1. Královská 17:1–24
17 Tišbean Elijáš,*+ obyvatel Gileadu,+ řekl Achabovi: „Jakože žije Jehova, Bůh Izraele, kterému sloužím,* v následujících letech nebude padat rosa ani déšť – jedině na můj příkaz!“+
2 Jehova pak Elijášovi řekl:
3 „Odejdi odtud, vydej se na východ a skryj se v údolí* Kerit, které je východně od Jordánu.
4 Budeš pít z potoka a já přikážu krkavcům, aby ti tam nosili jídlo.“+
5 Elijáš poslechl Jehovův pokyn, odešel do údolí Kerit východně od Jordánu a zůstal tam.
6 Ráno i večer mu krkavci přinášeli chléb a maso a pil vodu z potoka.+
7 Po několika dnech ale potok vyschl,+ protože v zemi nepršelo.
8 Jehova mu řekl:
9 „Vydej se do Carefatu, který patří Sidonu, a zůstaň tam. Přikážu jedné vdově, aby ti dávala jídlo.“+
10 A tak se vydal do Carefatu. Když přišel k městské bráně, jedna vdova tam sbírala dříví. Zavolal na ni: „Přines mi prosím trochu vody, abych se napil.“+
11 Když pro ni šla, zavolal: „Přines mi prosím také kousek chleba.“
12 Odpověděla mu: „Jakože žije Jehova, tvůj Bůh, nemám žádný chléb, jenom hrst mouky ve velkém džbánu a trochu oleje v malém džbánu.+ Teď sbírám dříví, pak půjdu domů a připravím něco pro sebe a pro svého syna. Najíme se a potom zemřeme.“
13 Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi domů a udělej, co jsi řekla. Nejdřív mi ale z toho, co máš, připrav malý kulatý chléb a přines mi ho. Pak můžeš něco udělat pro sebe a svého syna.
14 Jehova, Bůh Izraele, totiž říká: ‚Mouka ve velkém džbánu ani olej v malém džbánu nedojdou až do dne, kdy dá Jehova na zem déšť.‘“+
15 A tak šla a udělala, co Elijáš řekl. Ona, její rodina a Elijáš potom měli mnoho dnů co jíst.+
16 Mouka ve velkém džbánu ani olej v malém džbánu nedošly, tak jak řekl Jehova prostřednictvím Elijáše.
17 Za nějaký čas syn té ženy, majitelky domu, vážně onemocněl a zemřel.*+
18 Žena řekla Elijášovi: „Co proti mně máš,* muži pravého Boha? Přišel jsi, abys mi připomněl moje provinění a zabil mi syna?“+
19 On jí ale řekl: „Dej mi svého syna.“ Vzal jí ho z náruče a odnesl ho nahoru do střešní místnosti, kde bydlel. Položil ho na své lůžko+
20 a začal volat k Jehovovi: „Jehovo, můj Bože,+ to i na vdovu, u které bydlím, přivádíš neštěstí tím, že jsi nechal zemřít jejího syna?“
21 Potom se nad dítě třikrát natáhl a volal k Jehovovi: „Jehovo, můj Bože, ať se prosím do dítěte vrátí život.“*
22 Jehova Elijášovu prosbu vyslyšel,+ do dítěte se vrátil život* a ono ožilo.+
23 Elijáš pak dítě vzal a snesl ho ze střešní místnosti dolů do domu. Dal ho jeho matce a řekl: „Podívej, tvůj syn žije.“+
24 Žena Elijášovi odpověděla: „Teď vím, že jsi Boží prorok+ a že to, co Jehova říká tvými ústy, je pravda.“
Poznámky
^ Znamená „můj Bůh je Jehova“.
^ Dosl. „před kterým stojím“.
^ Nebo „říčním údolí, vádí“.
^ Dosl. „nezůstal v něm dech“.
^ Nebo „co s tebou mám společného“.
^ Nebo „duše“.
^ Nebo „duše“.
