Přejít k článku

Přejít na obsah

Úžasný svět hmyzu

Úžasný svět hmyzu

 Úžasný svět hmyzu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

MYSLÍTE si, že hmyz je jen na obtíž? Přáli byste si, aby svět byl bez těchto nepříjemných škůdců? Postřikujete je, rozmačkáváte nebo zašlapujete při každé příležitosti? Nebylo by lepší, dříve než vyhlásíte válku každému brouku, který vám zkříží cestu, dozvědět se něco o jejich světě? Koneckonců můžeme si být jisti, že populace hmyzu, která počet lidí převyšuje asi 200 000 000krát, zde určitě zůstane!

Letmý pohled na několik z těchto úžasných tvorů vás možná zcela přesvědčí, že hmyz si zaslouží vaši úctu.

Výteční, bystrozrací letci

Mnoho druhů hmyzu patří k mistrům v létání. Uvažujte o některých příkladech. Komáři dovedou létat vzhůru nohama. Někteří jsou dokonce schopni létat v dešti, aniž by zmokli — ano, skutečně uhýbají dešťovým kapkám! Některé tropické vosy a včely létají rychlostí až 72 kilometrů za hodinu. Jeden monarcha stěhovavý ze Severní Ameriky urazil při svém migračním letu 3 010 kilometrů. Mouchy čeledi pestřenkovitých mohou mávat křídly více než tisíckrát za sekundu — mnohem rychleji než kolibříci. Vážky umějí létat pozpátku. Tato skutečnost vzbudila zvědavost výzkumníků a podnítila je k důkladnému studiu.

 Pokud jste se někdy pokoušeli chytit mouchu, víte, že tento hmyz má výjimečně ostrý zrak, který je spojen s reflexem, jenž je desetkrát rychlejší než ten náš. Je zajímavé, že moucha má složené oko obsahující tisíce šestihranných čoček, z nichž každá pracuje samostatně. Pohled mouchy je tedy pravděpodobně roztříštěn do mozaiky.

Některý hmyz může vnímat ultrafialové světlo, které je pro lidi neviditelné. Takže to, co nám připadá jako nevýrazný bílý motýl, rozhodně není nic nevýrazného pro motýlího samečka. V ultrafialovém světle má samička přitažlivý vzhled, což je ideální pro upoutání pozornosti samečků, kteří se jí dvoří.

Oči mnoha druhů hmyzu slouží jako kompas. Například včely a vosy mohou vnímat polarizované světlo, což jim umožňuje určit polohu slunce na obloze, i když je schováno za mraky. Díky této schopnosti dokážou nacházet  potravu daleko od svých hnízd a přitom neomylně najít cestu zpět domů.

Nejistá láska

Ve světě hmyzu bývají k vyhledání druha používány zvuky a vůně — je to nemalý výkon, jestliže jde o tvora, který žije jen několik týdnů a případných partnerů má velmi málo.

Samičky martináčka habrového vyhledávají nápadníka vydáváním vůně, která je tak silná, že ji sameček může zachytit z téměř jedenáctikilometrové vzdálenosti. Jeho citlivá tykadla mohou rozeznat jedinou molekulu této vůně.

Cvrčci, kobylky a cikády se raději nechávají slyšet. Dokonce i my lidé můžeme slyšet zamilovanou cikádu, když se celé její tělo mění v rezonanční desku. Velká skupina cikád v milostném roztoužení může vytvořit hluk, jenž je hlasitější než sbíječka! Naproti  tomu některé samičky nevydávají vůbec žádný zvuk.

Probouzení a zahřívání

Pro lidi, kteří žijí v chladném podnebí, je důležité udržovat teplo. Totéž platí pro studenokrevný hmyz, který se každé ráno probouzí nehybně ztuhlý. Ten k zahřátí využívá slunce.

Mouchy a brouci jsou přitahováni ke květům nebo k listům, které během časných ranních hodin pohlcují sluneční teplo. Někteří brouci navštěvují australské lekníny, které se dají přirovnat ke skleníkům, protože své květy ohřívají na teplotu až o dvacet stupňů Celsia vyšší, než je teplota okolí. Naproti tomu motýli mají vestavěné vytápění. Když se potřebují zahřát, rozevřou svá křídla, která slouží jako výkonné solární panely, a nakloní je směrem ke slunci.

Dělá vše, nač si vzpomenete

Ve světě hmyzu má každý druh jinou úlohu, a některé druhy jsou docela podivné. Například někteří moli vyhledávají životodárnou sůl a vlhkost tím, že sají buvolí slzy. Jiný hmyz, jenž je vybavený silnou nemrznoucí  směsí, obývá zamrzlé vrcholky hor a svůj život tráví tím, že odklízí brouky, kteří zahynuli zimou.

Obzvláště mravenec je velmi pilný, jak před tisící lety zpozoroval moudrý král Šalomoun, který napsal: „Jdi k mravenci, lenochu; pohleď na jeho cesty a zmoudři. Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, připravuje si jídlo dokonce v létě; nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni.“ (Přísloví 6:6–8) To, že nemá panovníka, je ze všeho nejpozoruhodnější, když uvažujeme o tom, že v některých koloniích možná žije více než dvacet milionů mravenců. Tato hmyzí „metropole“ však funguje bezvadně, protože každý mravenec má svůj zvláštní úkol, takže celá kolonie je zásobována potravou, opatřena ochranou a má zajištěno ubytování.

