Přejít k článku

Přejít na obsah

Lhaní — Je někdy omluvitelné?

Lhaní — Je někdy omluvitelné?

 Co říká Bible

Lhaní — Je někdy omluvitelné?

„MALOU NEPŘESNOSTÍ SE NĚKDY VYHNETE SPOUSTĚ VYSVĚTLOVÁNÍ.“

TENTO komentář ukazuje, co si mnoho lidí myslí o lhaní. Odůvodňují to tím, že lhaní není špatné, pokud nikomu neublíží. Takové uvažování má dokonce odborný název — situační etika, což znamená, že jediný zákon, kterého se musíte držet, je takzvaný zákon lásky. Jinými slovy, jak vysvětluje spisovatelka Diane Kompová, „pokud jsou vaše pohnutky správné a pokud je správný váš úmysl, (pak) to, že jste lhali . . . , není důležité“.

Takový názor je v dnešním světě běžný. Skandály týkající se lží, které vyřkli význační politici a jiní světoví vůdci, šokují veřejnost. Mnoho lidí je tímto prostředím ovlivněno a již se necítí povinni mluvit pravdu. V některých sférách se lhaní stalo dokonce oficiální politikou. Jedna prodavačka si posteskla: „Platí mě za to, že lžu. Vyhrávám obchodní soutěže, a když lžu, každoročně dostávám ten nejlepší posudek. . . . Zdá se, že právě na tom je založeno školení pro maloobchodní prodej.“ Mnoho lidí věří, že takzvané malé nevinné lži nikomu skutečně neublíží. Je to pravda? Existují situace, kdy by se dalo omluvit, že křesťan lže?

Vysoké měřítko Bible

Bible všechny druhy lhaní jednoznačně odsuzuje. Žalmista prohlašuje: ‚Bůh zničí ty, kdo mluví lež.‘ (Žalm 5:6; viz Zjevení 22:15.) Bible v Příslovích 6:16–19 uvádí seznam sedmi věcí, které jsou Jehovovi odporné. „Falešný jazyk“ a „falešný svědek, který šíří lži,“ jsou významnou součástí tohoto seznamu. Proč? Protože Jehova nenávidí ubližující nepravdy. To je jeden z důvodů, proč Ježíš nazval Satana lhářem a zabijákem. Jeho lži způsobily lidstvu neštěstí a smrt. (1. Mojžíšova 3:4, 5; Jan 8:44; Římanům 5:12)

To, za jak závažné Jehova lhaní považuje, je zdůrazněno tím, co se stalo Ananiášovi a Safiře. Oba dva záměrně apoštolům lhali, když se zjevně pokoušeli vzbudit dojem, že jsou štědřejší, než skutečně byli. Jejich  čin byl záměrný a promyšlený. Apoštol Petr tedy prohlásil: „Neklamal jsi lidi, ale Boha.“ Za to byli oba dva usmrceni Boží rukou. (Skutky 5:1–10)

O několik let později apoštol Pavel nabádal křesťany: „Nelžete jeden druhému.“ (Kolosanům 3:9) Toto napomenutí je zvlášť důležité pro křesťanský sbor. Ježíš řekl, že láska založená na zásadách bude rozpoznávacím znakem jeho pravých následovníků. (Jan 13:34, 35) Taková nepokrytecká láska může vyrůstat a vzkvétat jen v prostředí naprosté poctivosti a důvěry. Je těžké někoho milovat, jestliže si nemůžeme být jisti tím, že nám vždy řekne pravdu.

I když jakékoli lhaní je trestuhodné, některé lži jsou závažnější než jiné. Například někdo může lhát z rozpaků nebo ze strachu. Jiný člověk si možná navykl ničemně lhát se záměrem ublížit nebo zranit. Kvůli svým zlomyslným pohnutkám je takový úmyslný lhář nebezpečím pro druhé, a pokud nečiní pokání, bude ze sboru vyloučen. Ne všechny lži jsou podníceny zlomyslností, a proto než abychom někoho, kdo zalhal, zbytečně odsoudili, musíme se spíše ujistit, že známe všechny souvislosti. Měli bychom vzít v úvahu jeho pohnutky a polehčující okolnosti. (Jakub 2:13)

„Obezřetní jako hadi“

Samozřejmě, že mluvit pravdu neznamená, že člověk musí prozradit všechny informace komukoli, kdo nás o ně požádá. ‚Nedávejte psům, co je svaté, ani neházejte své perly před vepře, aby se neobrátili a neroztrhali vás,‘ varoval Ježíš u Matouše 7:6. Například jednotlivci, kteří mají ničemné úmysly, nemají žádné právo znát určité věci. Křesťané si uvědomují, že žijí v nepřátelském světě. Proto Ježíš svým učedníkům radil, aby byli „obezřetní jako hadi“, a přitom zůstávali „nevinní jako holubice“. (Matouš 10:16; Jan 15:19) Ne vždy Ježíš odhaloval celou pravdu, zvláště když odhalení všech skutečností mohlo jemu samotnému nebo jeho učedníkům zbytečně ublížit. Přesto ani v takových situacích nelhal. Místo toho buď nic neřekl nebo obrátil rozhovor jiným směrem. (Matouš 15:1–6; 21:23–27; Jan 7:3–10)

Bible se zmiňuje o věrných mužích a ženách, jako byl Abraham, Izák, Raab a David, kteří byli podobně rozvážní a obezřetní, když jednali s možnými nepřáteli. (1. Mojžíšova 20:11–13; 26:9; Jozue 2:1–6; 1. Samuelova 21:10–14) Bible takové muže a ženy považuje za věrné ctitele, jejichž život se vyznačoval poslušností. Kvůli tomu jsou hodni napodobení. (Římanům 15:4; Hebrejcům 11:8–10, 20, 31–39)

Možná se někdy zdá, že lhaní by bylo snadným východiskem. Ale křesťané dnes jednají správně, když napodobují Ježíšův příklad a když se v obzvláště obtížných situacích drží svého biblicky školeného svědomí. (Hebrejcům 5:14)

Bible nás povzbuzuje, abychom mluvili pravdu a byli poctiví. Lhaní je nesprávné, a my bychom se měli řídit biblickou radou: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Efezanům 4:25) Když to budeme dělat, zachováme si čisté svědomí, budeme podporovat pokoj a lásku ve sboru a budeme dále ctít ‚Boha pravdy‘. (Žalm 31:5; Hebrejcům 13:18)

[Obrázek na straně 20]

Ananiáš a Safira kvůli lhaní ztratili svůj život