Nehemjáš 9:1–38

  • Lidé vyznávají své hříchy (1–38)

    • Jehova ochotně odpouští (17)

9  A 24. den toho měsíce se Izraelité shromáždili a postili se, oblečení v pytlovině a s hlavou posypanou prachem.+  Ti, kdo byli izraelského původu, se potom oddělili od všech cizinců.+ Stáli a vyznávali své vlastní hříchy i provinění svých předků.+  Stáli na svých místech a tři hodiny* četli z knihy zákona+ Jehovy, svého Boha, a další tři hodiny vyznávali hříchy a klaněli se Jehovovi, svému Bohu.  Ješua, Bani, Kadmiel, Šebanjáš, Bunni, Šerebjáš,+ Bani a Kenani stáli na vyvýšeném pódiu+ pro Levity a silným hlasem volali k Jehovovi, svému Bohu.  A Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hodijáš, Šebanjáš a Petachjáš řekli: „Vstaňte a chvalte Jehovu, svého Boha, po celou věčnost.*+ Bože, ať chválí tvé slavné jméno, které si zaslouží víc chvály a slávy, než lidé můžou dát.  Ty, Jehovo, jsi jediný,+ ty sám jsi udělal nebesa, ano, nebe nebes a všechno jejich vojsko, zemi a všechno na ní, moře a všechno v něm. Všechny zachováváš naživu a nebeské vojsko se ti klaní.  Ty jsi Jehova, pravý Bůh, ten, který vyvolil Abrama,+ vyvedl ho z chaldejského města Ur+ a dal mu jméno Abraham.+  Viděl jsi, že je ti ve svém srdci věrný,+ a tak jsi s ním uzavřel smlouvu, že jemu a jeho potomkům* dáš zemi Kananejců, Chetitů, Amorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců.+ A svůj slib jsi dodržel, protože vždycky jednáš správně.  Viděl jsi trápení našich předků v Egyptě+ a slyšel jsi jejich volání o pomoc u Rudého moře. 10  Znameními a zázraky jsi potrestal faraona, všechny jeho sluhy a všechny obyvatele jeho země,+ protože jsi věděl, že se k našim předkům chovali troufale.+ Slavné jméno, které sis tehdy získal, zůstává až dodnes.+ 11  A rozdělil jsi před nimi moře, takže jím prošli po suché zemi,+ a jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do rozbouřených vod.+ 12  Ve dne jsi je vedl pomocí oblačného sloupu a v noci pomocí ohnivého sloupu, abys jim svítil na cestu, kterou měli jít.+ 13  A sestoupil jsi na horu Sinaj,+ mluvil jsi s nimi z nebe+ a dal jsi jim spravedlivá soudcovská rozhodnutí, spolehlivé zákony* a užitečné předpisy a přikázání.+ 14  Naučil jsi je zachovávat svůj svatý sabat+ a prostřednictvím svého služebníka Mojžíše jsi jim dal přikázání, předpisy a zákony. 15  Když měli hlad, dal jsi jim chléb z nebe,+ a když měli žízeň, vyvedl jsi jim vodu ze skály.+ A řekl jsi jim, aby šli a zmocnili se země, o které jsi přísahal,* že jim ji dáš. 16  Ale oni, naši předkové, jednali troufale.+ Začali být zatvrzelí*+ a neposlouchali tvá přikázání. 17  Odmítali poslouchat+ a neměli na paměti úžasné skutky, které jsi mezi nimi vykonal. Začali být zatvrzelí* a určili si vůdce, aby se vrátili do otroctví v Egyptě.+ Ty jsi však Bůh, který ochotně odpouští,* jsi soucitný* a milosrdný, trpělivý* a plný věrné lásky,*+ a proto jsi je neopustil.+ 18  Dokonce i když si udělali kovovou* sochu telete a říkali: ‚To je náš Bůh, který nás vyvedl z Egypta‘+ a chovali se k tobě velmi neuctivě, 19  i tehdy jsi k nim byl nesmírně milosrdný a nezanechal jsi je v pustině.+ Ve dne je nepřestával vést oblačný sloup a v noci jim ohnivý sloup nadále svítil na cestu, kterou měli jít.+ 20  A dával jsi jim svého ducha,* aby získali porozumění,+ nepřestal jsi jim dávat svou manu,+ a když měli žízeň, opatřoval jsi jim vodu.+ 21  Čtyřicet let jsi je živil v pustině.+ Nic jim nescházelo. Ani oděvy se jim neobnosily+ a nohy jim neotekly. 22  Dal jsi jim království a národy, postupně jsi jim přiděloval jejich zemi.+ A tak se zmocnili země chešbonského krále Sichona+ i země bašanského krále Oga.