1. Královská 21:1–29

  • Achab touží po Nabotově vinici (1–4)

  • Jezábel zařizuje Nabotovu smrt (5–16)

  • Elijáš předává Achabovi odsuzující poselství (17–26)

  • Achab se pokořuje (27–29)

21  Později došlo k následující události: V Jezreelu+ vedle paláce samařského krále Achaba měl vinici Jezreelita Nabot.  Achab Nabotovi řekl: „Dej mi svou vinici, ať si z ní udělám zeleninovou zahradu. Je totiž blízko mého domu. Dám ti za ni lepší vinici. Nebo ti dám peníze, pokud si budeš přát.“  Ale Nabot Achabovi odpověděl: „Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych ti dal dědictví po svých předcích.“+  Achab tedy přišel do svého domu rozmrzelý a skleslý, protože mu Jezreelita Nabot řekl: „Nedám ti dědictví po svých předcích.“ Lehl si na lůžko, otočil se ke zdi a nechtěl nic jíst.  Přišla za ním jeho manželka Jezábel+ a zeptala se ho: „Proč jsi* tak smutný a nechceš jíst?“  Odpověděl jí: „Požádal jsem Jezreelitu Nabota: ‚Dej mi svou vinici. Dám ti za ni peníze. Nebo ti dám jinou vinici, pokud si budeš přát.‘ Ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici.‘“  Jeho manželka Jezábel mu řekla: „Copak nejsi králem Izraele? Vstaň, najez se a už se tím netrap. Vinici Jezreelity Nabota ti dám já.“+  Pak napsala dopisy Achabovým jménem, zapečetila je jeho pečetí+ a poslala je starším+ a urozeným v Nabotově městě.  V dopisech stálo: „Vyhlaste půst a posaďte Nabota před lid. 10  Naproti němu posaďte dva ničemy, kteří ho obviní:+ ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘+ Potom ho vyveďte z města a ukamenujte ho k smrti.“+ 11  Starší a urození v Nabotově městě udělali přesně to, co stálo v dopisech, které jim Jezábel poslala. 12  Vyhlásili půst a posadili Nabota před lid. 13  Pak přišli dva ničemové, posadili se naproti Nabotovi a před lidmi ho obvinili: „Nabot proklínal Boha a krále!“+ Nakonec ho vyvedli za město a ukamenovali ho k smrti.+ 14  Potom vzkázali Jezábel: „Nabot byl ukamenován.“+ 15  Když Jezábel slyšela, že byl Nabot ukamenován, řekla Achabovi: „Vstaň, vezmi si vinici Jezreelity Nabota,+ kterou ti odmítl prodat. Nabot už totiž nežije. Je mrtvý.“ 16  Jakmile Achab slyšel, že Jezreelita Nabot zemřel, vstal a šel na jeho vinici, aby si ji přivlastnil. 17  Jehova pak řekl Tišbeanu Elijášovi:+ 18  „Vydej se za izraelským králem Achabem, který vládne v Samaří.+ Je na Nabotově vinici, kam šel, aby si ji přivlastnil. 19  Řekni mu: ‚Toto říká Jehova: „Zavraždil jsi člověka+ a teď si bereš jeho majetek?“‘+ Pak mu oznam: ‚Toto říká Jehova: „Na místě, kde psi lízali Nabotovu krev, budou psi lízat i tvou krev.“‘“+ 20  Achab Elijášovi řekl: „Tak jsi mě našel, můj nepříteli!“+ Elijáš odpověděl: „Našel jsem tě. Bůh říká: ‚Protože ses rozhodl* dělat to, co je špatné v Jehovových očích,+ 21  přivedu na tebe neštěstí. Důkladně za tebou zametu a vyhladím všechny muže* z tvých potomků v Izraeli,+ včetně těch bezmocných a slabých.+ 22  Udělám s tvým domem totéž co s domem Jeroboama,+ syna Nebata, a s domem Baaši,+ syna Achijáše, protože jsi mě provokoval a svedl jsi Izrael k hříchu.‘ 23  A o Jezábel Jehova říká: ‚Jezábel sežerou psi na jezreelské půdě.+ 24  Toho, kdo z Achabovy rodiny zemře ve městě, sežerou psi a toho, kdo zemře mimo město, sežerou ptáci.+ 25  Nikdo nebyl jako Achab,+ který se rozhodl* dělat to, co je špatné v Jehovových očích, a kterého ovlivňovala jeho manželka Jezábel.+ 26  Jednal naprosto otřesně – uctíval odporné modly* stejně jako Amorejci, které Jehova vyhnal před Izraelity.‘“+ 27  Když to Achab uslyšel, roztrhl si oděv a oblékl se do pytloviny. Postil se, lehal v pytlovině a chodil zkroušený. 28  Jehova potom Tišbeanu Elijášovi řekl: 29  „Viděl jsi, jak se přede mnou Achab pokořil?+ Protože se přede mnou pokořil, nezpůsobím to neštěstí za jeho života. Neštěstí na jeho dům přivedu až za dnů jeho syna.“+

Poznámky

Dosl. „je tvůj duch“.
Dosl. „zaprodal“.
Dosl. „kohokoli, kdo močí na stěnu“. Hebr. výraz pro osoby mužského pohlaví, který vyjadřoval pohrdání.
Dosl. „zaprodal“.
Hebr. výraz možná souvisí se slovem „výkaly“ a vyjadřuje opovržení.