Job 4:1–21

  • Elifazova první řeč (1–21)

    • Vysmívá se Jobově bezúhonnosti (7, 8)

    • Vypráví, co mu řekl duch (12–17)

    • Bůh „svým sluhům nevěří“ (18)

4  Temanita Elifaz+ mu na to řekl:   „Pokud se s tebou někdo pokusí promluvit, uneseš to? Já totiž nemůžu zůstat zticha.   Je pravda, že jsi mnohé napravovala slabým jsi dodával sílu.   Svými slovy jsi pozvedal toho, kdo klopýtal,a posiloval jsi kolena, která se podlamovala.   Ale teď, když došlo na tebe, to nedokážeš unést,*když se to dotýká tebe, jsi zdrcený.   Copak ti tvoje zbožnost nedodává důvěru? Nedává ti tvoje oddanost Bohu+ naději?   Vzpomeň si prosím: Zahynul někdy nevinný? Stalo se někdy, že by byli zničeni čestní?   Pokud vím, ti, kdo orají* zlo,a ti, kdo rozsévají těžkosti, sklidí to samé.   Bůh dýchne, a oni hynou,jeho hněv zavane, a pomíjejí. 10  Lev řve a mladý lev vrčí,ale i silným lvům* se lámou zuby. 11  Když není kořist, lev hynea lvíčata se rozprchnou. 12  Potají se ke mně doneslo slovo,k mému uchu dolehl šepot. 13  Během zneklidňujících nočních vidění,když na lidi padá hluboký spánek, 14  mě přepadl strach a chvění,děs mi pronikl do všech kostí. 15  Před obličejem mi přešel nějaký ducha chlupy na těle se mi zježily. 16  Zastavil se,ale nerozeznal jsem jeho vzhled,před očima jsem měl cosi nejasného. V tichu jsem zaslechl hlas: 17  ‚Může být smrtelný člověk bezúhonnější* než Bůh? Může být čistší než jeho Tvůrce?‘ 18  Svým sluhům nevěří,i na svých andělech* nachází chyby. 19  Tím spíš na těch, kdo bydlí v domech z hlíny,jejichž základ je v prachu,+kdo můžou být rozmáčknuti jako mol. 20  Od rána do večera jsou drceni,navždy hynou a nikdo si toho nevšímá. 21  Jsou jako stan, kterému byla vytažena šnůra. Umírají bez moudrosti.

Poznámky

Dosl. „jsi vyčerpaný“.
Nebo „vymýšlejí, plánují“.
Nebo „mladým lvům s hřívou“.
Nebo „spravedlivější“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „poslech“.