4. Mojžíšova 11:1–35

  • Kvůli stížnostem přichází oheň od Boha (1–3)

  • Lidé pláčou a chtějí maso (4–9)

  • Mojžíš se cítí nedostatečný (10–15)

  • Jehova dává ducha 70 starším (16–25)

  • Eldad a Medad, Jozue kvůli Mojžíšovi žárlí (26–30)

  • Křepelky, lid je potrestán za chtivost (31–35)

11  A lid si začal před Jehovou ostře stěžovat. Když to Jehova slyšel, vzplanul jeho hněv. Rozhořel se proti nim Jehovův oheň a pohlcoval některé na kraji tábora.  Lid začal volat k Mojžíšovi. Ten úpěnlivě prosil Jehovu+ a oheň uhasl.  A tak to místo nazvali Tabera,* protože se tam proti nim rozhořel Jehovův oheň.+  Dav cizinců,+ kteří byli v jejich středu, pak začal projevovat sobecké touhy,+ takže i Izraelité se znovu rozplakali a říkali: „Kdo nám dá k jídlu maso?+  Když si vzpomeneme na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, a na ty okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek!+  Ale teď chřadneme. Nevidíme nic než tu manu!“+  Mana+ byla jako semeno koriandru+ a vypadala jako klejopryskyřice.  Lidé ji chodili sbírat a mleli ji v mlýnku nebo roztloukali v hmoždíři a potom ji vařili nebo z ní dělali kulaté placky.+ Chutnala jako sladký olejový koláč.  Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.+ 10  Mojžíš slyšel, jak lidé se svými rodinami pláčou, každý u vchodu do svého stanu. Jehova se velmi rozzlobil+ a Mojžíšovi se to také vůbec nelíbilo. 11  Mojžíš pak řekl Jehovovi: „Proč svého sluhu tak trápíš? Proč jsem nezískal tvou přízeň, takže jsi na mě naložil tíhu celého tohoto lidu?+ 12  Copak jsem všechen ten lid počal? Copak jsem je porodil, že mi říkáš: ‚Nes je v náruči, jako chůva* nosí kojence‘ – do země, o které jsi přísahal, že ji dáš jejich praotcům?+ 13  Kde mám vzít maso pro celý tenhle lid? Vždyť přede mnou pořád pláčou a říkají: ‚Dej nám k jídlu maso!‘ 14  Nedokážu sám nést tenhle lid. Je to na mě moc.+ 15  Když se mnou chceš jednat takhle, radši mě rovnou zabij.+ Pokud jsem získal tvou přízeň, nenech mě dál trpět.“ 16  Jehova Mojžíšovi odpověděl: „Shromáždi mi 70 mužů z izraelských starších, mužů, které uznáváš jako* starší a vůdce lidu.+ Vezmi je ke stanu setkávání a ať se tam s tebou postaví. 17  Sestoupím+ a budu tam s tebou mluvit+ a vezmu něco z ducha,+ který je na tobě, a dám ho jim. Budou ti pomáhat nést tíhu lidu, abys ji nenesl sám.+ 18  A lidem řekni: ‚Na zítřek se posvěťte.+ Budete jíst maso, protože jste k Jehovovi s pláčem volali:+ „Kdo nám dá k jídlu maso? V Egyptě jsme se měli líp.“+ Jehova vám dá maso a vy budete jíst.+ 19  Budete jíst, ne jeden den ani 2 dny ani 5 dnů ani 10 dnů ani 20 dnů, 20  ale celý měsíc, až vám to poleze krkem a zhnusí se vám to.+ Zavrhli jste totiž Jehovu, který je ve vašem středu, a s pláčem jste před ním volali: „Proč jsme vyšli z Egypta?“‘“+ 21  Mojžíš potom řekl: „V lidu, který je kolem mě, je 600 000 pěších mužů,+ a ty říkáš ‚Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc‘! 22  Kdyby se porazila všechna stáda ovcí a dobytka, copak by to pro ně stačilo? Nebo kdyby se vylovily všechny ryby z moře, copak by to pro ně stačilo?“ 23  Jehova na to Mojžíšovi řekl: „Je snad Jehovova ruka příliš krátká?+ Teď uvidíš, jestli se mé slovo splní, nebo ne.“ 24  A tak Mojžíš vyšel ven a oznámil lidu Jehovova slova. Pak shromáždil 70 mužů ze starších lidu a rozestavil je okolo stanu.+ 25  Potom Jehova sestoupil v oblaku+ a mluvil k němu+ a vzal něco z ducha,+ který byl na něm, a dal ho každému ze 70 starších. A jakmile se na nich duch usadil, začali se chovat jako proroci,*+ ale znovu už to neudělali. 26  Dva z těch mužů zůstali v táboře. Jmenovali se Eldad a Medad. Sice nevyšli ke stanu, ale protože byli mezi zapsanými, duch se usadil i na nich. Začali se tedy v táboře chovat jako proroci. 27  A přiběhl jeden mladý muž a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad se v táboře chovají jako proroci!“ 28  Nato se ozval Jozue,+ syn Nuna, který byl od svého mládí Mojžíšovým pomocníkem, a řekl: „Můj pane, Mojžíši, zabraň jim v tom!“+ 29  Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky a aby jim Jehova dal svého ducha!“ 30  Pak se Mojžíš s izraelskými staršími vrátili do tábora. 31  A Jehova způsobil, že se zvedl vítr a přiháněl od moře křepelky a ty padaly všude kolem tábora,+ na den cesty daleko na jednu i na druhou stranu. Pokrývaly zem do výšky asi dva lokte.* 32  Lidé tedy zůstali vzhůru celý den a celou noc a celý další den a sbírali křepelky. Nikdo nenasbíral méně než deset chomerů* a rozprostírali si je všude kolem tábora. 33  Ale ještě měli maso mezi zuby, ještě ho nestihli rozžvýkat, když proti nim vzplanul Jehovův hněv a Jehova začal lid ve velkém pobíjet.+ 34  A tak to místo nazvali Kibrot-hattaava,*+ protože tam pohřbili lidi, kteří byli chtiví.+ 35  Z Kibrot-hattaavy se lid vydal na cestu k Chacerotu a v Chacerotu+ zůstali.

Poznámky

Znamená „hoření“, tj. požár, planutí.
Nebo „pečovatel“.
Nebo „o kterých víš, že jsou to“.
Nebo „prorokovat“.
Loket odpovídal 44,5 cm. Viz příloha B14.
Chomer odpovídal 220 l. Viz příloha B14.
Znamená „pohřební místo chtivosti“.