Přejít k článku

Přejít na obsah

Rusové si cení svobody uctívání

Rusové si cení svobody uctívání

 Rusové si cení svobody uctívání

OD ROZPADU SOVĚTSKÉHO SVAZU V ROCE 1991 MOHOU LIDÉ, KTEŘÍ TAM ŽIJÍ, UCTÍVAT BOHA SVOBODNĚJI. TÉTO SVOBODY SI CENÍ I TI, KDO EMIGROVALI DO JINÝCH ZEMÍ.

MNOZÍ lidé, kteří žili v bývalém Sovětském svazu, pokládají svobodu veřejně se shromažďovat k uctívání Boha za něco drahocenného, co jim bylo po mnohá desetiletí odepřeno.

Po bolševické revoluci v roce 1917 bylo v Rusku nebezpečné číst Bibli a málokdo kvůli tomu riskoval svou svobodu. Výjimkou byli svědkové Jehovovi. Časopis Newsweek ze 16. dubna 1956, tedy téměř před 44 lety, uvedl výrok jednoho mladého člověka z východního Německa: „Bibli nečte nikdo kromě svědků Jehovových.“ Svědkové Jehovovi se kvůli shromážděním, na kterých studovali Bibli, a kvůli kázání biblického poselství dostávali do vězení a do pracovních táborů. Z průvodního rámečku však vyplývá, že kamkoli přišli, všude obraceli pozornost k biblické naději.

Když se v roce 1991 začal Sovětský svaz rozpadat, uspořádali svědkové Jehovovi sedm sjezdů věnovaných programu biblického poučování. Těchto sjezdů se zúčastnilo celkem 74 252 lidí. V roce 1993, tedy již po dvou letech, se ve čtyřech z patnácti republik bývalého Sovětského svazu shromáždilo na osmi takových sjezdech 112 326 lidí. * Mnozí z nich strávili dlouhé roky v sovětských věznicích a pracovních táborech. Tito věrní křesťané byli nesmírně vděční za to, že nyní mohou uctívat Boha svobodně a bez zábran.

Od roku 1993 si lidé z bývalého Sovětského svazu každoročně cení výsady, že se ve své vlasti mohou volně scházet na křesťanských shromážděních. V bývalých sovětských republikách se například v loňském roce radostně sešlo ke společnému uctívání  282 333 svědků Jehovových a jejich přátel na 80 oblastních sjezdech „Boží prorocké slovo“. A celkem bylo pokřtěno 13 452 lidí.

Někoho možná překvapí, že vloni se sjezdy v ruštině konaly i v dalších zemích. Čtyř těchto shromáždění se v zemích mimo bývalý Sovětský svaz zúčastnilo celkem 6 336 lidí. Kde probíhaly? A proč se tak mnoho rusky mluvících lidí zajímá o Bibli? Podívejme se nejdříve stručně na tuto poslední otázku.

Uvědomují si své duchovní potřeby

Rusko má pestrou náboženskou historii. Jeho bohatě zdobené katedrály, jež byly postaveny před staletími, patří v křesťanstvu k těm nejproslulejším. Stejně jako římskokatolická církev však i ruská pravoslavná církev udržovala lidi v neznalosti Bible.

„Bible nikdy nebyla hlavní součástí ruského pravoslaví,“ vysvětluje nová kniha The Russian Tragedy The Burden of History (Ruská tragédie — Břemeno dějin). Podle ruského religionisty Sergeje Ivaněnka „nedostatek biblického poznání vedl pravoslavné věřící k tomu, že mnoho farníků pravoslavných církví se snadněji nechá ovlivnit pověrami, okultismem a magií než nevěřící lidé“.

