2. Samuelova 13:1–39

  • Amnon znásilňuje Tamar (1–22)

  • Absalom zabíjí Amnona (23–33)

  • Absalom utíká do Gešuru (34–39)

13  Davidův syn Absalom měl krásnou sestru, která se jmenovala Tamar,+ a Davidův syn Amnon+ se do ní zamiloval.  Amnon se kvůli své sestře Tamar tak trápil, že z toho onemocněl. Byla totiž panna a Amnonovi připadalo nemožné s ní něco mít.  Amnon měl jednoho přítele, který se jmenoval Jehonadab+ a byl synem Davidova bratra Šimeaha.+ Byl to velmi chytrý muž.  Zeptal se Amnona: „Proč jsi ty, králův syn, každé ráno tak skleslý? Nechceš mi to říct?“ Amnon mu odpověděl: „Zamiloval jsem se do Tamar, sestry+ mého bratra Absaloma.“  Jehonadab mu poradil: „Lehni si na lůžko a předstírej, že jsi nemocný. Až se na tebe tvůj otec přijde podívat, řekni mu: ‚Ať prosím přijde moje sestra Tamar a dá mi najíst. Ať mi před očima připraví jídlo, jaké se dává nemocným,* a já si ho od ní vezmu.‘“  Amnon si tedy lehl a předstíral, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnon mu řekl: „Ať prosím přijde moje sestra Tamar, připraví přede mnou dvě placky ve tvaru srdce a já si je od ní vezmu.“  Nato David poslal domů pro Tamar a vzkázal jí: „Jdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“*  Tamar tedy šla do domu svého bratra Amnona, který tam ležel. Vzala těsto, uhnětla z něj před Amnonem placky a usmažila je.  Potom je vzala z pánve a dala mu je. Amnon ale odmítl jíst a řekl: „Ať všichni odejdou!“ A tak všichni odešli. 10  Amnon pak řekl Tamar: „Přines to jídlo* do ložnice a já si ho od tebe vezmu.“ Tamar tedy vzala placky ve tvaru srdce, které udělala, a přinesla je svému bratru Amnonovi do ložnice. 11  Když mu je podávala, chytil ji a řekl: „Pojď, miluj se se mnou, moje sestro!“ 12  Ale ona mu řekla: „Ne, můj bratře! Nepokořuj mě! V Izraeli se nic takového nedělá.+ Nedopouštěj se téhle hanebnosti.+ 13  Jak bych se pak mohla zbavit své pohany? A tebe budou v Izraeli považovat za hanebného ničemu. Prosím, promluv s králem, vždyť ti mě dá.“ 14  Amnon jí ale nenaslouchal, přemohl ji a znásilnil. 15  Potom ji začal velmi nenávidět a jeho nenávist k ní byla větší než láska, kterou k ní předtím cítil. Nařídil jí: „Vstaň! Jdi pryč!“ 16  Řekla mu na to: „Ne, můj bratře! To, že mě vyháníš, je horší než to, co jsi mi udělal.“ On jí ale nenaslouchal. 17  Zavolal svého sloužícího a řekl mu: „Odveď prosím ode mě tu ženu a zamkni za ní dveře.“ 18  (Tamar měla na sobě oděv,* jaký nosily panenské dcery krále.) Amnonův sloužící ji vyvedl ven a zamkl za ní dveře. 19  Tamar si posypala hlavu popelem,+ roztrhla si oděv, který měla na sobě, chytila se za hlavu a s pláčem odcházela. 20  Její bratr Absalom+ se jí zeptal: „Byl to tvůj bratr Amnon? A teď mlč, moje sestro. Je to tvůj bratr.+ Snaž se na to nemyslet.“* Tamar potom žila v ústraní, v domě svého bratra Absaloma. 21  Když se o tom všem doslechl král David, velmi se rozzlobil.+ Nechtěl ale zranit city svého syna Amnona, protože ho miloval. Byl to totiž jeho prvorozený. 22  A Absalom s Amnonem nemluvil ani ve zlém, ani v dobrém. Absalom ho totiž nenáviděl+ za to, že pokořil jeho sestru Tamar.+ 23  Když uplynuly dva roky, Absalom nechal u Baal-chacoru poblíž Efrajimu+ stříhat své ovce a pozval všechny královy syny na hostinu.+ 24  Absalom přišel ke králi a řekl: „Tvůj sluha právě stříhá ovce. Ať jde prosím král a jeho sluhové se mnou.“ 25  Král mu ale odpověděl: „Ne, můj synu. Kdybychom šli všichni, byli bychom ti na obtíž.“ I když na něj Absalom naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu. 26  Absalom tedy řekl: „Když nepůjdeš ty, ať s námi prosím jde můj bratr Amnon.“+ Král se ho zeptal: „Proč by s tebou měl jít on?“ 27  Ale Absalom na něj dál naléhal, a tak s ním poslal Amnona i všechny královy syny. 28  Potom Absalom přikázal svým sloužícím: „Dávejte pozor! Až bude Amnonovo srdce dobře naladěné vínem a já vám řeknu: ‚Zabijte Amnona!‘, tak ho zabijete. Nebojte se. Bude to přece na můj příkaz. Buďte odvážní a silní.“ 29  Absalomovi sloužící tedy splnili jeho příkaz a Amnona zabili. Všichni ostatní královi synové se pak zvedli, nasedli na své muly a dali se na útěk. 30  Když byli ještě na cestě, k Davidovi dorazila zpráva: „Absalom zabil všechny královy syny. Nikdo z nich nepřežil.“ 31  Nato král vstal, roztrhl si oděv a padl na zem. Kolem stáli s roztrženými oděvy všichni jeho sluhové. 32  Jehonadab,+ syn Davidova bratra Šimeaha,+ ale řekl: „Ať si můj pán nemyslí, že zabili všechny královy syny. Zemřel jen Amnon.+ Stalo se to na příkaz Absaloma, který to měl v úmyslu+ ode dne, kdy Amnon pokořil jeho sestru+ Tamar.+ 33  Ať tedy můj pán, král, nebere vážně* zprávu, která říká: ‚Zemřeli všichni královi synové.‘ Zemřel jen Amnon.“ 34  Absalom mezitím utekl.+ Když se strážný rozhlédl, viděl, jak cestou po úbočí hory přichází mnoho lidí. 35  Nato Jehonadab+ řekl králi: „Podívej! Královi synové se vracejí. Je to přesně tak, jak tvůj sluha řekl.“ 36  Jakmile domluvil, vešli s hlasitým pláčem královi synové. I král a všichni jeho sluhové hořce plakali. 37  Absalom utekl ke gešurskému králi Talmaiovi,+ synovi Ammihuda. A David truchlil nad smrtí svého syna mnoho dnů. 38  V Gešuru,+ kam utekl, zůstal Absalom tři roky. 39  Nakonec král David zatoužil jít za Absalomem, protože se už se smrtí Amnona smířil.*

Poznámky

Nebo „chléb útěchy“.
Nebo „chléb útěchy“.
Nebo „chléb útěchy“.
Nebo „zdobený oděv“.
Nebo: „Nezaměřuj na to své srdce.“
Dosl. „nebere si k srdci“.
Nebo „našel po smrti Amnona útěchu“.