2. Královská 19:1–37

  • Ezekjáš prostřednictvím Izajáše prosí Boha o pomoc (1–7)

  • Senacherib vyhrožuje dobytím Jeruzaléma (8–13)

  • Ezekjášova modlitba (14–19)

  • Izajáš předává odpověď od Boha (20–34)

  • Anděl pobíjí 185 000 Asyřanů (35–37)

19  Když to král Ezekjáš uslyšel, roztrhl si oděv, oblékl se do pytloviny a šel do Jehovova domu.+  Pak poslal správce paláce Eljakima, tajemníka Šebnu a starší kněze, oblečené do pytloviny, za prorokem Izajášem,+ synem Amoce.  Vyřídili mu: „Toto říká Ezekjáš: ‚Tento den je dnem tísně, pokárání* a hanby. Jsme jako žena, která má porodit dítě, ale nemá na to sílu.*+  Snad Jehova, tvůj Bůh, uslyší všechna slova rabšakeho, kterého poslal jeho pán, asyrský král, aby se vysmíval živému Bohu.+ Snad s ním Jehova, tvůj Bůh, zúčtuje za slova, která slyšel. Modli se+ tedy za ty, kdo přežili.‘“  Když sluhové krále Ezekjáše přišli za Izajášem,+  Izajáš jim řekl: „Vyřiďte svému pánovi: ‚Toto říká Jehova: „Neboj se+ kvůli slovům, která jsi slyšel a kterými mě sloužící asyrského krále uráželi.+  Vnuknu mu myšlenku.* Dostane zprávu, vrátí se do své země a já způsobím, že tam padne mečem.“‘“+  Když se rabšake dozvěděl, že asyrský král od Lakiše+ odtáhl, vrátil se k němu. Asyrský král právě bojoval proti Libně.+  Potom se doslechl, že proti němu vytáhl etiopský král Tirhak. A tak znovu vyslal k Ezekjášovi posly+ se slovy: 10  „Vyřiďte judskému králi Ezekjášovi: ‚Nenech se klamat svým Bohem, kterému důvěřuješ. Nevěř mu, když říká: „Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále.“+ 11  Sám jsi slyšel, co asyrští králové udělali všem těm zemím – všechny je zničili.*+ A ty si myslíš, že se zachráníš? 12  Dokázali bohové národů, které zničili moji předkové, zachránit své národy? Kde jsou Gozan, Charan,+ Recef a lid Edenu, který žil v Tel-assaru? 13  Kde je král Chamatu, král Arpadu a král měst Sefarvajim, Hena a Ivva?‘“+ 14  Ezekjáš vzal dopisy, které poslové přinesli, a přečetl je. Potom šel do Jehovova domu, rozprostřel je* před Jehovou+ 15  a začal se k Jehovovi modlit:+ „Jehovo, Bože Izraele, který sedíš na trůnu nad* cherubíny,+ jen ty jsi pravý Bůh všech království na zemi.+ Ty jsi udělal nebesa i zemi. 16  Nakloň své ucho, Jehovo, a naslouchej!+ Otevři své oči,+ Jehovo, a podívej se! Naslouchej tomu, co Senacherib vzkázal – tomu, jak se vysmívá živému Bohu. 17  Jehovo, je pravda, že asyrští králové zpustošili národy a jejich země.+ 18  Jejich bohy hodili do ohně, protože to nebyli žádní bohové,+ ale dílo lidských rukou,+ dřevo a kámen. To proto je mohli zničit. 19  Ale ty Jehovo, náš Bože, nás prosím vysvoboď z jeho rukou, aby všechna království na zemi poznala, že jen ty, Jehovo, jsi Bůh.“+ 20  Izajáš, syn Amoce, pak Ezekjášovi vzkázal: „Toto říká Jehova, Bůh Izraele: ‚Slyšel jsem, jak ses ke mně modlil+ kvůli asyrskému králi Senacheribovi.+ 21  Jehova proti němu prohlašuje: „Panenská sionská dcera tebou pohrdá, směje se ti. Jeruzalémská dcera nad tebou potřásá hlavou. 22  Komu ses vysmíval a koho jsi urážel?+ Proti komu jsi pozvedl hlas+ a na koho jsi pyšně upřel oči? Byl to Svatý Izraele!+ 23  Prostřednictvím svých poslů+ ses vysmíval Jehovovi.+ Řekl jsi: ‚Se všemi svými válečnými vozyvystoupím na vrcholky hor,do nejodlehlejších končin Libanonu. Pokácím jeho majestátní cedry, jeho nejlepší jalovce. Vejdu do jeho nejvzdálenějších míst, do jeho nejhlubších lesů. 24  Vykopu studny a budu pít cizí vodu. Svými chodidly vysuším všechny řeky* Egypta.‘ 25  Neslyšel jsi? Rozhodl* jsem to už před dávnými časy,+odedávna jsem to připravoval.*+ Teď to uskutečním.+ Z opevněných měst uděláš hromady trosek.+ 26  Jejich obyvatelé budou bezmocní,budou zděšení a zahanbení. Budou jako rostliny na poli a zelená tráva,+jako tráva na střechách vysušená východním větrem. 27  Já ale dobře vím, kdy usedáš, kdy odcházíš a kdy se vracíš,+a vím také, kdy jsi na mě rozzuřený,+ 28  protože tvůj vztek+ a tvůj řev mi dolehly k uším.+ Nasadím ti do nosu hák, do úst ti dám uzdu+a odvedu tě zpátky cestou, kterou jsi přišel.“+ 29  A to pro tebe* bude znamení: Letos budete jíst to, co vyroste samo,* druhý rok budete jíst to, co z toho vzejde,+ ale třetí rok budete sít a sklízet a budete sázet vinice a jíst jejich úrodu.+ 30  Ti z judského domu, kdo zůstanou naživu,+ zakoření a ponesou plody. 31  Vždyť z Jeruzaléma vyjdou ti, kdo zbyli, z hory Sion ti, kdo přežili. Horlivost Jehovy, Boha vojsk, to uskuteční.+ 32  Jehova o asyrském králi říká:+ „Nevejde do tohoto města,+nevystřelí na něj šíp,neobrátí proti němu štítani proti němu nenavrší obléhací násep.+ 33  Vrátí se cestou, kterou přišel,a do tohoto města nevejde,“ říká Jehova. 34  „Budu toto město bránit+ a zachráním ho kvůli sobě+a kvůli svému služebníku Davidovi.“‘“+ 35  Ještě tu noc vyšel Jehovův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů.+ Když lidé brzy ráno vstali, viděli všude samé mrtvoly.+ 36  Asyrský král Senacherib tedy odtáhl. Vrátil se do Ninive+ a zůstal tam.+ 37  A když se klaněl v domě* svého boha Nisroka, jeho synové Adrammelek a Šarecer ho zabili mečem+ a utekli do země Ararat.+ Po něm se stal králem jeho syn Esar-chaddon.+

Poznámky

Nebo „urážky“.
Dosl.: „Synové dospěli až k ústí lůna a není síla k porodu.“
Dosl.: „Vkládám do něj ducha.“
Nebo „zasvětili zničení“. Viz heslo Zasvětit zničení ve Slovníčku pojmů.
Dosl. „to“.
Nebo možná „mezi“.
Nebo „nilské kanály“.
Dosl. „udělal“.
Nebo „tvořil“.
Tj. Ezekjáše.
Nebo „co vyroste z roztroušených obilných zrn“.
Nebo „chrámu“.