Kazatel 1:1–18

  • Všechno je marnost (1–11)

    • Země zůstává navždy (4)

    • Stálost přírodních cyklů (5–7)

    • „Nic nového pod sluncem“ (9)

  • Lidská moudrost je omezená (12–18)

    • „Honba za větrem“ (14)

1  Slova shromažďovatele,*+ Davidova syna, krále v Jeruzalémě.+   „Největší marnost!“ říká shromažďovatel. „Největší marnost! Všechno je marnost!“+   Co člověk má z veškeré své tvrdé práce,kterou pod sluncem s námahou vykonává?+   Generace odchází a generace přichází,ale země zůstává* navždy.+   Slunce vychází a slunce zapadá. Potom spěchá zpátky* tam, odkud znovu vyjde.+   Vítr vane k jihu a stáčí se k severu. Krouží a krouží, neustále se vrací.   Všechny řeky* tečou do moře, a přesto moře není plné.+ Vracejí se na místo, kde pramení, a znovu odtamtud vytékají.+   Všechno je únavné,nikdo to ani nedokáže popsat. Oko se nenasytí viděníma ucho se nenaplní slyšením.   Co bylo, to bude,a co se dělalo, to se bude dělat znovu. Není nic nového pod sluncem.+ 10  Dá se o něčem říct „Podívej se, to je něco nového“? Existovalo to už v dávné minulosti,bylo to tu dřív než my. 11  Nikdo nevzpomíná na lidi z dřívějších dob. Ani na ty, kdo přijdou později, nebude žádný člověk vzpomínata na něj zase nebudou vzpomínat ti, kdo přijdou ještě později.+ 12  Já, shromažďovatel, jsem izraelským králem v Jeruzalémě.+ 13  Rozhodl jsem se* s moudrostí+ pozorovat a zkoumat všechno, co se dělá pod nebesy+ – úmornou práci, kterou dal Bůh lidským synům a které se věnují. 14  Viděl jsem všechno, co se dělá pod sluncem,a všechno to byla marnost a honba za větrem.+ 15  Co je křivé, to se nedá narovnat,a co chybí, to není možné spočítat. 16  Řekl jsem si: „Získal jsem větší moudrost než kdokoli, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou.+ Mé srdce získalo mnoho moudrosti a poznání.“+ 17  Snažil jsem se poznat moudrost, šílenství* a bláznovství+ – a i to je honba za větrem. 18  Velká moudrost totiž přináší velké trápení,takže komu přibývá poznání, tomu přibývá bolest.+

Poznámky

Nebo „svolavatele“.
Dosl. „stojí“.
Nebo „se supěním se vrací“.
Nebo „zimní bystřiny“.
Dosl. „zaměřil jsem své srdce“.
Nebo „krajní hloupost“.