2. Korinťanům 10:1–18

  • Pavel obhajuje svou službu (1–18)

    • Naše zbraně nejsou tělesné (4, 5)

10  Já, Pavel, vás teď vybízím s Kristovou mírností a laskavostí,+ ačkoli vám připadám obyčejný, když jsem s vámi,+ ale smělý, když jsem pryč.+  Prosím, abych po svém příchodu nemusel být tak smělý, jak předpokládám, a podniknout rázné kroky proti těm, kdo se na nás dívají, jako bychom jednali tělesně.  Žijeme sice v těle, ale neválčíme tělesně.  Vždyť zbraně, kterými válčíme, nejsou tělesné,+ ale mají od Boha moc+ vyvracet silně zakořeněné věci.  Vyvracíme totiž mylné uvažování a všechno povýšené, co se staví proti poznání Boha, a přivádíme každou myšlenku do zajetí, aby poslouchala Krista.+  A jakmile ukážete, že jste úplně poslušní, budeme připraveni potrestat každého, kdo zůstává neposlušný.+  Soudíte jen podle vnějšího vzhledu. Pokud si je někdo jistý, že patří Kristu, ať se znovu zamyslí nad tímhle: Jako Kristu patří on, tak mu patříme i my.  Vždyť Pán nám dal pravomoc vás budovat, ne strhávat,+ a i kdybych se touto pravomocí trochu víc chlubil, nemusel bych se stydět.  Nechci, aby to vypadalo, že se vás snažím svými dopisy zastrašit. 10  Někteří totiž říkají: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale když je přítomný osobně, je to slabé a jeho řeč nestojí za nic.“ 11  Ať si takoví lidé uvědomí, že to, co říkáme* v dopisech, když jsme pryč, také uděláme,* až budeme přítomní.+ 12  Neodvažujeme se totiž zařadit mezi ty, kteří se sami doporučují,+ nebo se s nimi srovnávat. Když se hodnotí podle vlastních měřítek a srovnávají sami se sebou, dávají najevo, že nemají porozumění.+ 13  My se ale nebudeme chlubit mimo hranice, které nám byly přiděleny. Budeme se chlubit jenom v rámci území, které nám Bůh vyměřil* a které dosahuje až k vám.+ 14  Nerozpínáme se příliš daleko, jako bychom k vám nedosáhli. Vždyť jsme byli první, kdo se s dobrou zprávou o Kristu dostal až k vám.+ 15  Nechlubíme se tvrdou prací někoho jiného mimo hranice, které nám byly přiděleny, ale doufáme, že s tím, jak poroste vaše víra, poroste v rámci našeho území i to, co jsme udělali. Potom budeme moct udělat ještě víc 16  a oznamovat dobrou zprávu krajům za vámi, abychom se nechlubili tím, co už je hotové na území někoho jiného. 17  „Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“*+ 18  Schválený totiž není ten, kdo se doporučuje sám,+ ale ten, koho doporučuje Jehova.*+

Poznámky

Dosl. „jací jsme ve slově“.
Dosl. „takoví budeme také v jednání“.
Nebo „přidělil podle míry“.