Možná nejpůsobivější příklad hmyzího bydlení je termitiště. Některá z nich dosahují výšky 7,5 metru. * V těchto úžasných stavbách mají důmyslnou klimatizaci a podzemní zahradu hub. Mnohem úžasnější je však to, že tyto ohromné pyramidy stavějí termiti, kteří jsou slepí!

Proč hmyz potřebujeme

Hmyz hraje důležitou roli v našem každodenním životě. Asi třicet procent stravy, kterou jíme, závisí na opylování včelami, z nichž většina jsou včely divoké. Opylování je však jen jedna z užitečných věcí, které hmyz vykonává. Hmyz udržuje na zemi čistotu prostřednictvím účinného recyklačního systému, jímž odstraňuje uhynulé rostlinstvo a živočichy. Takto se půda obohacuje o živiny, které se uvolňují a příznivě působí na vzrůst rostlin. Entomolog Christopher O’Toole píše ve své knize Alien Empire (Cizí říše): „Kdyby hmyz nebyl, byli bychom zaplaveni odumřelým rostlinným a živočišným materiálem.“

Hmyz je nepostradatelný, protože jeho práci za něj nikdo neudělá. Uvažujte o tom, co se stalo v Austrálii, která se stala domovem pro miliony kusů dobytka. Stáda všude trousila hnůj. Kromě toho, že byl nevzhledný, se hnůj stal živnou půdou pro mouchy Musca vetustissima z čeledi mouchovitých, což byla pohroma jak pro člověka, tak pro dobytek. Proto tam byli vrubouni dopraveni z Evropy a Afriky. A problém se vyřešil.

Přátelé, nebo nepřátelé?

Připusťme si, že některý hmyz požírá plodiny a přenáší nemoci. Ale jen asi jedno procento hmyzu celého světa se považuje za škůdce a mnoho druhů působí více škod jen kvůli tomu, že člověk pozměnil prostředí. Například komáři přenášející malárii zřídkakdy obtěžují domorodce, kteří žijí v rovníkovém pralese. Působí však naprostou pohromu v sousedních městech, kde se vyskytují stojaté vody.

Ovšem stav těchto škůdců, kteří napadají plodiny, může člověk regulovat, a to buď střídáním plodin, nebo nasazením či uchováním přírodních predátorů. Zamoření mšicemi lze účinně regulovat pomocí obyčejných slunéček a zlatooček. A v jihovýchodní Asii zdravotničtí pracovníci zjistili, že stačí dvě larvy vážky, aby se z cisterny na vodu úplně odstranily larvy moskytů.

Hmyz je tedy i přes své stinné stránky nedílnou součástí světa přírody, na kterém jsme závislí. Jak upozorňuje Christopher O’Toole, hmyz bez nás může přežít, kdežto „my nemůžeme přežít bez něj“.

[Poznámka pod čarou]

^ 20. odst. U lidí by to odpovídalo mrakodrapu vysokému přes 9 kilometrů.

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

METAMORFÓZA — Nový vzhled, nový způsob života

Některý hmyz zcela přemění svůj vzhled během procesu, který se nazývá metamorfóza — doslova „změna v tvaru“. Změny mohou být docela pozoruhodné. Larvy se mění v mouchy, housenky v motýly a vodní larvy v létavé vážky. Metamorfózou procházejí stovky tisíc druhů hmyzu.

Aby se uskutečnila taková přeměna — srovnatelná s přeměnou vlaku v letadlo —, musí dojít k obrovským úpravám uvnitř těla hmyzu. Uvažujte například o motýlu. Zatímco housenka podřimuje v kukle, většina předešlých tkání a orgánů jejího těla se rozkládá a vyvíjí se celá řada nových orgánů dospělého jedince — křídla, oči a tykadla.

Přeměna často znamená začátek nového způsobu života. Například vážka v larválním stadiu loví malé ryby nebo pulce; ale když se stává volně létajícím dospělým jedincem, mění svou stravu a požírá hmyz. Je to podobné, jako kdyby člověk strávil prvních dvacet let života plaváním v moři a zbytek života létal jako pták.

Mohla by evoluce zorganizovat tyto neuvěřitelné přeměny? Jak by se housenka mohla sama objevit na programu přeměny v motýla? Co bylo vlastně první — housenka, nebo motýl? Jeden nemůže existovat bez druhého, vždyť pouze motýl plodí a snáší vajíčka.

Proces metamorfózy jistě dává přesvědčivý důkaz o mistrovském Konstruktérovi, kterého Bible ztotožňuje se Stvořitelem všech věcí, Všemohoucím Bohem. (Žalm 104:24; Zjevení 4:11)

[Obrázky]

Otakárek fenyklový se právě vynořil ze své kukly a roztahuje křídla

[Obrázky na straně 18]

Nahoře: Zlatohlávek zlatý

Vpravo nahoře: Vrbař čtyřtečný pokrytý rosou se zahřívá

Úplně vpravo: Nosorožík

[Obrázek na straně 18]

Ovád hovězí

[Obrázek na straně 18]

Africká saranče