Slavný ruský spisovatel Tolstoj došel k podobnému závěru. Napsal: „Přesvědčil jsem se, že nauky [ruské pravoslavné] církve teoreticky byly prohnaným a nebezpečným podvodem a prakticky sbírkou těch nejbarbarštějších pověr a čarodějnictví, které úplně zastírají celý význam křesťanského učení.“

Tato situace byla živnou půdou pro vznik sovětského komunismu s jeho ateistickou propagandou a dobře známým sloganem: „Náboženství je opium lidstva.“ Brzy se však i komunismus stal určitou formou náboženství, kterému se často říkalo rudé náboženství. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, miliony lidí byly zmateny a nevěděly, kam se obrátit. Za podpory svědků Jehovových hledaly tisíce Rusů odpověď v Bibli.

Díky kvalitnímu vzdělávacímu systému patří Rusko k zemím s největším procentem gramotných lidí na světě. Mnoho Rusů si tedy začalo Bibli nejen číst, ale biblické učení si také zamilovali. Ve stejnou dobu, zvláště během devadesátých let, se statisíce občanů bývalého Sovětského svazu odstěhovaly do jiných zemí, například do Německa, Řecka a Spojených států. K čemu to vedlo?

 Svoboda uctívání v Německu

V 18. a 19. století se mnoho Němců přistěhovalo do Ruska. Nejznámější z nich byla patnáctiletá Sofie, která v roce 1762 jakožto nástupkyně svého manžela začala vládnout Rusku. Sofie, jež byla později známa jako Kateřina Veliká, během své dlouhé vlády pozvala do Ruska německé zemědělce. Když potom ve druhé světové válce Německo zaútočilo na Sovětský svaz, většina potomků těchto německých přistěhovalců byla transportována na Sibiř a do takových sovětských republik jako Kazachstán, Kirgizie a Uzbekistán. Nedávno se kvůli špatné hospodářské situaci mnoho rusky mluvících Němců spolu s dalšími lidmi z bývalého Sovětského svazu přestěhovalo do Německa.

V prosinci 1992 se v Berlíně vytvořil první ruský sbor v Německu. Do loňského roku v Německu vznikly tři kraje, které měly 52 ruských sborů a 43 menších skupin. Vrcholná účast na ruském oblastním sjezdu „Boží prorocké slovo“ v Kolíně nad Rýnem, který se konal od 30. července do 1. srpna, byla 4 920 přítomných a křtem symbolizovalo své zasvěcení Jehovovi 164 bratrů a sester. O něco dříve, 1. dubna, se slavnosti na památku Ježíšovy smrti zúčastnilo v ruských sborech v Německu 6 175 přítomných.

Rusové ve Spojených státech

Příliv rusky mluvících lidí z bývalého Sovětského svazu byl také do Spojených států. Noviny The New York Times uvedly: „Od roku 1991 do roku 1996 byli Rusové nejrychleji rostoucí skupinou přistěhovalců v Brooklynu. V té době Služba pro imigraci a zdomácnění přistěhovalců přijala do Spojených států více než 339 000 imigrantů z bývalého Sovětského svazu.“

Později noviny Times z ledna 1999 uvedly, že v předcházejícím desetiletí se z bývalého Sovětského svazu do města New York a okolí přistěhovalo asi 400 000 Židů. V posledních letech se navíc tisíce Rusů usadily v jiných částech Spojených států. Například do severní části Kalifornie přišlo asi 35 000 nových ruských přistěhovalců, a tato oblast se tak stala po New Yorku a Los Angeles třetím největším centrem přistěhovalců z bývalého Sovětského  svazu. I tito rusky mluvící lidé příznivě reagovali na možnost studia Bible a několik set z nich se stalo ctiteli pravého Boha Jehovy.

Prvního dubna 1994 vznikl v newyorském Brooklynu ve Spojených státech první ruský sbor novodobých svědků Jehovových. Ruské sbory se nakonec objevily ve státě Pensylvánie, Kalifornie a Washington. V mnoha dalších částech země byly založeny studijní skupiny.

První ve Spojených státech

Prvního oblastního sjezdu v ruštině, který proběhl v New Yorku, se od 20. do 22. srpna minulého roku nadšeně účastnili bratři z celých Spojených států a Kanady a vrcholný počet přítomných byl 670. Všechny proslovy i drama, které na základě Bible pojednávalo o zprávě o Jákobovi a Esauovi, byly v ruštině a členové ruského sboru z kalifornského Los Angeles tuto dramatizaci předvedli v kostýmech. Byl to skutečně jeden z vrcholných bodů sjezdu.

