavně v oblastech, jež jsou kontrolovány ozbrojenými skupinami, které nejsou mezinárodně uznány.“ Podle uvedené organizace však „přicházejí v poslední době také zprávy o vládních vojácích, kteří bez jakéhokoli právního podkladu nutí civilisty, aby pracovali jako otroci. Vojáci a domobrana se údajně také podílejí na obchodu s otroky tím, že prodávají zajatce, aby pracovali pro jiné lidi.“

Žel, kletba otroctví dosud lidstvo pronásleduje v mnoha formách a v různém přestrojení. Uvažujte chvíli nad tím, kolika lidí se to týká — těch, kdo po celé zemi strádají jako otroci, jsou miliony. Přemýšlejte potom o jednom nebo dvou příbězích novodobých otroků, o nichž jste četli na těchto stránkách, například o Lin-Lin a Binti. Chcete, aby zločin novodobého otroctví skončil? Dojde někdy skutečně k odstranění otroctví? Aby k tomu mohlo dojít, musí nejdříve nastat radikální změny. Můžete si o tom přečíst v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

^ 11. odst. Viz „Dětská práce brzy skončí!“ v Probuďte se! z 22. května 1999.

[Rámeček a obrázek na straně 6]

HLEDÁ SE ŘEŠENÍ

Různé oficiální agentury, jako je Dětský fond OSN a Mezinárodní organizace práce, vytrvale zavádějí a uskutečňují strategie, které mají za cíl odstranit novodobé otroctví. Navíc ještě množství nevládních organizací, jako například Anti-Slavery International a Human Rights Watch, se snaží veřejné povědomí o novodobém otroctví zvýšit a oběti otroctví osvobodit. Některé z těchto organizací usilují o to, aby byly zavedeny zvláštní štítky, které budou dokladem toho, že daný výrobek nebyl vyroben otroky ani dětmi. Další agentury požadují, aby v zemích, odkud pocházejí „sexuální turisté“, byla zavedena legislativa, takže lidé, kteří pěstují sex s dětmi, by mohli být po návratu do vlasti soudně stíháni. Někteří aktivisté za lidská práva šli tak daleko, že dokonce vyplácejí obchodníkům s otroky a majitelům otroků velké sumy peněz, aby tak vykoupili co nejvíc otroků. To vyvolalo určitou polemiku, protože tyto praktiky mohou vést k vytvoření lukrativního trhu s otroky a k prudkému snížení ceny otroků.

[Obrázek na straně 7]

Mnoho mladých dívek je donuceno vstoupit do manželství

[Podpisek]

OSN/J. P. LAFFONT

[Obrázek na straně 8]

Fronta zotročených lidí čekajících na jídlo

[Podpisek]

Ricardo Funari

[Obrázek na straně 8]

Někdy jsou malé děti donuceny k vojenské službě

[Podpisek]

OSN/J. P. LAFFONT