2. Královská 7:1–20

  • Eliša předpovídá konec hladomoru (1, 2)

  • Jídlo v opuštěném syrském táboře (3–15)

  • Elišovo proroctví se plní (16–20)

7  Eliša prohlásil: „Naslouchejte Jehovovým slovům. Toto říká Jehova: ‚Zítra asi touto dobou se bude v samařské bráně* prodávat sea* jemné mouky za šekel* a dvě sea ječmene také za šekel.‘“+  Pobočník, kterému král důvěřoval, řekl muži pravého Boha: „I kdyby Jehova otevřel nebeská stavidla, bylo by to možné?“+ Odpověděl mu: „Uvidíš to na vlastní oči,+ ale jíst z toho nebudeš.“+  U vchodu do městské brány byli čtyři malomocní.+ Řekli si: „Proč tu sedíme a čekáme na smrt?  Pokud se rozhodneme jít do města, kde je hladomor,+ zemřeme. A pokud budeme sedět tady, také zemřeme. Pojďme do tábora Syřanů. Když nás ušetří, budeme žít, ale když nás zabijí, zemřeme.“  A tak za soumraku vstali a vydali se do syrského tábora. Když došli na jeho okraj, zjistili, že tam nikdo není.  Jehova totiž způsobil, že v syrském táboře byl slyšet hluk válečných vozů a koní – hluk obrovského vojska.+ Syřané si řekli: „Izraelský král najal chetitské a egyptské krále, aby přitáhli proti nám!“  Okamžitě tedy vstali a za soumraku utekli. Nechali tam své stany, koně, osly a celý tábor, tak jak byl, a utíkali, aby si zachránili život.*  Když ti malomocní došli na okraj tábora, vstoupili do jednoho stanu a začali jíst a pít. Vzali odtamtud stříbro, zlato a oděvy a odešli to schovat. Potom se vrátili, vešli do jiného stanu a i odtamtud odnesli věci a schovali je.  Pak si ale řekli: „To, co děláme, není správné. Dnešek je dnem dobrých zpráv! Pokud bychom váhali a čekali až do rozednění, zasluhovali bychom trest. Pojďme to oznámit v králově domě.“ 10  A tak šli, zavolali na strážce městské brány a oznámili jim: „Vydali jsme se do tábora Syřanů, ale nikdo tam nebyl – vůbec nikoho jsme neslyšeli. Byli tam jen uvázaní koně a osli a opuštěné stany.“ 11  Strážci brány tu zprávu okamžitě předali do králova domu. 12  Král ještě v noci vstal a pověděl svým sluhům: „Řeknu vám, co mají Syřané v plánu. Vědí, že jsme hladoví,+ a tak odešli z tábora a schovali se na poli. Říkají si: ‚Až vyjdou z města, chytíme je živé a pak do města vstoupíme.‘“+ 13  Jeden z jeho sluhů navrhl: „Ať si několik mužů vezme těch pět koní, kteří ve městě zbyli, a vydají se zjistit, co se stalo. Určitě nedopadnou hůř než ostatní Izraelité, kteří zůstanou ve městě, ani nedopadnou hůř než ti, kteří už zemřeli.“ 14  A tak vzali dva vozy s koňmi a král je poslal do tábora Syřanů s příkazem: „Jeďte se tam podívat!“ 15  Šli za Syřany až k Jordánu. Všude po cestě byly oděvy a jiné věci, které Syřané zahodili, když v panice utíkali. Poslové se vrátili a oznámili to králi. 16  Lidé potom vyšli a vydrancovali tábor Syřanů. A tak jak řekl Jehova, sea jemné mouky se pak prodávalo za šekel a dvě sea ječmene také za šekel.+ 17  Dozorem u brány král pověřil pobočníka, kterému důvěřoval. Lidé ho ale v bráně ušlapali k smrti, tak jak řekl muž pravého Boha, když k němu král přišel. 18  Stalo se přesně to, co řekl muž pravého Boha králi: „Zítra touto dobou se budou v samařské bráně prodávat dvě sea ječmene za šekel a sea jemné mouky také za šekel.“+ 19  Pobočník ale tehdy muži pravého Boha řekl: „I kdyby Jehova otevřel nebeská stavidla, bylo by to možné?“ Eliša mu odpověděl: „Uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.“ 20  A to se mu také stalo. Lidé ho v bráně ušlapali k smrti.

Poznámky

Nebo „na samařských tržištích“.
Sea odpovídalo 7,33 l. Viz příloha B14.
Šekel odpovídal 11,4 g. Viz příloha B14.
Nebo „duši“.