Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč otcové odcházejí

Proč otcové odcházejí

 Proč otcové odcházejí

„Nevzpomínám si, že by se mamka a táta někdy prali nebo hádali. Vím jen, že taťka tu byl a pak najednou byl pryč. Dodnes nevím, kde je. Vím jen, že k němu nic necítím.“ (Bruce)

„Byla jsem jediné dítě ve škole, které nemělo oba rodiče a nežilo v domku. . . . Vždy jsem měla pocit, že jsem nezapadala do kolektivu. A vždy jsem cítila, že jsem úplně jiná než ostatní děti v mém věku.“ (Patricia)

KRIZE v podobě rodin bez otce má počátek v průmyslové revoluci. Pracovní příležitosti v továrně začaly odvádět muže z domova, takže otcovský vliv v rodině začal slábnout a na výchově dětí se začaly ve větší míře podílet matky. * Většina otců nicméně zůstávala se svou rodinou. V polovině šedesátých let však začala ve Spojených státech prudce stoupat rozvodovost. Začaly se bortit náboženské, hospodářské a sociální bariéry, které rozvodu bránily. Na základě rad samozvaných odborníků, kteří tvrdili, že rozvod nejen dětem neškodí, ale že by pro děti mohl být vlastně prospěšný, se pro rozvod rozhodl rekordní počet dvojic. V knize Divided Families—What Happens to Children When Parents Part (Rozdělené rodiny — Co se děje s dětmi, když se rodiče rozejdou) od Franka F. Furstenberga ml. a Andrewa J. Cherlina se uvádí: „V Belgii, ve Francii a Švýcarsku se [od šedesátých let] počet [rozvodů] zdvojnásobil, kdežto v Kanadě, Anglii a Nizozemsku se zvýšil trojnásobně.“

Přestože po rozvodu děti obvykle zůstávají s matkou, většina otců chce s dětmi udržovat určitý vztah. Oblíbeným řešením je svěření dítěte do společné péče. Většina rozvedených otců však má s dětmi překvapivě malý kontakt. V jednom průzkumu se ukázalo, že jen každé šesté dítě se s rozvedeným otcem vidí každý týden. Téměř polovina dětí nevidí svého otce dokonce celý rok.

 Společná péče o dítě je neúspěšná

Společná péče o dítě vyžaduje od rozvedených manželů obrovskou spolupráci a důvěru — a tyto vlastnosti většinou chybí. Výzkumní pracovníci Furstenberg a Cherlin to vyjádřili takto: „Hlavní důvod, proč otcové přestávají navštěvovat své dítě, je ten, že se již nechtějí setkávat se svou bývalou manželkou. A mnoho žen má ke svým bývalým manželům stejný postoj.“

Je pravda, že mnoho rozvedených otců navštěvuje své děti pravidelně. Tito otcové však již se svými dětmi nemají každodenní kontakt, a tak někteří z nich mají problém chovat se při těchto setkáních jako otcové. Mnozí si proto zvolí roli kamaráda a prakticky celou dobu, kdy jsou s dětmi, stráví rekreací nebo nakupováním. Čtrnáctiletý Ari popisuje víkendové návštěvy u svého otce takto: „Není stanovený žádný program, nic takového jako ‚do půl šesté musíš být doma‘. Žádná kontrola. Žádná omezení. A otec mi vždy kupuje dárky.“ (How It Feels When Parents Divorce, Jaké to jsou pocity, když se rodiče rozvedou, Jill Krementzová)

Milující otec by měl ‚umět dávat dobré dary svým dětem‘. (Matouš 7:11) Dárky však nejsou náhradou za potřebné vedení a ukázňování. (Přísloví 3:12; 13:1) Pokud otec vymění roli rodiče za roli kamaráda nebo hosta, naruší se tím vztah mezi otcem a dítětem. Jedna studie dospěla k tomuto závěru: „Rozvod může trvale narušit vztah mezi otcem a dítětem.“ (Journal of Marriage and the Family, květen 1994)

Kvůli tomu, že jsou vyloučeni ze života svého dítěte, pociťují někteří muži bolest a hněv — nebo možná jen chladnou lhostejnost —, takže se přestanou o členy své rodiny starat a neposkytují jim potřebnou finanční podporu. * (1. Timoteovi 5:8) „Nic dobrého si o svém otci nemyslím,“ říká s hořkostí jeden dospívající chlapec. „Nemá s námi nic společného, nestará se o nás hmotně ani jinak a myslím si, že je to hnusné.“

Svobodné matky

Rekordní počet nemanželských dětí měl za následek dosud největší vzestup počtu dětí bez otce. „Asi jedna třetina všech dětí [ve Spojených státech] se rodí jako nemanželské,“ říká kniha Fatherless America (Amerika bez otců). Každý rok dívky ve věku od patnácti do devatenácti let porodí přibližně 500 000 dětí a 78 procent těchto nezletilých matek je neprovdaných. Těhotenství nezletilých je však celosvětovým problémem. A programy, které se zaměřují na antikoncepci nebo nabádají ke zdrženlivosti, nemají na sexuální chování mladých lidí žádný vliv.