Jiným význačným bodem sjezdu byl křest 14 lidí, které vidíte na průvodní fotografii. Někteří cestovali přibližně 4 000 kilometrů z Portlandu v Oregonu, z Los Angeles a San Franciska v Kalifornii, aby na sjezdu v New Yorku byli pokřtěni. Dříve žili v těchto republikách bývalého Sovětského svazu: Arménii, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Moldávii, Rusku a na Ukrajině. Jejich zkušenosti ukazují, jak velmi si cení poznání Boha a svobody uctívání.

Světlana (přední řada, třetí zleva) vyrůstala v Moskvě. V sedmnácti letech se vdala za známého zpěváka, který byl o hodně starší než ona, a v roce 1989 přišli s malým synem do Spojených států. Světlanin manžel velmi mnoho cestoval a o pět let později se rozvedli.

Když se Světlana setkala se spolupracovnicí, která byla svědkem Jehovovým, přátelé ji varovali, aby si nic nezačínala s tou, jak říkali, „sektou, která ovládne [její] život a vezme [jí] všechny peníze“. Světlana však chtěla vědět, co učí Bible. O tom, jaký měla pocit, když jí bylo v Bibli ukázáno Boží jméno, Světlana říká: „Udělalo na mě velký dojem to, že svědkové jsou jediní, kdo jej oznamují.“

Andrej (zadní řada, třetí zleva) jako mladík odešel z domova na Sibiři do dnešního Sankt Peterburgu kvůli dalšímu tréninku v atletice. Brzy potom se rozpadl Sovětský  svaz a v roce 1993 se Andrej ve věku 22 let přistěhoval do Spojených států. Andrej říká: „Začal jsem uvažovat o Bohu a chodit do ruského pravoslavného kostela. Snažil jsem se víc přiblížit k Bohu, a tak jsem jednou během oslav ruských Velikonoc zůstal celou noc v kostele.“

Asi v tu dobu Andrej potkal Světlanu, která mu vyprávěla, co se dověděla na svém biblickém studiu. Souhlasil, že s ní půjde na shromáždění svědků Jehovových, a potom přijal nabídku biblického studia. V lednu 1999 se vzali. Po svém křtu na sjezdu jen zářili radostí.

Pavel (zadní řada, čtvrtý zleva) se narodil blízko města Karagandy v Kazachstánu, ale později se přestěhoval do města Nal’čik v Rusku. Toto velké město je blízko Čečenska a Dagestánu, kde se hodně bojovalo. Pavel se tam poprvé setkal se svědky v srpnu 1996, ale následující měsíc se odstěhoval do San Franciska. V té době bral drogy a stal se otcem dcery, kterou zanechal i s její matkou v Rusku.

Okamžitě po příjezdu do Spojených států Pavel vyhledal svědky Jehovovy a přijal biblické studium. Dal do pořádku svůj život a o své nové víře napsal matce své dcery. Ta nyní se svědky studuje a spolu s Pavlem plánují, že i ona přijede do Spojených států, aby se mohli s Pavlem vzít a v Kalifornii sloužit Jehovovi společně i s dcerou.

Georgij (zadní řada, druhý zleva) se narodil a vyrůstal v Moskvě. Do Spojených států přišel v roce 1996 a následující rok se oženil s Florou, která pochází z Ázerbájdžánu. Georgij navštěvoval ruský pravoslavný kostel, ale potom, co si přečetl výtisk časopisu Strážná věž, měl otázky ohledně nauky o Trojici. Napsal Watch Tower Society a dostal brožuru Měl bys věřit v trojici? V roce 1998 oba s Florou začali studovat Bibli. Také ona nyní plánuje, že se dá pokřtít.

