Ezra 9:1–15

  • Uzavírání smíšených manželství (1–4)

  • Ezra v modlitbě vyznává hříchy (5–15)

9  A po tom všem za mnou přišla knížata a řekla: „Izraelský lid a kněží a Levité se neoddělili od okolních národů a jejich odporných zvyků,+ od Kananejců, Chetitů, Perizejců, Jebusejců, Ammonitů, Moabců, Egypťanů+ a Amorejců.+  Berou pro sebe a pro své syny některé z jejich dcer za manželky.+ Oni, svaté potomstvo,*+ se mísí s okolními národy.+ A knížata a zastupující vládci se této nevěrnosti dopouští v největší míře.“  Jakmile jsem to uslyšel, roztrhl jsem si oděv i plášť bez rukávů, rval jsem si vlasy a vousy a seděl jsem jako omráčený.  Zůstal jsem sedět jako omráčený až do večerní obilné oběti+ a mezitím se ke mně kvůli této nevěrnosti bývalých vyhnanců shromáždili všichni, kdo měli v úctě* slova Boha Izraele.  A v době večerní obilné oběti+ jsem se přestal pokořovat, vstal jsem a s roztrženým oděvem i pláštěm bez rukávů jsem padl na kolena. Pozvedl jsem ruce k Jehovovi, svému Bohu,  a řekl jsem: „Můj Bože, jsem v rozpacích a stydím se vzhlédnout k tobě, můj Bože, protože naše provinění se rozmnožila nad naši hlavu a naše vina se navršila až k nebesům.+  Ode dnů našich předků až dodnes na nás leží velká vina+ a kvůli našim proviněním jsme byli vydáni, my, naši králové a naši kněží, do rukou králů jiných zemí, napospas meči,+ zajetí,+ drancování+ a potupě, a je to tak až dodnes.+  Ale teď jsi nám, Jehovo, náš Bože, na chvíli projevil přízeň, takže jsi některým z nás dovolil vyváznout a usadit se* na tvém svatém místě.+ Způsobil jsi, náš Bože, aby se nám rozzářily oči a abychom v našem otroctví pookřáli.  I když jsme otroci,+ náš Bože, neopustil jsi nás v našem otroctví, ale projevil jsi nám věrnou lásku a naklonil jsi nám perské krále,+ abychom pookřáli a mohli znovu postavit dům našeho Boha+ a opravit jeho trosky a abys nám v Judsku a Jeruzalémě poskytl ochranu.* 10  Ale co teď můžeme říct, náš Bože, po tom všem? Vždyť jsme přestali dodržovat tvá přikázání, 11  která jsi nám dal prostřednictvím svých proroků, když jsi řekl: ‚Země, do které vstupujete, abyste se jí zmocnili, je znečištěná nečistotou okolních národů, jejich odpornými zvyky. Svou nečistotou ji naplnily od jednoho konce k druhému.+ 12  Proto nedávejte své dcery jejich synům ani jejich dcery neberte pro své syny+ a nikdy jim nepomáhejte k pokoji a blahobytu.+ Pak zesílíte a budete užívat dobré dary této země a navždy se jí zmocníte pro své syny.‘ 13  A po tom všem, co na nás přišlo kvůli našim špatným skutkům a velké vině (a to jsi nás za naše provinění netrestal tak, jak bychom si zasloužili,+ náš Bože, a nám, kteří jsme zde, jsi umožnil vyváznout+), 14  budeme znovu porušovat tvá přikázání a vstupovat do smíšených manželství* s národy, které dělají ty odporné věci?+ Copak se na nás nerozhněváš do té míry, že nás úplně vyhladíš, takže nikdo z nás nezbude a nikdo nepřežije? 15  Jehovo, Bože Izraele, jsi spravedlivý,+ a proto někteří z nás přežili až dodnes. Teď jsme tu před tebou ve svém provinění, i když po tom všem před tebou nemůžeme obstát.“+

Poznámky

Dosl. „semeno“.
Dosl. „kdo se chvěli kvůli“.
Dosl. „a dal jsi nám kolík“.
Nebo „kamennou zeď“.
Nebo „spřízňovat se sňatky“.