Kniha Teenage Fathers (Nezletilí otcové) od Bryana E. Robinsona vysvětluje: „Společenské postoje k sexualitě a k nemanželskému těhotenství jsou daleko liberálnější, a tak mít  dítě za svobodna již není spojeno s ostudou nebo určitým ‚cejchem‘, jak to bylo v šedesátých letech. . . . Mladí lidé jsou také neustále bombardováni sexualitou v reklamách, hudbě, televizi a ve filmu. Americké sdělovací prostředky dospívajícím říkají, že sex je romantický, vzrušující a zábavný, ale vůbec jim neukážou, jaké následky toto impulzivní a nezodpovědné sexuální chování má v reálném životě.“

Zdá se, že mnozí mladí lidé žijí v blažené nevědomosti o následcích nemanželského sexu. Povšimněte si některých vysvětlení, jež dostal autor knihy Teenage Fathers: „ ‚Ona není ten typ [že by otěhotněla]‘ nebo ‚Spíme spolu jen jednou týdně‘ a ‚Myslím si, že člověk nemůže otěhotnět při prvním styku.‘ “ Mladí muži samozřejmě velmi dobře vědí, že pohlavní styk může mít za následek těhotenství. Kniha Young Unwed Fathers (Mladí neženatí otcové) uvádí: „Pro mnoho chlapců [v centru města] je sex důležitým symbolem místní společenské prestiže; sexuální úspěchy se pro ně staly znakem osobního úspěchu. Mnoho dívek nabízí pohlavní styk jako dárek výměnou za pozornost mladých mužů.“ Chlapci, kteří ještě nemají dítě, jsou v některých kruzích v centru určitých měst dokonce předmětem posměchu, protože jsou „panici“.

Výsledky studie z roku 1993, která byla provedena na školou povinných matkách v Kalifornii, ukazují ještě horší obrázek. Z této studie vyplývá, že dvě třetiny dívek otěhotněly ne se stejně starými chlapci, ale s muži, kterým bylo více než dvacet let. Některé studie v podstatě ukazují, že mnoho neprovdaných nezletilých matek je obětí pohlavního zneužití, nebo byly pohlavně zneužívány dokonce od dětství. Z tohoto všeobecně rozšířeného vykořisťování je patrné, jak je současná společnost zkažená a nemravná. (2. Timoteovi 3:13)

Proč mladí muži odcházejí

Nezletilí chlapci, kteří zplodili dítě, jen zřídka dlouhodobě plní povinnosti, které mají ke svému potomkovi. Chlapec, jehož dívka otěhotněla, vyprávěl: „Řekl jsem jí zkrátka ‚Měj se.‘ “ Článek v časopise Family Life Educator však ukazuje, že „většina mladých otců velmi stojí o to, aby měli ke svému dítěti blízký vztah“. Studie, která byla provedena mezi mladými neženatými otci, ukazuje, že 70 procent jich navštěvovalo své dítě jednou týdně. „Jak ale dítě roste, návštěv ubývá,“ upozorňuje článek.

Důvody shrnul jeden sedmnáctiletý otec těmito slovy: „Kdybych věděl, jak to bude těžké, nikdy bych to neudělal.“ Jen málo mladých lidí má zkušenosti nebo potřebnou citovou zralost, aby dobře zvládli nároky, jež s sebou rodičovství přináší. Mnozí také nemají vzdělání nebo odbornou dovednost potřebnou k tomu, aby si vydělali na živobytí. Místo, aby se s takovým pokořujícím selháním vyrovnali, mnozí mladí muži své dítě jednoduše opustí. „Pěkně jsem si zpackal život,“ přiznává jeden mladý otec. Jiný mladý otec si stěžuje: „Stěží se postarám sám o sebe, nevím co bych dělal, kdybych se musel starat ještě [o svého syna].“

Nezralé hrozny

V biblických dobách měli Židé pořekadlo: „Rodiče jedli nezralé hrozny, ale trpkou chuť cítí děti.“ (Ezekiel 18:2, Today’s English Version) Bůh Židům řekl, že se v budoucnosti mohou vyhnout opakování svých minulých chyb. (Ezekiel 18:3) Zdá se však, že miliony dětí dnes okoušejí trpkost „nezralých hroznů“ svých rodičů a doplácejí na nedospělost, nezodpovědnost a na selhání manželství svých rodičů. Výzkum zkrátka zdrcujícím způsobem ukazuje, že dětem, které vyrůstají bez otce, hrozí značné tělesné a citové nebezpečí. (Viz rámeček na straně 7.) Zvláště skličující je skutečnost, že toto dědictví se často přenáší z generace na generaci a začarovaný kruh bolesti a trápení tak pokračuje.

Jsou tedy rodiny bez otce odsouzeny k nezdaru? Rozhodně ne. Dobrou zprávou totiž je to, že tento začarovaný kruh lze prolomit. Následující článek bude rozebírat, jak to udělat.

