Kazatel 2:1–26

  • Šalomoun hodnotí, čeho dosáhl (1–11)

  • Relativní hodnota lidské moudrosti (12–16)

  • Tvrdá práce je marnost (17–23)

  • Jíst, pít a mít radost z práce (24–26)

2  Potom jsem si řekl: „Zkusím se bavit* a uvidím, co dobrého to přinese.“ Ale i to byla marnost.   O smíchu jsem řekl: „Je to šílenství!“ A o zábavě:* „K čemu je dobrá?“  Zkoumal jsem, co to přinese, když si budu dopřávat víno,+ a přitom jsem si zachovával svou moudrost. Oddal jsem se i hlouposti, abych viděl, co je pro lidi nejlepší, aby dělali během těch několika dnů, kdy žijí pod nebesy.  Pracoval jsem na velkých dílech:+ Postavil jsem si domy,+ vysadil jsem si vinice,+  založil jsem si zahrady a parky a vysadil v nich nejrůznější ovocné stromy.  Udělal jsem si vodní nádrže, abych jimi zavlažoval háj* mladých stromů.  Získal jsem sluhy a služky+ a měl jsem i sluhy narozené v mé domácnosti.* Také jsem získal mnoho hospodářských zvířat – měl jsem víc hovězího dobytka, ovcí a koz+ než kterýkoli z mých předchůdců v Jeruzalémě.  Nahromadil jsem stříbro a zlato,+ poklady* králů a provincií.+ Obstaral jsem si zpěváky a zpěvačky a také to, co lidským synům přináší velké potěšení – ženu, ano, mnoho žen.*  A tak jsem vzrostl a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.+ Kromě toho mi zůstala má moudrost. 10  Neodepřel jsem si nic, po čem jsem toužil.*+ Nepřipravil jsem své srdce o žádné potěšení.* Mé srdce se radovalo z veškeré mé tvrdé práce a to byla má odměna* za veškerou tvrdou práci.+ 11  Když jsem ale přemýšlel o všech dílech svých rukou a o veškeré tvrdé práci, kterou jsem s námahou vykonal,+ viděl jsem, že všechno je marnost a honba za větrem.+ Pod sluncem nebylo nic, co by mělo skutečnou hodnotu.*+ 12  Pak jsem se zaměřil na moudrost, šílenství a bláznovství.+ (Vždyť co může udělat člověk, který přijde po králi? Jenom to, co už se udělalo.) 13  A viděl jsem, že moudrost je užitečnější než bláznovství,+ tak jako je světlo užitečnější než tma. 14  Moudrý má oči otevřené,*+ zatímco hlupák chodí ve tmě.+ Uvědomil jsem si ale, že oba čeká stejný konec.+ 15  Tehdy jsem si řekl: „Pokud se mi stane totéž co hlupákovi,+ co z toho mám, že jsem tak zmoudřel?“ A tak jsem si řekl: „I to je marnost.“ 16  Ani na moudrého, ani na hlupáka se totiž trvale nevzpomíná.+ V budoucích dnech se na všechny zapomene. A jak zemře moudrý? Stejně jako hlupák.+ 17  A tak jsem začal nenávidět život,+ protože všechno, co se dělá pod sluncem, mi připadalo skličující. Všechno to byla marnost+ a honba za větrem.+ 18  Začal jsem nenávidět všechno, na čem jsem pod sluncem tak tvrdě pracoval,+ protože to budu muset zanechat člověku, který přijde po mně.+ 19  A kdo ví, jestli bude moudrý, nebo hloupý?+ Přesto bude rozhodovat o všem, co jsem pod sluncem získal velkým úsilím a moudrostí. I to je marnost. 20  Začal jsem si tedy v srdci zoufat nad veškerou tvrdou prací, kterou jsem pod sluncem s námahou vykonal. 21  Člověk totiž může tvrdě pracovat s moudrostí, poznáním a zručností, ale to, co získal,* musí předat člověku, který na tom nepracoval.+ I to je marnost a velké neštěstí. 22  Co vlastně člověk má z veškeré své tvrdé práce a z toho, že ho jeho srdce pohání, aby pod sluncem tvrdě pracoval?+ 23  To, čím se zaměstnává, mu totiž po všechny jeho dny přináší bolest a trápení+ a jeho srdce ani v noci nemá klid.+ I to je marnost. 24  Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a pil a měl radost* ze své tvrdé práce.+ Uvědomil jsem si, že i to je z ruky pravého Boha.+ 25  Vždyť kdo jí a pije lépe než já?+ 26  Člověku, ve kterém má zalíbení, dává moudrost, poznání a radost,+ ale hříšníka nechává shromažďovat a sbírat jen proto, aby dal tomu, v kom má pravý Bůh zalíbení.+ I to je marnost a honba za větrem.

Poznámky

Nebo „vyzkouším radování“.
Nebo „radování“.
Nebo „les“.
Dosl. „syny domu“.
Nebo „majetek, jaký mívají“.
Nebo „dámu, ano, dámy“.
Dosl. „o co žádaly mé oči“.
Nebo „radost“.
Nebo „podíl“.
Nebo „nic výhodného“.
Dosl. „oči v hlavě“.
Nebo „ale všechno“.
Nebo „a dal své duši vidět dobré“.