Job 6:1–30

  • Jobova odpověď (1–30)

    • Tvrdí, že si stěžuje právem (2–6)

    • Ti, kdo ho utěšují, jsou zrádní (15–18)

    • „Upřímná slova nezraňují“ (25)

6  Job na to řekl:   „Kdyby tak byla zvážena všechna má bolest,+kdyby byla spolu s mým neštěstím položena na váhy!   Vždyť je těžší než písek moří,proto jsem mluvil neuváženě.*+   Probodly mě šípy Všemohoucího,vpíjí se do mě jejich jed. Hrůzy od Boha se sešikovaly proti mně.   Hýká divoký osel,+ když má trávu? Bučí býk, když má píci?   Copak se jídlo bez chuti jí neosolené? Má sléz* nějakou chuť?   Nechci se toho ani dotknout,je to pro mě jako zkažené jídlo.   Kdyby se jen splnila moje prosba,kdyby mi Bůh dal, po čem toužím!   Kdyby byl ochotný mě rozdrtit,kdyby tak vztáhl svou ruku a skoncoval se mnou!+ 10  I to by mi přineslo útěchu,navzdory nepolevující bolesti bych skákal radostí,vždyť jsem neodmítal slova Svatého.+ 11  Kde mám vzít sílu, abych to přečkal?+ Je přede mnou ještě něco dobrého, že bych měl žít dál? 12  Jsem silný jako skála? Nebo je moje tělo z mědi? 13  Můžu si nějak pomoct sám,když jsem byl zbaven veškeré opory? 14  Kdo odmítá projevit věrnou lásku svému bližnímu,+ztratí bázeň před Všemohoucím.+ 15  Moji vlastní bratři jsou zrádní+ jako zimní potok,jako voda zimních potoků, které vysychají. 16  Jsou kalné od ledua skrývá se v nich tající sníh. 17  Ale v letním horku se z nich ztrácí voda a mizí,když přijde žár, vysychají. 18  Jejich řečiště se klikatí,vedou do pouště a tam zanikají. 19  Hledají je karavany z Temy,+cestující ze Sáby*+ v ně doufají. 20  Stydí se, že se na ně spoléhali,přichází k nim a jsou zklamaní. 21  Takoví jste teď vy vůči mně,+vidíte, jakou hrůzu prožívám, a máte strach.+ 22  Copak jsem vás prosil, abyste mi něco dali,nebo jsem vás žádal, abyste za mě dali dar ze svého majetku? 23  Prosil jsem vás, abyste mě vysvobodili z rukou nepřítelenebo mě zachránili* před utlačovateli? 24  Poučte mě, a já budu mlčet.+ Vysvětlete mi, jaké chyby jsem se dopustil. 25  Upřímná slova nezraňují.+ Ale k čemu je dobré vaše kárání?+ 26  Chcete mě kárat za moje slova? Za slova řečená v zoufalství,+ která vítr odnáší pryč? 27  Vy byste i o sirotka házeli los+a prodali byste* vlastního přítele!+ 28  A teď se na mě podívejte,nebudu vám přece lhát do očí.* 29  Promyslete si to znovu prosím, nekřivděte mi,promyslete si to, vždyť jsem neudělal nic špatného.* 30  Mám snad na jazyku lež? Copak moje patro necítí, že něco není v pořádku?

Poznámky

Nebo „moje slova byla prudká, zbrklá“.
Rostlina obsahující sliz, který je bez chuti.
Nebo „cestující ze Šeby, výprava Sabejců“.
Dosl. „vyplatili“.
Nebo „sjednávali byste cenu za“.
Dosl. „do obličeje“.
Nebo „má spravedlnost je nedotčená“.