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. Je zajímavé, že ve Spojených státech se před industrializací obracely příručky pro výchovu dětí obvykle k otcům, a ne k matkám.

^ 10. odst. Ve Spojených státech podle výzkumných pracovníků Sary McLanahanové a Garyho Sandefura „nedostává výživné asi čtyřicet procent dětí, ačkoli na něj teoreticky mají nárok, protože o ně nebylo vůbec [soudně] žádáno, ale nic nedostává ani čtvrtina těch, kterým výživné přiznáno bylo. Celou částku, která byla stanovena, dostává méně než třetina dětí.“

 [Rámeček a obrázek na straně 7]

NEBEZPEČÍ PLYNOUCÍ Z TOHO, ŽE DÍTĚ VYRŮSTÁ BEZ OTCE

Vyrůstat v rodině bez otce s sebou nese pro děti vážné nebezpečí. Pro některé čtenáře bude možná bolestné uvažovat o následujících informacích, ale pochopit nebezpečí je první krok k tomu, aby se škodě předešlo nebo aby alespoň byla co nejmenší. Uvědomte si také, že statistické údaje se týkají skupin, ne jednotlivců. Mnoho dětí vyrůstá v rodinách bez otce a nemají žádný z těchto problémů. Jak ukáže poslední článek, rodičovským zájmem a uplatňováním biblických zásad lze výrazně omezit případné těžkosti. Podívejme se tedy, s jakými riziky se dítě bez otce může případně setkat.

Větší nebezpečí pohlavního zneužití

Výzkum jasně ukazuje, že u dítěte bez otce je větší riziko pohlavního zneužití. Podle jedné studie se z 52 000 případů zneužití dítěte „72 procent týkalo dětí, které žijí v domácnosti bez jednoho nebo obou biologických rodičů“. V knize Fatherless America se tvrdí: „Rostoucí riziko pohlavního zneužití dětí v naší společnosti pramení hlavně z toho, že se snižuje počet otců žijících v manželství, a z toho, že se zvyšuje počet nevlastních otců, milenců a jiných mužů, kteří nejsou nijak příbuzní a žijí v domácnosti přechodně.“

Vyšší riziko, že dítě brzy začne s pohlavním životem

Vzhledem k tomu, že v neúplné rodině je pravděpodobně menší rodičovský dohled, mají mladí lidé často více příležitostí zaplést se do nemravného jednání. Určitým faktorem může být také méně rodičovské výchovy. „U dívek bez otce je dva a půlkrát vyšší pravděpodobnost, že budou těhotné,“ uvádí americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí.

Chudoba

Jedna studie provedená mezi černošskými dospívajícími dívkami v Jižní Africe dospěla k závěru, že běžným důsledkem nemanželského rodičovství je chudoba. „Asi v 50 procentech případů,“ uvádějí autoři této studie, „je nepravděpodobné, že se nezletilá vrátí do školy.“ Mnoho svobodných matek končí jako prostitutky a překupnice s drogami. V západních zemích není situace o moc lepší. Ve Spojených státech „[v roce 1995] žilo v chudobě 10 procent dětí z úplných rodin v porovnání s 50 procenty dětí z rodin, kde byla jen samoživitelka“. (America’s Children: Key National Indicators of Well-Being 1997, Americké děti: Základní celostátní ukazatele blahobytu v roce 1997)

Zanedbávání

Rodiče v neúplné rodině se musí o vše starat sami a někteří mají tolik povinností, že se svými dětmi nemohou trávit dost času. Jedna rozvedená žena vzpomíná: „Ve dne jsem pracovala a večer chodila do školy a byla jsem úplně vyčerpaná. Absolutně jsem zanedbávala děti.“

Citová újma

V rozporu s tvrzením některých odborníků, že děti se po rozvodu rychle vzpamatují, výzkumní pracovníci, jako je například dr. Juditha Wallersteinová, zjistili, že u dětí vznikají dlouhodobé citové šrámy. „Více než třetina mladých mužů a žen ve věku od 19 do 29 let měli deset let po rozvodu svých rodičů jen malé nebo žádné ambice. Potácejí se životem bez jakéhokoli cíle . . . a s pocitem bezmocnosti.“ (Second Chances, Druhá příležitost, dr. Judith Wallersteinová a Sandra Blakesleeová) Po rozvodu byla u mnoha dětí zjištěna nízká sebeúcta, deprese, delikventní chování a trvalý vztek.

Kniha The Single-Parent Family (Neúplné rodiny) říká: „Z četných studií vyplývá, že chlapci, kteří vyrůstají bez výrazného mužského vzoru, se potom ve své mužské roli cítí nejistí, mají nízkou sebeúctu a později v životě mají problémy s vytvářením důvěrných vztahů. U dívek se problémy vyplývající z toho, že vyrůstaly v rodině bez mužského vzoru, mohou projevit obvykle až v dospívání nebo později a patří k tomu potíže s vytvořením úspěšných partnerských vztahů v dospělosti.“