Dalším vrcholným bodem sjedu byly pozdravy z Moskvy, kde se na sjezdu během  stejného víkendu sešlo 15 108 účastníků. Delegáti sjezdu v New Yorku byli nadšeni, když slyšeli, že v Moskvě bylo pokřtěno 600 bratrů a sester. To bylo zvlášť pozoruhodné vzhledem ke znepokojivým zprávám v novinách a v televizi, které se v týdnu před datem konání sjezdu začaly objevovat ve Spojených státech i v jiných zemích.

Co se dělo v Moskvě

Svědkové uzavřeli 21. července 1999 smlouvu o uspořádání sjezdu na olympijském stadionu, který leží blízko centra Moskvy a je hned vedle velkého kostela ruské pravoslavné církve. Avšak týden před tím, než měl začít sjezd, bylo zřejmé, že dojde k určitému odporu. Ve středu 18. srpna ještě stále nebylo vydáno povolení k použití stadionu, ačkoli poplatek za nájem byl již zaplacen. Úředníkům bylo zdůrazněno, jak ukazuje rámeček na straně 28, že svědkové Jehovovi jsou v Rusku zákonně uznanou náboženskou společností.

Vzhledem k tomu, že v pátek ráno se na sjezd chystalo přijít asi 15 000 delegátů, začali být zástupci svědků znepokojeni. Někteří delegáti cestovali do Moskvy z měst a městeček vzdálených mnoho kilometrů. Po několika hodinách diskusí nakonec ve čtvrtek 19. srpna v osm hodin večer vedení stadionu s potěšením oznámilo zástupcům svědků, že sjezd může proběhnout. Městský úřad se vyjádřil, že proti konání sjezdu nic nenamítá.

Následující ráno proudily na stadion tisíce lidí. Dobrovolníci z řad svědků pracovali celou noc, aby vše připravili na jejich příchod. Toto první ráno sjezdu zde byli i zástupci tisku, kteří byli již dříve informováni o odporu proti konání sjezdu. „Blahopřejeme!“ zvolal jeden z nich. „Jsme rádi, že se váš sjezd bude konat.“

Příklad spořádaného chování

Vedení stadionu se domnívalo, že bude rozumné udělat určitá bezpečnostní opatření. U každého vchodu stáli lidé od  policie a měli zařízení k detekci kovů, které se používá při prohlížení cestujících na letišti. Policisté byli rozmístěni také uvnitř stadionu. Navzdory závažné hrozbě sjezd probíhal uspořádaně.

V sobotu odpoledne někdo zatelefonoval, že na stadionu je bomba. Tato hrozba přišla těsně před koncem předposlední přednášky. A tak na žádost vedení stadionu bylo krátce oznámeno, že stadion má být okamžitě vyklizen. Když se všichni velmi ukázněně tímto pokynem řídili, byli představitelé stadionu i policie ohromeni. Něco takového nikdy neviděli. Ptali se, zda to bylo nacvičené.

Žádná bomba se nenašla a následující den se program prodloužil o to, co nebylo předneseno v sobotu. Vedení stadionu se sjezd líbil.

V Řecku a jinde

Během posledního srpnového víkendu a prvního víkendu v září proběhly sjezdy v ruštině také v Řecku — nejdříve v Aténách a potom v Tesalonice. Zúčastnilo se jich celkem 746 lidí a 34 jich bylo pokřtěno. V Řecku je 8 ruských sborů a 17 menších skupin, které tvoří přistěhovalci z jižních republik bývalého Sovětského svazu. Shromáždění mají v ruštině a v dalších jazycích přistěhovalců.

Jedním z těch, kdo byli pokřtěni v Aténách, je Viktor. Dříve byl ateista, ale v srpnu 1998 navštívil mezinárodní sjezd svědků Jehovových v Aténách, kde byla pokřtěna jeho manželka. Viktor řekl, že láska, kterou viděl mezi delegáty, na něj tak zapůsobila, že se i on rozhodl Bibli studovat.

