Job 21:1–34

  • Jobova odpověď (1–34)

    • Proč se daří špatným lidem? (7–13)

    • Odhaluje své „přátele“ (27–34)

21  Job na to řekl:   „Pozorně poslouchejte, co teď řeknu,aspoň tak mě utěšte.   Vydržte to, až budu mluvit. Až skončím, můžete se mi vysmívat.+   Copak si stěžuji člověku? Kdyby to tak bylo, už bych* ztratil trpělivost.   Dívejte se na mě, ohromeně zírejtea mlčte.*   Když na to pomyslím, jímá mě hrůzaa celý se třesu.   Proč špatní lidé zůstávají naživu,+dožívají se vysokého věku a bohatnou?*+   Jsou stále obklopení svými dětmia vidí i jejich potomky.   Ve svých domech si žijí v bezpečí, beze strachu,+a Bůh je svým prutem netrestá. 10  Jejich býci úspěšně oplodňují,jejich krávy rodí a nepotrácejí. 11  Jejich chlapci pobíhají venku jako jehňata,jejich děti skotačí kolem. 12  Zpívají za doprovodu tamburíny a harfya radují se za zvuku flétny.*+ 13  Dny tráví v pohoděa do hrobu* sestupují v pokoji.* 14  A pravému Bohu říkají: ‚Nech nás být! Nemáme chuť poznávat tvé cesty.+ 15  Kdo je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit?+ Co tím získáme, když ho budeme znát?‘+ 16  Ale já vím, že svůj blahobyt nemají ve své moci.+ Myšlení* takových ničemů je mi vzdálené.+ 17  Jak často lampa špatných lidí zhasne?+ Jak často na ně přijde pohroma? Jak často na ně Bůh ve svém hněvu přivede zničení? 18  Copak se jim stává, že jsou jako sláma unášená větrem,jako plevy, které odnáší vichr? 19  Trest člověka Bůh uchovává pro jeho syny. Kéž i jemu Bůh oplatí, aby to sám pocítil.+ 20  Kéž na vlastní oči vidí svou zkázua napije se vzteku Všemohoucího.+ 21  Bude mu ještě záležet na tom, co se stane s jeho potomky,když bude jeho život zkrácen?*+ 22  Může někdo poučovat* Boha,+když je to on, kdo soudí i ty nejvyšší?+ 23  Jeden umírá v plné síle,+bezstarostný a klidný,+ 24  zatímco má stehna obrostlá tukema jeho kosti jsou silné.* 25  Ale druhý umírá ztrápený,aniž okusil něco dobrého. 26  Společně ulehnou do prachu+a oba je pokryjí larvy.+ 27  Přesně vím, o čem přemýšlítea co proti mně chystáte, abyste mi ublížili.*+ 28  Říkáte totiž: ‚Kde je dům toho významného mužea kde je stan, ve kterém ten ničema žil?‘+ 29  To jste se nikdy neptali těch, kdo cestují? Neberete v úvahu, co vypozorovali,* 30  že v den pohromy bývá zlý ušetřen,že v den hněvu se zachrání? 31  Kdo mu bude vyčítat jeho skutky? A kdo mu odplatí za to, co udělal? 32  Až ho odnesou na hřbitov,budou nad jeho hrobkou bdít. 33  Země v údolí mu bude lehká*+a celé lidstvo ho bude následovat,*+stejně jako ho nespočetné zástupy předešly. 34  Proč se mě tedy snažíte utěšit nesmyslnými slovy?+ Vaše řeči jsou samá lež!“

Poznámky

Dosl. „můj duch by“.
Dosl. „dejte si ruku na ústa“.
Nebo „získávají moc“.
Nebo „píšťaly“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „ve chvilce“, tj. rychlou a bezbolestnou smrtí.
Nebo „rady, plány“.
Nebo „počet jeho měsíců přeťat“.
Nebo „učit moudrosti“.
Dosl. „morek jeho kostí je vlhký“.
Nebo možná „abyste se na mně dopustili násilí“.
Dosl. „jejich znamení“.
Dosl. „hroudy země v údolí mu budou sladké“.
Dosl. „povleče za sebou“.