+ 23  A způsobil jsi, že jejich synů bylo tolik jako hvězd na nebi.+ Potom jsi je přivedl do země, o které jsi slíbil jejich praotcům, že do ní vstoupí a získají ji do vlastnictví.+ 24  Jejich synové tedy do té země vešli a obsadili ji.+ A porazil jsi před nimi Kananejce,+ kteří tam žili, a vydal jsi jim do rukou krále i národy té země, aby s nimi naložili podle libosti. 25  A dobyli opevněná města+ a zmocnili se úrodné půdy,+ domů s mnoha nejrůznějšími dobrými věcmi, vyhloubených nádrží na vodu,* vinic, olivových hájů+ a bezpočtu ovocných stromů. A tak jedli do sytosti a ztloustli a těšili se z tvé velké dobroty. 26  Začali však být neposlušní, bouřili se proti tobě+ a obraceli se zády k tvému zákonu.* Zabíjeli tvé proroky, kteří je varovali a kteří se je k tobě snažili přivést zpět. Chovali se k tobě velmi neuctivě.+ 27  Proto jsi je vydával do rukou jejich nepřátel+ a ti je utlačovali.+ Ale když se ocitli v tísni, volali k tobě a ty jsi je z nebe slyšel. A ve svém velkém milosrdenství jsi jim dával zachránce, kteří je z rukou jejich nepřátel osvobozovali.+ 28  Ale jakmile přišla úleva, opět dělali to, co je ve tvých očích špatné,+ a tak jsi je nechával napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali.*+ Potom se k tobě zase vraceli a volali o pomoc+ a ty jsi je z nebe slyšel a ve svém velkém milosrdenství jsi je znovu a znovu osvobozoval.+ 29  Přestože jsi je opakovaně varoval a snažil ses je přivést zpět ke svému zákonu, chovali se troufale a nechtěli poslouchat tvá přikázání.+ Hřešili proti tvým předpisům, které dávají život tomu, kdo je dodržuje.+ Vzdorovitě se k tobě obraceli zády, byli zatvrzelí* a nechtěli poslouchat. 30  Dlouhá léta jsi s nimi měl trpělivost+ a stále jsi je svým duchem prostřednictvím svých proroků varoval, ale nechtěli naslouchat. Nakonec jsi je vydal do rukou okolních národů.+ 31  Přesto jsi je ve svém velkém milosrdenství nevyhladil+ ani neopustil, protože jsi soucitný* a milosrdný Bůh.+ 32  A teď, náš Bože, Bože velký, mocný a vzbuzující bázeň, který dodržuješ svou smlouvu a projevuješ věrnou lásku,+ nepovažuj za malé všechny ty útrapy, které postihly nás, naše krále, naše knížata,+ naše kněze,+ naše proroky,+ naše předky a všechen tvůj lid od doby asyrských králů+ až do dnešního dne. 33  Všechno, co nás potkalo, jsi na nás uvedl po právu. Ty jsi jednal věrně, ale my jsme jednali špatně.+ 34  Naši králové, naše knížata, naši kněží a naši předkové nedodržovali tvůj zákon a nevěnovali pozornost tvým přikázáním ani připomínkám, kterými jsi je varoval. 35  Ani v době, kdy měli své království a těšili se z tvé nezměrné dobroty v rozlehlé a úrodné zemi, kterou jsi jim poskytl, ti nesloužili+ a nepřestali jednat špatně. 36  A podívej, dnes jsou z nás otroci.+ V té zemi, kterou jsi dal našim předkům, aby jedli její plody a její dobré věci, jsme dnes otroky. 37  Její bohatá úroda připadá králům, které jsi nad námi ustanovil kvůli našim hříchům.+ S námi* i s našimi hospodářskými zvířaty zacházejí, jak se jim zlíbí. Jsme ve velmi tíživé situaci. 38  Vzhledem k tomu všemu tedy skládáme závazný slib,+ sepsaný a stvrzený pečetí našich knížat, našich Levitů a našich kněží.“+

Poznámky

Dosl. „čtvrtinu dne“.
Nebo „od věků na věky“.
Dosl. „semeni“.
Dosl. „zákony pravdy“.
Dosl. „pozvedl ruku“.
Dosl. „zatvrdili svou šíji“.
Dosl. „zatvrdili svou šíji“.
Nebo „Bůh odpouštění“.
Nebo „milostivý“.
Nebo „pomalý k hněvu“.
Nebo „milující laskavosti“.
Nebo „litou“.
Dosl. „dobrého ducha“.
Nebo „cisteren“.
Dosl. „házeli za záda tvůj zákon“.
Nebo „aby je drtili“.
Dosl. „zatvrdili svou šíji“.
Nebo „milostivý“.
Dosl. „našimi těly“.