Jiný muž, který se jmenuje Igor, dostal knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji, a když ji přečetl, vyhodil všechny své ikony. Začal se dokonce představovat jako svědek Jehovův. Napsal do odbočky v Aténách, a když ho v listopadu 1998 svědkové navštívili, ihned s nimi šel na sborové shromáždění a od té doby žádné nevynechal. Nyní, když je Igor pokřtěn, je jeho cílem stát se celodobým služebníkem.

Rusky mluvící lidé se přestěhovali do mnoha dalších zemí na světě, o kterých jsme se nezmínili. Mnozí z nich se také velmi radují z toho, že mohou svobodně studovat Bibli a veřejně se shromažďovat k uctívání Boha. Tuto výsadu pokládají za něco velmi drahocenného.

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Následuje výčet 15 republik, které jsou nyní nezávislými zeměmi: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Estonsko, Gruzie, Kazachstán, Kirgizie, Litva, Lotyšsko, Moldávie, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán.

[Rámeček na straně 22]

Rusové, kteří milují Bibli

Uznávaný religionista profesor Sergej Ivaněnko popsal svědky Jehovovy jako lidi, kteří se skutečně věnují studiu Bible. Ve své poslední knize s ruským názvem O ljuďjach, nikogda ně rasstajuščichsja s biblijej (O lidech, kteří Bibli nikdy neodloží) psal o počáteční historii svědků v Sovětském svazu: „I když svědkové Jehovovi za svou věrnost náboženským názorům skončili ve vězení, vždy si našli způsob, jak používat Bibli.“ Aby to doložil, uvádí následující zkušenost.

„Vězňům bylo zakázáno mít Bibli. Bible byly zabaveny během prohlídek. Jistý svědek Jehovův v jednom pracovním táboře na severu byl elektrikář a jednotlivé biblické knihy si schoval do transformátorové stanice, kde bylo velmi vysoké napětí. Každou část Bible provázkem přivázal k určitému vodiči a jen on věděl, za který provázek má vzít, aby vytáhl kupříkladu evangelium Matouše a přitom nedostal smrtící šok. Přirozeně, ať stráže hledaly sebevíc, nic nenašly, a tak tato jedinečná Bible nebyla vypátrána.“

[Rámeček na straně 28]

Svědkové Jehovovi byli v Rusku přeregistrováni

V Rusku svědkové Jehovovi aktivně kážou o Božím Království již více než sto let. Zákonné uznání však v důsledku vládních omezení poprvé získali až 27. března 1991. Tehdy byli zaregistrováni pod názvem Správní ustředí náboženských organizací svědků Jehovových v SSSR.

Dne 26. září 1997 byl vydán zákon „O svobodě svědomí a náboženském sdružování“. O tomto novém zákonu se po celém světě hodně psalo. Proč? Protože schválení tohoto zákona pokládali mnozí lidé za pokus omezit náboženskou činnost menšinových náboženství v Rusku.

Přestože si v roce 1991 svědkové Jehovovi svou registraci těžce vydobyli, podle nového ruského zákona o svobodě svědomí se museli svědkové stejně jako všechny ostatní náboženské organizace nechat přeregistrovat. To vyvolalo řadu otázek. Znamená to snad, že se ruské úřady vracejí k taktice utiskování svědků Jehovových? Nebo bude trvat náboženská snášenlivost a svoboda uctívání, kterou zaručuje ústava Ruské federace?

Nakonec přišla odpověď. Dne 29. dubna 1999 ruské ministerstvo spravedlnosti vydalo osvědčení o registraci „Administrativního centra svědků Jehovových v Rusku“, a svědkové byli velmi šťastní, že znovu získali zákonné uznání.

[Obrázek na straně 23]

První oblastní sjezd v ruštině ve Spojených státech

[Obrázek na straně 24]

Biblická dramatizace, kterou v New Yorku předvedli členové ruského sboru z Los Angeles

[Obrázek na straně 25]

Těchto 14 pokřtěných v New Yorku pochází ze šesti republik bývalého Sovětského svazu

[Obrázek na straně 26 a 27]

Na olympijském stadionu v Moskvě se sešlo více než 15 000 lidí